Výplachu mozků je zapotřebí čelit, tvrdí členové obnovené punkové formace Aqva Silentia

Jak došlo k tomu, že se Aqva Silentia devět let po posledním koncertu, nepočítáme-li ojedinělý koncert v roce 2015, opět aktivně vrátila do hudebního světa? Kdo byl iniciátorem tohoto návratu?

Indoš: Zavolali mi chlapi z Frýdku, z té finské kapely (jde o kapelu Jo Riittää! – poznámka autora). Prý budou hrát na nějaké benefici a že by tam pořadatel chtěl i Aqvu Silentia. Tak jsme začali zase zkoušet. Že ještě hrajeme, je náhoda. Ale lidi to asi baví, platí nám za to…

Arab: Volal jsem Indošovi, že se beztak doma už nudí a kule má celé rudé z toho škrábání. Ale hlavně mi volal jeho syn Vojta, že už se s ním doma nedá vydržet, že ho mám vytáhnout z baráku, jinak ho „jebne“… (smích)

Máte tedy pocit, že Aqva Silentia má ještě co dát punkové scéně?

Neklan: Nepochybně, textař je na vrcholu sil. (smích)

Indoš: Pochybuji, hlas slábne, vazoneuróza sílí, paměť v prdeli

Arab: To spraví nějaké drogy, pytlík na moč pro Indiána a před akcí transfúze krve. (smích)

Zatím máte za sebou nějaké koncerty. Jaké byly? Jak tyto koncerty hodnotíte?

Indoš: Koncíky byly fajn, některé si ani nepamatuji! Rock’n’roll je jako sport. Trénink ti závody nenahradí! Ale vždycky může být hůř! A taky líp…

Arab: Za mě to bylo fajn atmosférou, lidi super, hodně starých známých tváří, fanoušci si zazpívali a zapogovali. Hudebně chceme více zabrat. Záleží, jak kdo chlastá před akcí. (smích) Sranda. Už toho moc nevydržíme. (smích) Poslední akce už byla o dost lepší než ta první…. I když nevím která první. (smích) Takové ty nárazové koncerty v mezidobí byly náhodou fajné.

Jsou v plánu také nové písně, případně album? Kam byste se hudebně či textově chtěli posunout? 

Indoš: Máme pár starých songů v nové sestavě, které chceme zvěčnit. Jak a co dál nechci předjímat.

Arab: Během pauzy vzniklo více nápadů, které se jen tak jamovaly různě s muzikanty a ve zkušebnách a během párty. Neříkám, že to bude použitelné pro Aqvu Silentia, ale něco nového jistě vyjde na povrch. Těžko ale dokážu odhadnout, jestli se to poveze ve stejném duchu a stylu jako poslední natočené věci. Já a Kruťas (bubeník kapely – poznámka autora) jsme aktivně hráli v jiných projektech a každý se vyvíjíme. Možná to bude v nových věcech cítit. To ať posoudí posluchač. Já osobně se nevyhrazuji jen pro punkový hudební styl. Mám rád různou muziku, co se točí kolem rocku, punku, hard core, grunge a podobně.

Texty Aqvy Silentia byly vždy přímé, útočné, trefné. Jak je s odstupem času hodnotíte? Přece jenom každý se vyvíjí, jak jste právě také zmínili, a s odstupem času vidíme mnohé věci jinak… 

Neklan: Pochopitelně už nejsme tolik radikální jako v začátcích, zestárli jsme, máme rodiny, a tudíž lehce překopané hodnotové žebříčky a svět kolem nás se taky změnil. Žádné názorové veletoče jsme však neabsolvovali a až na drobné výhrady se s našimi ranými texty stále ztotožňujeme.

Jak moc by hudba, potažmo konkrétně punk, měla zasahovat do politiky? Případně měla by se hudba od politiky distancovat? Kde vidíte nějakou optimální hranici, co se týká této věci?

Neklan: Punk a politika k sobě odjakživa patří. Existuje samozřejmě spousta apolitických punkových kapel a budiž jim přáno. Mně osobně se však pouhá přízemní a primitivní adorace drog, sexu a rock´n´rollu přece jen pořád ještě jeví jako ztráta času. Optimální hranice? Žádná není, každá kapela to má nastaveno jinak a to je dobře.

Mimochodem jak vnímáte roli či úlohu punku v současnosti ve srovnání třeba s vašimi začátky? Je pro vás punk pouze hudební styl, nebo i životní styl?

Neklan: Za těch přibližně 40 let, co „jedu“ v punku, se toho změnilo hodně. Dnes už punk dávno nešokuje, naopak byl vstřebán mainstreamem a zkomercionalizován dle poučky na čem lze vydělat, na tom bude vyděláno. Myslím však, že pořád má co říci a na koncertech a festivalech stále vídám teenagery s číry, což je potěšitelné, ačkoli sám už to číro nemám a těžké boty jsem vyměnil za pohodlnější obuv. (smích)

Arab: Stále je dost lidí, kteří mě šokují. (smích)

Jednou z vašich nejznámějších písní je cover verze Loutky. Proč jste si vybrali zrovna tento song? Jak jej s odstupem hodnotíte? Neuvažujete tohle téma zpracovat ještě jednou třeba do skladby Loutky 2?

