Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Koncert komorních sborů ze stáje karvinského Permoníku uchvátil hudební upřímností

Koncert komorních sborů ze stáje karvinského Permoníku uchvátil hudební upřímností

23.5.2021 Hudba

Dva komorní pěvecké ansámbly karvinského Sborového studia Permoník zazpívaly na koncertě iniciovaného Nadačním fondem přátel kulturní památky - evangelického kostela v Orlové. Právě zde se online koncert za milé přítomnosti diváků v sobotu 22. května uskutečnil. Smíšené vokální sexteto Permoník a Vokální kvarteto Quadricinium se představily v poutavém programu duchovních i populárních skladeb. 

Zvětšit obrázek

Z online koncertu komorních těles Sborového studia Permoník.

Vokální a sborová tradice Karviné je fenomén, který již dávno díky manželům Šeinerovým překročil hranice této malé zemičky. Po covidovém půstu působil koncert obou vokálních těles jako nebeská mana. Kdo zná promyšlené dramaturgie koncertů Permoníku, tuší, že jde vždy o mimořádný zážitek. Atraktivní a neotřelá programová skladba kráčí ruku v ruce s neobyčejnými pěveckými výkony, které jsou prozářeny nepředstíraným citem a láskyplným pojetím.

V takovém duchu se odehrál koncert v krásném evangelickém kostele SCEAV v Orlové. Moderátorka a altistka Radka Veselá provázela koncertem svým příjemným a výborně připraveným slovem, v němž nechyběly poutavé zajímavosti, nadsázka, vtip a půvabný šarm. Dramaturgicky byl koncert koncipován pravidelným střídáním obou vokálních těles, což přineslo kýžený kontrast a půvabnou barevnost. Ta byla navíc umocněna chronologickou linkou, s níž skladby zaznívaly v časové posloupnosti od nejstarších po nejnovější.

Pouze ve dvou výjimkách zazpívaly oba ansámbly společně. Bylo tomu tak hned v úvodu koncertu, kdy se kostelem rozlinuly tóny renesanční písně A na zemi upokojení z lounského graduálu. V podání vokálního kvarteta Quadricinium pak následovala nadějeplná píseň ze Sedlčanského kancionálu A již zima pomíjí a nádherná Ave Maria renesančního španělského mistra Tomase Luise de Victoria, v níž si posluchači mohli vychutnat krásný soprán sbormistryně Permoníka Martiny Juríkové.

Koncert půvabně moderovala Radka Veselá (foto: Tadeáš Bednarz)

Vokální sexteto Permoník je zvláštní tím, že se jedná z půlky o studenty vysokých škol, které nemají se zpěvem nic společného. Přesto tito mladí a talentovaní lidé vyhrávají pěvecké soutěže a zpívají s obrovskou vervou a radostí. Bylo to patrné hned v úvodní Cantate Domino renesančně-barokního mistra Claudia Monteverdiho. Náročná polyfonní struktura spočívající v samostatném rytmicko-melodickém vedení jednotlivých hlasů je nezaskočila a zvládli ji s překrásnou svěžestí a drajvem. Con amores, la mi madre od Juana de Anchieta v úpravě Boba Chilcotta poukázala i na rytmické dovednosti mladých vokalistů, kteří vzali do rukou tamburínu, dřívka a malý buben a doprovodili nesnadnou píseň sofistikovanou rytmikou. Veselou náladu vystřídala citově hluboká Bogoroditse Devo Sergeje Rachmaninova, jež byla naplněná východní spiritualitou a upřímným duchovním prožitkem. Sluší se vyzdvihnout nádhernou dynamiku a výstavbu frází.

Blok vokálního kvarteta Quadricinium zahájila úžasná píseň Při hudbě Antonína Tučapského. Podivuhodným žárem sálající kompozice s náročnou rytmicko-melodickou stavbou počítá se samostatným řešením jednotlivých hlasů. Dámy se však „vypořádaly“ se svými party znamenitě a s obrovským nadhledem. Následující dvě drobnosti z díla skvělé skladatelky Ivany Loudové byly milým a humorným osvěžením: Hloupost a Marnost z cyklu Mudrosloví si vzaly na paškál tradiční přísloví v brilantních a odlehčených parafrázích. Interpretkám nechyběla dynamická akce a vhodně situovaný herecký projev. Písně Loudové jsou nesmírně náročné a pracují i s netradičními výrazovými prostředky, exponovanými sóly a recitovanými úseky. Dámy však zvládly složitou strukturu s obdivuhodnou lehkostí a pochopením pro stylové provedení.

