Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Opavské nakladatelství Perplex vydalo dvě „sudetské sbírky“. Radku Fridrichovi a Danielu Hradeckému

Opavské nakladatelství Perplex vydalo dvě „sudetské sbírky“. Radku Fridrichovi a Danielu Hradeckému

5.11.2019 Obraz & Slovo

Perplex je slovo vyjadřující jistou míru bezradnosti, opavské nakladatelství Perplex však rozhodně nevydává bezradné knihy. A letos už na knižní trh poslalo dvě interesantní básnické sbírky, které se mimo jiné zabývají i stále přetrvávající vykořeněností Sudet čili pohraničních oblastí táhnoucích se od Šumavy až právě k Opavě. Knížku Linie S1 napsal Radek Fridrich. A pod titulem Přibližování dřeva je podepsán Daniel Hradecký.

Zvětšit obrázek

Básník Radek Fridrich s novou sbírkou vydanou v Opavě.
Foto: archiv

Úvahy nad básnickými sbírkami vznikají z roztodivných podnětů a tuto podnítilo neočekávané setkání. Mezi stánky knižního veletrhu Tabook v jihočeském Táboře jsem se v říjnu ocitl víceméně náhodou, když tu slyším hlas: „Buď zdráv!“ To na mě houkl šéfredaktor opavského nakladatelství Perplex Dan Jedlička. „Nechceš se podívat na naše nové knížky, tahle opustila tiskárnu předevčírem,“ podával mi Jedlička svazek básní, sbírku ostravského pedagoga a cestovatele Miroslava Černého s názvem Silou psů.

Přesně tak jsem v kulturním deníku Ostravan.cz popisoval svoje setkání s Jedličkou na Tabooku v roce 2017. A letos se odehrála totožná scénka. Mezi stoly s knihami se najednou ozval hlas: „Buď zdráv!“ To na mě houkl šéfredaktor opavského nakladatelství Perplex Dan Jedlička. „Nechceš se podívat na naše nové knížky, tahle opustila tiskárnu předevčírem,“ podával mi svazek básní, knížku Daniela Hradeckého s názvem Přibližování dřeva.

Nakladatelství Perplex vydává nový básnický titul vždycky v říjnu, těsně před zahájením největšího tuzemského festivalu malých a nezávislých nakladatelů Tabook v Táboře. Tabook je výjimečnou, a s žádným jiným knižním tuzemským knižním veletrhem nesrovnatelnou událostí. Na hony se vyhýbá literárnímu snobství a nikdo tam nemá potřebu intelektuální exhibice. Diskuzím a čtením vládne uvolněná atmosféra, a i velcí literáti ztrácejí punc celebrit a splývají se čtenářskou komunitou.

Malých a nezávislých nakladatelů se letos v Táboře sešlo na sedmdesát. Ale považte, z Moravskoslezského kraje přijelo pouze opavské nakladatelství Perplex! Scházel dokonce i ostravský Protimluv, což je zřejmě jediné další vydavatelství, které by mohlo reprezentovat kraj, pokud jde o produkci nekomerční beletrie. Dva malé „knižní domečky“, které se v regionu s více než milionem obyvatel věnují nezávislé knižní produkci, to je věru chmurná statistika. A zřejmě svědčící o stále setrvávajícím stigmatu, který na region vrhla průmyslová éra uhlí a oceli. Třeba v Brně, které je městem jen o trochu větším než Ostrava, lze podobných vydavatelství najít nejméně dva tucty.

Lidé z Perplexu svůj podnik charakterizují jako „malé a nezávislé nakladatelství“, přičemž Ottův slovník naučný vysvětluje výraz perplex následovně: „Zmatený, spletený, zaražený.“ Pro vydavatelství působící kdesi ve slezských končinách je to vynikající název, navíc s patřičnou dávkou černého humoru. Spoluzakladatel Perplexu Dan Jedlička si je totiž vědom, že doma není nikdo prorokem. A že místní maloměšťáci mohou být občas z produkce Perplexu tak trochu perplex.

