Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Sidney alias Stará puška pálí na sólovém albu v rytmu vlastní zranitelnosti, posmutnělé hořkosti i přitažlivosti

Sidney alias Stará puška pálí na sólovém albu v rytmu vlastní zranitelnosti, posmutnělé hořkosti i přitažlivosti

29.1.2021 Hudba

Tohle je album, které staví na první místo člověka. Nikoliv toho sebevědomého zdánlivě dokonalého jedince, který se prezentuje jako neomylný a všechno zná a zcela jistě ví, co by druzí v zájmu jejich dobra měli dělat, ale člověka se svými vítězstvími i prohrami, chybami i dobrými skutky, vzlety a pády, radostmi i vlastními ztrátami a strastmi. Přesně takový je sólový debut Petra Matěje alias Sidneyho. Rebela s duší snílka a dítěte.

Zvětšit obrázek

Sidney je znám z kapely Staré pušky, nyní vydal sólové album.
Foto: Archiv

Skupina Staré pušky ohlásila v roce 2019 koncertní pauzu. Petr „Sydouš“ Matěj, kytarista a zpěvák zmíněné kapely, je ovšem stále hudebně činný a během této přestávky dokončil sólový počin. Ten se jmenuje Maminko, vzbuďte mě, až bude vidět moře a Syd se na něm prezentuje jako hráč na kytaru, klavír, foukací harmoniku, bubínek i kontrabas. A samozřejmě jako zpěvák, který napsal všechny texty i hudbu.

Ačkoliv jako zastřešující titul byl zvolen poměrně matoucí a zavádějící název Stará puška, tak po muzikantské stránce nelze s formací Staré pušky hledat takřka žádné spojitosti. Songy mají nejblíže k citlivému písničkářství a představují jakousi osobní zpověď autora s hudebním podkresem. V podstatě nic víc. Ale stačí to. Dostatečně. Jsou to skladby křehké a jemné a až na dřeň odhalují muzikantovo já.

Je v nich také otisknuta jakási stěží popsatelná přitažlivost a zároveň posmutnělá hořkost. Nehledejme v tom však marnost nebo házení flinty do žita. I přes tu životní zatrpklost je patrná snaha vidět světlo na konci tunelu nebo aspoň jakousi malou naději („…a z dějin víme, že i malý bubliny / jednou píšou a jednou tvoří a jednou mění dějiny…“). Zkrátka tohle album navazuje důvěrný vztah s posluchači tím, že se k nim dostává hlavně skrz pocity a vzpomínky. Společné pocity a vzpomínky. Jen prožité a vyvolané v jiných kulisách. I díky těmto aspektům a rovněž díky podmanivému hlasu místy dochází k propojení se světy Petra Hapky nebo Jaromíra Nohavici.

Nahrávce tedy vévodí uhlazenější projev s pop-rockovým, bluesovým i jazzovým nádechem, ale nejedná se o neměnné pravidlo. Třeba třetímu songu Naše firma a pátému Bublina sluší naopak rozvernost. Hudební barevnost pak dále zajišťují přítomní hosté, jako například Zdeněk „Špony“ Šponar (foukací harmonika a saxofon), Josef „Joeafter“ Pak (kontrabas), Marek Stuchlý (klavír a zpěv) a zpěváci Radek Šedivý (Nežfaleš), Jarda Murín (Erar Ešus), Zuzana Váhalová Rausová a Pavel Matěj.

Poutavý obal a booklet připravili Míša Brusová a Martin Stuchlý. Příjemné grafické ztvárnění pak v obou případech doprovází informace: Poslouchej v klidu. A nutno zdůraznit, že je to zcela výstižné doporučení. Vyplatí se to. Jak už bylo naznačeno, z hudebního hlediska je to písňová kolekce, které sice zklidnění nabídne, přesto se neposlouchá lehce.

Petr Matěj totiž odkrývá vlastní zranitelnost i něhu zcela bez příkras. A jelikož všechno souvisí se vším, tak když vlastní, tak i nás samotných. Žádnými ulehčujícími metaforami si přitom v textech nepomáhá. Může se sice zdát, že občas kombinuje životní momenty, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale to jen do okamžiku, než se nad nimi zamyslíme. I to svědčí o jeho textařském umu, že vidí věci, které mnohým zůstávají skryté.

Setkáme se třeba se smířením, jež bolí, a přesto přináší určité uspokojení: „…Kdo jednou oblík kabát z bryndy a pak si na něj zvyk, už ti ho nedá do čistírny, už si ho nedá jen tak vzít.“ (Naše firma).

Dále prožijeme uvědomění si, že překážky nelze obíhat a že švejkovský přístup není lékem na všechno: „…ráno jdu do práce, tak jako každej, kdo ví, jako každej, kdo ví, že složenky ve schránce se úsměvem nezaplatí…“ (Špatně placená procházka).

A v závěrečném duetu pak v síti Sydových sebereflexí uvízne i naše nejistota, kdy místo, abychom se vydali za nepoznaným, opakujeme stále stejné chyby v důvěrně známém prostředí: „…když hledáme něhu na podmletém břehu, chybí nám odvaha začínat znovu, někde jinde, s někým jiným a v jiným městě, co já vím.“ (Kočárek)

Dá se předpokládat, že tahle osmi položková sbírka vznikla svým způsobem jako terapie. A jako terapie i poslouží. Vzhledem k tomu, kolik retrospektivních elementů a sebeodhalení zahrnuje.

Maminko, vzbuďte mě, až bude vidět moře je deska, která dodá sílu všem polámaným, ale nezlomeným duším, které spadnou, postaví se a zase spadnou. A tak pořád dokola… Přesto nikdy nepřestaly snít o lidském dobru. A jelikož někdo ten kříž životní těžkosti v rámci zachování všeobecné rovnováhy nést musí, tak jej nesou samy.

Co dodat na závěr? Snad jen to, že poselství alba se ukrývá ve čtvrté skladbě Přeslička. A je zcela výstižné: „…tak dbejme na to, ať se člověk neztratí, ach neztratí.“

Další slova nejsou třeba.

Stará Puška: Maminko, vzbuďte mě, až bude vidět moře. Vyšlo u Stará Puška Records, prosinec 2020. Celkový čas: 29:24.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.