Neklan (texty): Loutky původně byly mou básní, kterou kapela tajně zhudebnila, takže spíše taková legrácka, která se ovšem nečekaně stala „hitem“. O pokračování neuvažujeme, ačkoli kdo ví, co přinese zítřek. (smích)

Dále můžeme zmínit song Beverly Hills, kde se zpívá: „V Somálsku děti chcípají hlady; Brenda si s účesem neví rady. Pokusná zvířata vědátoři vraždí; Donna svými flirty Davida dráždí. V Nigerii popravují spisovatele; Andrea po ránu cítí se skvěle. Další freon chystá se do nebe; Kelly opět neví co na sebe…“ Kde hledat původ tohoto textu plného kontrastů, v rámci kterého jste se nechali inspirovat uvedeným americkým seriálem?

Neklan: V době vzniku textu frčel v TV právě tento stupidní a přitom ikonický seriál s nagelovanými a navoněnými „hrdiny“, řešícími pseudoproblémy, skutečné problémy nevidíce. Hodně mladých se tenkrát s těmi prázdnými postavami ztotožňovalo a my „rozzlobení mladí muži“ jsme jim tím songem chtěli otevřít oči… Jak už jsem zmínil, byli jsme tenkrát radikální a taky dost naivní. (smích)

Arab: Ne všichni mají „v piči na lehátku“. (smích) Já jsem ještě stále naivní. Ale co, aspoň je co robit. (smích)

Také patříte k několika málo skupinám, které uctily památku Milady Horákové, přičemž ve skladbě M.H. se zpívá: „Co je to za lidi, kteří chladnokrevně obětují ženu? Co je to za režim, pro nějž život ženy nemá žádnou cenu?“ Jak si vysvětlujete, že stále najdeme podporovatele těch, „kteří chladnokrevně obětují ženu“?

Neklan: Pořád je zde dost nostalgiků se slzou v oku vzpomínajících na laciné potraviny, plnou zaměstnanost a nízkou kriminalitu. Alarmující je, že po návratu „starých zlatých časů“ vlády pevné ruky a nepropustných hranic volají dnes i ti, kteří je nezažili, a kupodivu je mezi nimi i nemálo pankáčů. Výplachu mozků je zapotřebí čelit, proto ten comeback Aqva Silentia. (smích)

Indoš: Souhlas, čert vem „staré struktury“, ale ti mladí bolševici jsou k zblití!

Arab: Lidi jsou nepoučitelní. Stále se motáme v kruhu jak hmyz kolem světla, ale nechápeme, že nás to zabíjí. Měli bychom se učit z chyb historie, našich i našich předků a pokud něco máme měnit, tak určitě ne ke „starým zlatým časům“. Takové neexistují. Lidé by měli spíš přemýšlet o tom, jakým způsobem budeme žít nyní a jakou cestou se vydáme dál, když už víme, že to co jsme zkusili, nefunguje. Možnosti jsou, ale je třeba se trochu rozhlédnout a cítit. Ne jen čumět do země a občas si zanadávat.

Platí stále, že jste vegani? Dá se to chápat také tak, že tímto postojem vyjadřujete respekt k druhým, tedy nejen k lidem, ale i ke zvířatům?

Neklan: Vegany nejsme a nikdy jsme nebyli, jsme „pouzí“ vegetariáni. Já osobně už 31 let a na dotaz, co mne k tomu vede, s oblibou odpovídám, že estetické důvody, protože jíst maso je škaredé. (smích) Respekt? To nepochybně, nikoli však láska ke zvířatům, již mi někteří mylně podsouvají; milovat tvora jiného druhu mi přijde poněkud úchylné. (smích)

Indoš: Mám možnost volby, tak jsem ji využil…

Arab: Souhlasím s Indošem, navíc mám výhrady k tomu, jak to s jídlem „ne/funguje“. Posledních 25 let v Česku a celkově v globálním světě mnohem déle je to absolutní hnus. V řekněme „neekonomickém“ reálném světě by takové zacházení a chování nemělo žádnou smysluplnou hodnotu. No ale v ekonomickém světě je to prostě zisk, a tak jde vše stranou. Nikoho nezajímá, že na jednu kalorii energie, co „dostanu“ z jídla, je vynaloženo 10 a více. Nemluvě o kontrole, moci a hroznému zacházení s živými tvory, a to jak se zvířaty, tak s lidmi. Volba peněz vítězí nad životem a soběstačností.

Co byste tedy chtěli v letošním roce stihnout?

Indoš: Máme před sebou pár koncertů, mnoho zkoušek a snad zalezeme do studia…

Arab: Hlavně bych nic nechtěl stíhat. Spěchu je všude už tak dost. Sám to dost pociťuji i jinde než v hudebním směru. Prostě necháváme to v klidu a nikam se nesereme a netlačíme. Zahrajeme pár koncertů, když to půjde, uděláme nějaké nové songy, u toho dáme pivko, v klidu a bez zbytečných tlaků.