Ze sobotního online koncertu (foto: Tadeáš Bednarz)

Štafetu opět převzali mladší zpěváci z Permoníku, kteří zazpívali kompozici současného skladatele Jana Jiráska Kyrie eleison z duchovního cyklu Missa Propria. Světově proslulý skladatel Jirásek o koncertu věděl a držel palce, jak prozradila moderátorka. Jeho Kyrie je hudební modlitbou mimořádné umělecké hloubky a opravdovosti výrazu. Harmonii v ní zpočátku obstaraly pouze dva sousední tóny, nad kterými se rozeznívaly pozoruhodné souzvuky ostatních hlasů. Další vývoj této skladby prozradil i cyklické opakování. Rád bych na tomto místě vyjádřit obdiv k provedení mladých umělců, kteří zazpívali Jiráskovu kompozici s krásnou emocionální působivostí a pěveckou bravurou.

Nechybělo ani náležité uvolnění v stylovém provedení evergreenů Když jsem kytici vázala, Svítá a Nebe na zemi. Trojice nesmrtelných písní Jaroslava Ježka v úpravě Václava Ptáčka přednesly s rozkošnou grácií a stylovou choreografií zpěvačky Quadricinia. A byla to taková elegance, až jsem si povzdechl, jaká škoda, že další úpravy už pan Ptáček nenapíše.

Quadricinium během koncertu (foto: Tadeáš Bednarz)

 

Koncert dospěl až k hudební současnosti, z níž byly voleny osobnosti, které letos spojuje buď významné výročí, nebo událost. V případě písně Časy se mění Boba Dylana v překladu Zdeňka Rytíře a aranžmá Jana Lstibůrka asi není nutno připomínat, že tato ikona světové hudby 24. května oslaví neuvěřitelných 80. let. Další píseň Slunečný hrob české legendy Vladimíra Mišíka a Jiřího Smetany je pro mne osobně vedle Modlitby Marty Kubišové nekorunovanou hymnou zlatých šedesátých let. A to překvapení spočívá v tom, že národem milovaný Mišík chystá nové album, které bude již brzy zveřejněno! Jeho Slunečný hrob milují nejstarší generace i nejmladší děti hrající na kytaru a Lstibůrkovo aranžmá jí vdechlo půvabně osobité kouzlo s příchutí soulu a gospelu.

Beatles a jejich Let It Be jsou nepostradatelnou součástí kulturního genofondu populární hudby této planety. Nelze si odmyslet, že by nějaká kapela sehrála ve vývoji pop music výraznější úlohu než tato birminghamská čtveřice, od jejíž založení letos uplyne neuvěřitelných 60 let! Aranžmá Marka Brymera rozvolnilo rytmický spád písně do ležérní, agogicky uvolněné podoby, která vyzněla v autentickém podání jako vyznání či krédo. Po energické We Are Boba Chilcotta a Maye Angelou přišel čas na závěrečné Amen Matthiase Nagela.

Dámská část Vokální sexteta Permoník (foto: Tadeáš Bednarz)

Vokální sexteto Permoník zpívalo ve složení Zuzana Widnicová (1. soprán, umělecká vedoucí) Johana  Juríková (2. soprán), Daniela Kučerová (1. alt), Hana Gajdaczová (2. alt), Ondřej Kočí (tenor) a Martin Kučera (bas). Rád bych pogratuloval mladým zpěvákům k nádherným výkonům. Je to skutečně vzácné, vidět a slyšet takové pěvecké výkony a entuziasmus pro hudbu.

Karvinské vokální kvarteto Quadricinium tvoří Martina Juríková (1. soprán), Kateřina Kubínová (2. soprán), Karina Grimová (1. alt, klavírní  spolupráce), Radka Veselá (2. alt) a průvodní slovo. Jejich výkon byl ukázkou dokonalé sezpívané akce, pečlivé artikulace a barevné palety vokálních souzvuků.

Omlouvám se, nerad zahlcuji reflexe výčtem jmen, ale v tomto případě si opravdu účinkující samostatnou pochvalu a zmínku zaslouží. Paní Radce Veselé bych rád vzkázal, že se nemusí vůbec obávat: dělení na hudební amatéry a profesionály v případě protagonistů tohoto koncertu absolutně postrádá smysl. Neumím si představit pečlivější a zodpovědnější, a tedy profesionálnější přístup, než který byl prezentován všemi zúčastněnými na tomto koncertě. Byl to skutečně překrásný hudební zážitek se vším všudy (včetně povznášejícího i hravého průvodního slova), což vřele ocenila i zakladatelka fenomenálního Permoníku a inspirátorka generací sborových zpěvaček a zpěváků, vážená paní Eva Šeinerová. Umělecká vedoucí byla na koncertě přítomna jako vzácný host a hýřila optimismem.

Zakladatelka Permoníku Eva Šeinerová během děkovačky (foto: Tadeáš Bednarz)

Gratuluji a moc mne těší, že zázrak jménem sborová kultura má díky kontinuitě a umělecky zodpovědnému vedení sbormistryně Martiny Juríkové a dalších osobností sborového zpěvu v Karviné tak znamenité představitele. Je to radost, která vlila do žil novou naději, že všechny strázně a úskalí lze překonat, když neztratíme schopnost a chuť vnímat a prožívat krásné věci.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.