Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Město zítřka. Tak nazývá meziválečnou Ostravu kunsthistorik Pavel Šopák ve své jedinečné monografii

Město zítřka. Tak nazývá meziválečnou Ostravu kunsthistorik Pavel Šopák ve své jedinečné monografii

29.5.2020 Obraz & Slovo

Historik umění Pavel Šopák (1970) vydal nápaditou monografii věnovanou ostravské meziválečné architektuře. Industriální centrum Československa totiž porovnal s poklidnou hanáckou metropolí. A Ostrava v tomto netypickém srovnání s Olomoucí obstála na jedničku. Šopák čtenářům nabízí i řadu dosud nepublikovaných fotografií, plánů či jímavých citací o Ostravě. „Všichni zde popřeli minulost,“ řekl třeba v roce 1928 o městě uhlí a železa divadelní režisér a rodák z Řepišť u Frýdku Oldřich Stibor (1901-1943).

Zvětšit obrázek

Obálka knihy Pavla Šopáka Město zítřka

Město zítřka. Olomouc a Ostrava 1918-1938: architektura a urbanismus. Takto Pavel Šopák nazval novou monografii vydanou pod hlavičkou Slezského zemského muzea v Opavě. Kniha volně navazuje na sérii publikací, kterou v jednotné grafické úpravě věnoval kunsthistorik architektuře Slezska a severní a střední Moravy. Z této série bych vyzdvihl především knihu vyčerpávajících medailonů o dnes již téměř zapomenutých moravských a slezských architektech Století proměny z roku 2017. Monografie představila třeba dílo Huga Behrense, berlínského rodáka, který na samém počátku dvacátého století ovlivnil tvář Opavy ve stylu seversky orientované neogotiky.

Pavel Šopák se ostravské architektuře a urbanismu Ostravy věnoval v nejedné studii a v současné době je také externím pedagogem na Katedře teorie a dějin umění Ostravské univerzity. Jeho knížka Katedrála Božského Spasitele v Ostravě z roku 2002 je třeba vůbec první odbornou studií, která byla věnována architektuře katedrály v centru města. Šopák také poměrně často přispívá k veřejné diskusi o směřování urbanismu a ostravské památkové péče. V tomto smyslu ho třeba v minulých týdnech nepříjemně zaujala takzvaná rekonstrukce hřbitova v ostravských Hulvákách, která spíš připomíná barbarskou devastaci.

Historik umění se také originálně zapojil do diskuse o prolukách v centru Ostravy, které ve městě stále zůstávají po spojeneckém bombardování v roce 1944 i následných drastických asanacích. Tyto proluky totiž navrhuje „zalesnit“, a to včetně tolikrát diskutovaného prostoru s parkovištěm u Černé louky, v místě asanované čtvrti Lauby. Moderní města je podle Šopáka nutno v době globálního oteplování stále více napájet kyslíkem ze „zelených plic“, zatímco éra prostorných tržních náměstí začíná být minulostí. A ruku na srdce, pořádný park namísto proluk a parkovišť v oblasti mezi katedrálou Božského Spasitele, Purkyňovou a Zámeckou ulicí, který Šopák v těchto místech navrhuje vysadit, je úžasnou představou.

V nové monografii Město zítřka líčí historik umění Ostravu jako tepající meziválečné město, která se dívá výhradně do budoucnosti. Zajímavá je v tomto smyslu dosud neznámá citace divadelního režiséra Oldřicha Stibora, který v revue Salon z roku 1928 napsal o vizích Ostravy: „Všichni zde popřeli minulost. Neexistuje a není zde její potřeby, protože přítomnost je příliš sobecká, než aby vracela člověka minulosti. Nestačí věděti, že jsem tu byl, člověk chce míti jistotu, že zde jest a bude.“

Kniha je ohraničena kapitolami s poetickým názvy Snění a Dálavy. V první kapitole Snění se Šopák mimo jiné opírá o slova ostravského architekta Karla Kotase (1894-1973): „Pro krásu města v moderním slova smyslu jest nutno učiniti daleko více než zřizovati osvětlené kavárny.“ A v poslední kapitole Dálavy pak Šopák dokazuje, že se to v Ostravě podařilo, byť rozvoj moderního velkoměsta náhle utnula druhá světová válka a hned po ní budovatelská éra socialismu. Volnost vizí totiž podle Šopáka přímo souvisí „s přirozenou potřebou člověka překonat tísnivou atmosféru nesvobody“. A svobodná první republika takovým vizím přála a Ostrava se s překvapivou rychlostí měnila v ono „město zítřka“, a to během pouhých dvou dekád. V tomto směru je až zahanbující, jak málo se Ostrava proměnila v „město zítřka“ za tři svobodné dekády po roce 1989.

Jak už bylo řečeno, kunsthistorik Pavel Šopák meziválečnou Ostravu konfrontuje s městem Olomouc, tedy s historickou metropolí Moravy s přemyslovskou tradicí. V éře první republiky se však obě města „nesla“ na podobné vlně, obě toužila po nové vizualitě v městské architektuře. Ostrava vs. Olomouc. Někomu by se mohlo zdát, že jde o nerovný boj už vzhledem k nesrovnatelným dějinám obou měst. Pokud šlo o meziválečnou architekturu, tak ale Ostrava obstála skvěle.

Několik málo poznámek k vynikající knize Pavla Šopáka Město zítřka ukončím upozorněním na pamětihodnou fotografii z přebalu knihy. Obchodní dům Brouk a Babka (dnes Dům knihy) je nasnímán z otevřených arkád v průčelí městského divadla (dnes Divadla Antonína Dvořáka), které zmizely při socialistické a nikoli úplně povedené přestavbě hlavního stánku ostravského divadelního života. A stejně pozoruhodná jako titulní fotografie je i celá Šopákova kniha.

*

Pavel Šopák. Město zítřka. Olomouc a Ostrava 1918-1938: architektura a urbanismus. Slezské zemské muzeum v Opavě, 2019. 260 stran.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.