Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Galerie Ostravan: Nicole Fialová si na studiích připadá jako archeolog médií a zároveň futurolog

Galerie Ostravan: Nicole Fialová si na studiích připadá jako archeolog médií a zároveň futurolog

1.4.2020 00:00 Obraz & Slovo

Absolventka Střední umělecké školy v Ostravě a nyní studentka oboru teorie interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně Nicole Fialová (1998) je čtvrtým hostem Galerie Ostravan. Rubriku jsme zavedli, aby alespoň trochu suplovala zavřené výstavní síně. „Zajímá mě objevování nových funkcí a estetika předmětů či artefaktů, které jsou zahozeny, zapomenuty anebo zamrznul jejich viditelný potenciál,“ představuje Fialová své nejnovější práce.

Zvětšit obrázek

Z díla Nicole Fialové.

Nicole Fialová pronikla do galerií na Ostravsku už během středoškolských studií a zúčastnila se například kolektivních výstav v přívozské Galerii Nibiru, Galerii 5 v centru Ostravy a Galerii Bludný Kámen v Opavě. Snažila se totiž vidět i „za školu“ a za „ostravský region“, v tom jí byl inspirací třeba program městské Galerie PLATO pod vizionářským vedením kurátora Marka Pokorného. Aktuální trendy současného vizuálního umění tak vstřebávala průběžně a staly se přirozenou formou jejího výtvarného vyjádření. V Prozatímní galerie Wurst v Hlučíně například představila multimediální instalaci sondující vztah současných mladých Němců k hudbě Richarda Wagnera (pro výstavu So was, němectví v nás).

Už na výstavě Trash Aesthetics v červnu 2018 v opavském Bludném kameni se Nicole Fialová (společně s Gabrielou Vaškovou) věnovala takzvanému trash artu, kdy pro vznik díla primárně používala nalezené předměty. Vlastně tak s novými technologiemi navázala třeba na umění dadaistů, a to především na německého mistra koláží a instalací Kurta Schwitterse (1887-1948). Ten svoje díla skládal ze slepičích pírek, korkových zátek, obnošených bot, rozbitých prken, starých časopisů a fotografií, vyhozených hraček a dalších artefaktů, v nichž hledal nové významy. Fialová říká, že jí fascinuje pracovat s nálezy, u nichž dočasně „zamrznul jejich potenciál“. A následné „rozmrazování“ provádí vskutku působivě.

Z díla Nicole Fialové.

„Tramvajový lístek, kus pohlednice, obal čokolády a cigaret má také své zasuté a nevšímané kouzlo, jenom je ozřejmit a nalézt. Schwittersovi se to daří dobře. Je toho sice mnoho, a snad příliš subjektivní, ale nakonec vás to chytne také,“ takto komentoval pražskou výstavu Kurta Schwitterse z roku 1927 recenzent sociálnědemokratického deníku Právo lidu. Také Nicole Fialová „čaruje“, ozřejmuje a nalézá, a její práce vás „chytnou“.  Na rozdíl od dadaistů pak dokáže „odpad“ rozhýbat, ozvučit či jinak zvýznamnit pomocí nových technologií. Anebo jim dát estetiku ranných devadesátek jako v následujícím videu. „Tyto kolážové techniky momentálně vyvíjíme s Alexandrem Langrem v rámci platformy Media ReFunDead,“ říká umělkyně.

U videí hraje podstatnou roli i zvuková stránka. A imaginace umělkyně. Zmiňovaný Kurt Schwitters zkoumal průniky výtvarného umění a experimentální poezie, známá je především jeho „skladba“ Ursonate, kterou aktuálně přednáší na autorských čteních básník Jaromír Typlt. A poezií je uhranuta i Fialová: „Poezii se věnuji více a více. Jsou to takové juxtapozice, poetické úvahy, myšlenky chycené z vědomí i podvědomí.“

A co bezprostřední reakce na koronavirovou pandemii? „S ní spojená omezení mě osobně zatím příliš neomezují. Možná právě naopak, ačkoli je mi líto výborných přednášek a školních možností na univerzitě v Brně, mám příležitost uchýlit se ze změti velkoměsta zpět do Ostravy. A rozvíjet můj porubský projekt, který chystám pro bakalářskou práci: Proměnu objektů na post-socialistických sídlištích aneb hledání nových hodnot,“ prozrazuje Nicole Fialová, která dospívala v osmém porubském obvodu nedaleko Duhy. Na sídlištích zkoumá klepáče na koberce, sušáky, zarostlá pískoviště či betonové relikty mizejících hřišť. „Doufám, že nemoc nebude požírat další životy a povede se nám její šíření zastavit. Ačkoli očista populace v nějakých intervalech probíhat asi musí.“

Z díla Nicole Fialové.

„Oslava barev, textur, tekutin a artefaktů, jež byly postupně v procesu tvorby sesbírány, spojeny a zase rozpojeny,“ uvedl výstavu Nicole Fialové v opavské Galerii Bludný kámen kurátor Martin Klimeš. Studentka přemítá, že i ze současné zdravotní krize lze cosi vytěžit: „Věřím, že nás jako společnost i ty největší hrůzy zocelí a pošlou cestou pravější a dobrodějnou. Namísto zaslepené produkce je nejspíš zapotřebí ohlédnout se po tom, o co jsme jaksi bezostyšně celou dobu zakopávali.“

Z díla Nicole Fialové.

Její práce lze prohlížet různými způsoby, autorka doporučuje i tento: „S pomocí techniky zoomingu, tedy přibližováním a posouváním v digitálním prostředí dle libosti.“ Laskavý čtenář kulturního deníku Ostravan.cz nechť si to zkusí prostřednictvím tohoto odkazu: Ukázky z díla Nicole Fialové.

Teorie interaktivních médií (TIM), jak se nazývá obor, který se vyučuje na Masarykově univerzitě, je jediný univerzitní studijní program zaměřený na studium umění nových médií v České republice. Přímo ušitý na míru generaci „born digital“, pro níž je přirozené využívat nové technologie jako média kreativity a komunikace. „Za nejdůležitější a asi i nejtěžší předmět považuji kyberkulturu. Připadám si jako takový archeolog médií a zároveň futurolog. Záleží, jakým konceptem se zrovna ve škole probíráme, pravidlem je ale uvažování v kontextech,“ říká. „Atmosféra ve škole je bezvadná, počet spolužáků sice ubývá, ale ti zapálení kolegové se drží. Obor mě velmi baví, takže se do školy pokaždé těším,“ spontánně dodá.

Nicole Fialová. (Foto: Archiv)

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.