Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Album Tesknice souboru Bejatka vypráví dávné příběhy, které se odehrávají i dnes

Album Tesknice souboru Bejatka vypráví dávné příběhy, které se odehrávají i dnes

21.1.2021 Hudba

Tesknice je název nové hudební audioknihy podle díla spisovatelky a folkloristky Ludmily Hořké, která byla s trochou nadsázky označována jako Božena Němcová Hlučínska. Hořká od mládí sbírala lidové básně i písně, přátelila se s Petrem Bezručem a psala také vlastní tvorbu, která vycházela v dobovém regionálním tisku. O aktuální interpretaci jejího bohatého odkazu se postaral a vlastní aranžmá připravil Národopisný soubor Bejatka ze Štítiny na Opavsku. Album Tesknice obsahuje recitované básně a písně v podání členů souboru Bejatka za hudebního doprovodu tria Muzikanči.

Zvětšit obrázek

Oba cédéčka s názvem Tesknice.

„Něchuď do nas, něchuď, moje potěšeni, bo hledaš peníze, a u nas jich něni.“ Je fascinující, jaké tiché drama se prostírá v prvním dvouverší básně Cerečka, která album Tesknice otevírá. Nachází se na něm lidová moudrost, úlevný humor i pronikavé psychologické sondy do života a odjakživa napjatých vztahů obyvatel Slezska. Lidová poezie má dar ve zkratce říci takové kvantum informací, které by poskytlo jinému téma na celý román.

„Jako by mi v životě učaroval kdosik, žádného nic něboli, a mě pořad cosik.“, líčí záhadný životabol báseň Tesknice, podle níž je nahrávka pojmenována.

Na albu je 15 recitovaných básní, jejichž tématy jsou nenaplněná láska, starosti o zdraví, práci, ale i ironie a výsměch hlouposti a nadutosti druhých. Básně Hořké ukazují zakořeněnost tehdejších obyvatel v přírodě, jejíž živá i neživá entita patří neodmyslitelně k lidem. Nutno říci, že výkony lidových recitátorů ze souboru Bejatka jsou vpravdě amatérské. Chybí jim někdy základní povědomí o správném přednesu, ale lidové poezii je tato zemitost poměrně blízká a nijak jí neublížila.

Nejsilnější částí alba Tesknice je pásmo lidových koled, které svéráznou formou vyprávějí příběh o narození Ježíše. Originální je nejen jejich forma a obsah, ale i lokace do prostoru Slezska. A tak se například v písni Hej cup, Marjana zpívá „jdu noviny od Štitiny, že švarne Ditě / v městě Betlemě / narodilo se.“ Píseň dále pokračuje v úderném rytmu: „Hej cup, Marjana, hned je vyspana, poletuje kolem pudle, Ježiškovi chysta nudle, pro Panenku medu šklenku, Josefovi kožuch novy, bo un to Ditě, jak žima budě, v noci přikryje.“

Také další písně po vzoru českých pastorel vítají narození Páně s neskrývaným bujarým veselím a možná i mírně nezbednou nadsázkou: „Zahrajem si v kuličky / a Ježišek nadycky / budě našim kapitánem / tej písničce už je amen, mile dětičky.“

Hudební doprovod obstarala kapela Muzikanči, která hraje ve složení Petr Kopička (housle, viola), Jiří Kaštovský (harmonika) a Pavel Hulva (basa). Dlužno dodat, že sboristům z Bejatky byli tito tři hudebníci velmi solidní oporou a jejich hra drží pohromadě, jak v doprovodech, tak v instrumentálních vyhrávkách.

Nahrávka Tesknice vznikla na základě iniciativy Mirky Šumníkové a byla pořízena v opavském nahrávacím studiu Jarhead. Mistři zvuku Petr Janoš a Michal Oslanec se podepsali pod profesionálním zvukem, který je do určité míry náplastí na nepříliš jistou úroveň provedení některých pěveckých výkonů lidových zpěváků.

Velmi zdařilou podobu má grafický design Petra Janoše s půvabnou ilustrací Elišky Čiržové, která obálku alba okrášlila vkusnou kresbou s přírodními motivy. Nechybí ani cenný slovníček nářečních výrazů, kde se posluchač a čtenář seznámí i s méně obvyklými, o to však zajímavějšími slovy: šmaja – lehká holka, mržučka – starost a nádherné slovo pokryjemku, které je synonymem pro příslovce tajně, bokem.

Album Tesknice vypráví lidovou formou dávné příběhy, které se vlastně odehrávají stále. Také dnes se tady někde směje a vysmívá, tančí a zpívá, dříme, raduje, pláče a miluje. Lidová moudrost ukrytá v poezii má své osobité kouzlo a díky souboru Bejatka se může tato hudební audiokniha dostat jednoduchou formou k lidem. Je zřejmé, že přináší hodně legrace, pobavení, ale i poučení a zvláštní, nedefinovatelný pocit, že to vlastně v každé době bylo podobné, ne-li stejné. Touhy střídaly zklamání, žít se muselo i v naprosto úděsných podmínkách, ale nikdy nevyschnul pramen tvořivosti a puzení člověka reagovat uměleckými i lidovými prostředky na nevlídné, příkré i obskurní životní zážitky a podmínky.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.