Chcete se koupat v žiletkách? Poslechněte si novinku Nevědomí od kapely Lemonheart Club

Bílovecká kapela Lemonheart Club vydala nové album Nevědomí. Jde už o osmou nahrávku v historii této pozoruhodné skupiny. Pod aktuálním počinem jsou podepsáni kytarista Aleš Hubáček, bubeník Michal Sobotka, zpěvák Jiří Gewinner a baskytarista Adam Řeháček, přičemž posledně dva jmenovaní jsou novými členy formace, jejíž novinka vychází po více než pěti letech od předchozího zářezu Deep.

Lemonheart Club šli vždycky tak nějak proti proudu. Tentokrát se však od zastřenosti, jež provázela dřívější nahrávky, přesunuli téměř k hudební kakofonii. Jak už bylo zmíněno, na ploše 42 minut se nacházejí pouze tři skladby, a to Tao a Mia, Pohádka o chlapečkovi a Harry. Ty jsou žánrově naprosto neuchopitelné, nicméně najdeme v nich například prvky alternative, sludge či noise a dalších spíše okrajových stylů.

Svým způsobem by se mohlo zdát, že se ve skladbách nic neděje, že jen tak plynou odnikud nikam, ale není tomu tak. Jejich síla spočívá hlavně v tom, že díky vlastní syrovosti se zřetelně otiskují do myslí posluchače. Alespoň podprahově. Všechny tři songy spoléhají na stejný postup. Jsou plné bolesti, bázně, naléhavosti, tesknosti, drásavosti i depresivních výkřiků. Přitom se valí a táhnou jako ten nejtužší med, minimálně na povrchu však chutnají jako tér. Žhavý tér. Nevědomí rozhodně nespoléhá na líbivost, ale inklinuje zejména k dramatičnosti a ponurosti, která postupně přechází až do monotónnosti. Tahle monotónnost však v žádném případě nemá uspávací účinky.

Což je ostatně nemožné. Při poslechu této „svaté trojice“ se totiž posluchač ocitá jakoby na lámacím kole a kapela do něj buší a buší a buší. Bez přestání. Jinými slovy se dá říci, že „kluci z klubu citrónového srdce“ testují, co všechno lze v tomto světě ještě vydržet a jak jsme odolní a vnímaví. Díky předkládané neodbytnosti, jež je do písní naroubována, se navíc jedná o počin, který nejen že umí ovlivnit rozpoložení posluchače, ale zároveň dokáže změnit teplotu okolí, kde je tohle dílo posloucháno. I proto je třeba zdůraznit, že Nevědomí není album, které by mělo vyvolat sváteční náladu.

Už bylo naznačeno, že v kapele došlo ke změně na pěveckém postu. Zatímco předchozí dvě alba nazpíval výhradně frontman Aleš Hubáček, tentokrát si zpěv vzal na starost Jiří Gewinner. Ten se mnohem více soustředí na hrdelní projev, nicméně ve chvílích, kdy se oprostí od řevu, místy vzdáleně připomíná Davida Kollera. A to hlavně v pasážích, kde se poukazuje na to, jak důležitou roli hraje lidská touha.

I tento působivý kontrast podtrhává fakt, že Lemonheart Club jsou důmyslní muzikantští řemeslníci a jsou nadmíru zruční v tom, jak si pohrávají s atmosférou alba. Potvrzuje to například osmnáctiminutová Pohádka o chlapečkovi, kde po první polovině, jíž dominují zejména pocity beznaděje, nastává uklidňující rozněžnění. Tedy rozněžnění na poměry těchto bíloveckých chasníků. Nicméně následně ke slovu opět přicházejí disharmonie a dychtivost po tom, co schází.

Lemonheart Club zkrátka vidí svět jinými očima, než je běžné, a v hudebním jazyce vyslovují to, co by mělo zůstat nevyřčené. Podobně jako spříznění Illegal Illusion, ostatně bubeník Michal Sobotka je stále členem této formace, si kladou za cíl předkládat druhým něco, co se nečeká. Pro ty, kteří se však chtějí koupat v žiletkách, je to počin přesně na míru. Pokud bychom chtěli použít mluvu módních trendů, tak lze uvést, že Nevědomí je krutopřísné album. Anebo možná ještě výstižnější tvrzení je, že Nevědomí je hustokrutopřísné album.