Jedličkova editorská zkušenost je obdivuhodná, málokdy sáhne takříkajíc vedle. Svědčí o tom hned několik titulů z posledních let, o některých jsme referovali i v kulturním deníku Ostravan.cz. Literární událostí byla třeba dlouho očekávaná prvotina ostravského básníka Jana Nemčeka s názvem Proluka (Perplex 2016) či už zmiňovaná sbírka Silou psů Miroslava Černého (2017). Ze starších titulů je třeba připomenout knihu veršů třineckého Jana Delonga Dušinec (2014) nebo Živorodky ostravské básnířky Ireny Šťastné (2013).

Z básnických titulů, které se v poslední době objevily na českém knižním trhu, není Dan Jedlička zrovna nadšen, jak už to naznačil v letošní čtenářské anketě Ostravanu. V té doslova mluvil o „relativně básnické bídě posledního roku, kdy zklamala i velká jména“. Dvě sbírky, které letos vydal Perplex, však dle mého k „relativní bídě“ nepatří, byť to asi nejsou kandidáti na Magnesii Literu za poezii. A Jedlička si navíc musel dobrou poezii najít mimo rodný kraj.

První letošní sbírkou Perplexu byla knížka děčínského básníka Radka Fridricha s názvem Linie S1, což je jakýsi básnický jízdní řád železniční trati z Děčína do německé Míšně. Ale hlavně jde o další Fridrichovu sondu do česko-německých vztahů, kterými pořád otřásají někdejší vzájemné křivdy. Především odsun Němců ze Sudet, po kterém se pohraničí proměnilo ve vykořeněnou pustinu, což je téma stejně tak děčínské jako opavské.

Opavské Sudety zatím svého Fridricha nenašly, byť se tímto tématem dílčím způsobem zaobírá třeba Ondřej Hložek i další autoři. Poslední Fridrichova sbírka se nicméně do minulosti zdaleka neohlíží tolik, jako třeba jeho vynikající opus Řeč mrtvejch/Die Totenrede. Linie S1, to jsou především postřehy z vlaku, kdy jednotlivé verše odděluje drncání pražců. A někdy jde o hodně ostrou jízdu, když třeba poeta popisuje ženské z Děčína, které jedou uklízet byty bohatých obyvatel Drážďan: „A sem mu to řekla, ne, ať si políbí prdel, Němčour jeden debilní.“

Už odjezd z Děčína v 6:30 ráno „basuje“ nádražní halou jako sudetské blues: „Krabice od pizzy, zmuchlané ubrousky od kebabů. / Na chodníku leží převržené popelnice.“ Zdánlivě popisné verše jako z novinové reportáže přitom občas výsostně vygradují. Asi tak, jak to Fridrich vyjadřuje v básni Königstein: „Čmárám hektická slova v tlukotu kolejí.“

I druhá letošní sbírka vydaná „knižním domečkem“ Perplex v Opavě je spojena se sudetským prostorem. Básník Daniel Hradecký sám sebe charakterizuje: „Domovské právo v Meziboří u Litvínova, žije v UL. Vzdělání veskrze nedokončené. Archivář, ale to je dávno. Dělník. Vydal tři knihy básní. Šlus.“ UL čili Ústí nad Labem, německy Aussig. S tím souvisí Hradeckého hříčka Raussig (raus = ven), a právě tak se jmenuje i třetí oddíl jeho nové sbírky Přibližování dřeva. Rodáci zmizeli, přišli dosídlenci. A bude to trvat staletí, než se tahle jizva úplně zacelí.

Rodáci odkvetli, nepochopili
a zmizeli, pustina zkrásněla
událostmi bez přívlastků
věcmi, které nejsou.

Vítkov, Bruntál, Krnov, Dvorce, Budišov nad Budišovkou, Fulnek, Osoblaha, Rýmařov. Básníci Hradecký a Fridrich vlastně píšou i o „odkvetlém prostoru“ v našich končinách, kde se i pětasedmdesát let po vyhnání Němců těžko hledá nová identita. Škoda jen, že v kraji nemáme dostatečně silné hlasy, které by sudetský prostor na Opavsku či Bruntálsku dokázaly popisovat se stejnou intenzitou, jak to umějí severočeští básníci.

A co chystá Perplex na příští rok? Na pravidelných pondělních básnických večírcích v ostravské hospodě Sádrový ježek se proslýchá, že by to mohla být prvotina talentované ostravské básnířky a organizátorky literárních večerů Kristýny Svidroňové. Od Dana Jedličky by to rozhodně byl další dobře promyšlený nakladatelský tah.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.