Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Nový Protimluv mezi Východem a Západem aneb Kam vlastně patří Ostrava?

Nový Protimluv mezi Východem a Západem aneb Kam vlastně patří Ostrava?

13.6.2021 Obraz & Slovo

Nejnovějším číslem kulturní revue Protimluv se jako červená nit táhne otázka: Jsme Západ, anebo jsme spíše Východ? „V mnoha povolaných hlavách panuje přesvědčení, že vše, co leží na východ od Prahy, je už Asie, Orient, folklór,“ píše ve své vynikající stati pro Protimluv letos na konci května zesnulý překladatel a básník Jiří Červenka.

Zvětšit obrázek

Na titulní straně nového Protimluvu je obraz Václava Rodka (výřez).

„Cirkus s tureckou muzikou a vůbec muzika, co kosti proniká,“ přemítalo se v roce 1906 v kulturním periodiku Revue moravsko-slezská o ostravské kultuře. O 115 let později píše v Protimluvu Jiří Červenka: „Kdysi sahala habsburská monarchie až k Černovcům, předválečná republika už jen k Jasině, poválečná k Uble a současná k Jablunkovu. Čím více jsme se Východu vzdalovali, tím blíže jsme mu byli.“

Autor tohoto textu vyrazil po maturitě v roce 1986 právě do okolí Ubly na hranicích Československa a Sovětského svazu. A v roubence, kterou mu k přespání nabídla huculská babička, pocítil dotek takřka krystalického Východu. Paní domu vařila venku na otevřené peci a huculsko-rusínské nářečí zpívalo nad loukou, do které se pustili sekáči s ostře nabroušenými kosami.

Kde končí Západ a začíná Východ, na tom se Evropa nikdy nemůže dohodnout, vždycky to budou jen subjektivní pocity. Pro Ukrajinu je výstavní ukázkou Západu město Lvov, pro domorodce z Uralu na euro-asijské hranici je to nejspíše Moskva.

Nový Protimluv začíná básní Ivana Wernische vyhrabanou ze šuplíku exkluzivně pro Protimluv. Mistr na to šel vždycky diplomaticky, stylizoval se do francouzských trubadúrů a německých minnesängrů, což jsou kořeny západoevropské poezie. Zároveň si ale liboval, když mohl báseň zasadit do ruského samoděržaví. „Má velký dřevěný palác ve stepi a mnoho nevolníků a smečku bílých psů a vetchou služebnou jménem Aglaja a skříň plnou starých ruských románů,“ napsal Wernisch třeba ve sbírce Pernambuco.

A co poslal do nejnovějšího Protimluvu? Klasiku, které má „daleko do ničeho“, přitom kouzelnou atmosféru. Ani Západ, ani Východ. Wernischstán! „My všechny, jak jsme tady, / jmenujeme se Edvica, / Edvica hraběnka z Babintály,“ básní klasik české poezie.

Následuje ukázka z nejnovějšího románu slovinského prozaika z Terstu Marka Sosiče, který vyšel pod názvem Kruh, prah v roce 2018 (Chléb, práh). Román s děsivým tématem, jak se Italové a další Zápaďáci jezdili v devadesátkách dívat na válku v Bosně. A některé „turistické“ agentury dokonce nabízely bonus, klient si na bojišti mohl i zastřílet, a dokonce zabít nepřítele.

Kdo je horší? Bratrovražední Jugoslávci, anebo zhýralý Zápaďák, který si vyrazil prožít filmový thriller typu Četa (1986, Oliver Stone)? „Východoevropané byli západní demokracií bezvýhradně fascinováni, slepě v ni věřili a naplňovalo je to nadšením. Za svou naivitu zaplatili tím, že se stali v očích Západu dětmi, které se musejí demokracii teprve učit,“ napsal filozof Václav Bělohradský, jenž část života strávil právě v Terstu.

Pojďme dále, k portrétu malíře Václava Rodka s četnými reprodukcemi jeho obrazů z poslední výstavy v ostravském Domě umění. I on trpí neukotveností Česka mezi Západem a Východem. „V roce 2018 byla xenofobie program č. 1, což mi hrozně vadilo. Vždyť my sami jsme byli donedávna emigranti, a najednou jsme nesli v sobě pocit, že emigranti jsou cizí lidi: fobos jako strach z cizího,“ uvažuje malíř v rozhovoru se šéfredaktorem Protimluvu Jiřím Macháčkem.

Miroslav Zelinský představuje běloruskou digitální designérku Aliaksandru Laurovou. Vrátíme-li se k textu Jiřího Červenky, tak platí, že pro mnohé Pražany asi není velký rozdíl mezi Minskem a Ostravou. Všechno je to Asie, Orient a folklór. Pražané podle článku v týdeníku Ostravan z počátku 20. století (jmenoval se opravdu stejně jako tento kulturní web) totiž žijí především divadelními klepy, kopanou a kavárnami. „Co jest za hradbami, to pro ně neexistuje, to jest pro ně španělskou vesnicí,“ uvažoval autor v Ostravanu.

Do polemiky vstupuje fotograf Rostislav Pavlík v rozhovoru s Martinem Šenkyplem. „Ostrava je takové velké město bokem,“ říká Pavlík. Jedinečná definice! Básník Robert Rybicki z nedalekého polského Rybniku, který je dalším hostem Protimluvu, je mezi Východem a Západem vždy pohotově rozkročen. Jednou pracuje jako novinář v polských krajanských novinách v Londýně, jindy vydá sbírku ve Spojených státech a v další životní etapě bude opět posedávat v kavárně Silesia nedaleko nádraží v Rybniku. Ten podnik funguje nepřetržitě od roku 1933, to již bylo město součástí Polska. Od roku 1742 do roku 1922 ale Rybnik patřil do německého prostoru s hlavním městem v Berlíně. Západ? Východ? Kdo ví…

Překladatel Michael Alexa, jenž v Protimluvu vzpomíná na v březnu zesnulého polského básníka Adama Zagajewského, se narodil v roce 1989. Na sklonku téhož roku se zdálo, že Východ brzy splyne se Západem. Federální ministr financí Václav Klaus se dokonce dušoval, že životní úroveň Rakouska dostihneme za deset let a jen o něco málo později už nebude rozdíl ani mezi Čechy a Němci. Nevyšlo to, ekonomicky ani mentálně.

Spisovatelka Daria Gordova se v roce 1996 narodila v ruském městě Murmansk, které mají Čechoslováci spojené především s gulagy a asijsky krutou despocií generalissima Stalina. Těžko ale říct, zda Praha, kde Daria nyní žije, je pro autorku dostatečně západní. Když pobývala v Berlíně, měla z města všelijaké pocity: „V šedivém pokoji s odrazy oken na zdi přichází takový pocit, jako kdybych se včera rozvedla. Dveře jsou zamčeny, ale v domě, v celém domě uvnitř a venku opět nikdo není. Dveře se zavírají po lidech, kteří tady už dávno nežijí, kteří tady nikdy žít nechtěli.“

A takto by se dalo pokračovat článek po článku, báseň po básni, skoro z každého textu druhého letošního čísla revue Protimluv vylézá v nějaké formě ono pídění se po identitě. Západ? Východ? Co jsme, a zvláště tady v Ostravě? Všechno je ovšem relativní, proto Jiří Červenka ve své stati také připomíná jeden lidový vtip: „Tak dlouho jsme lezli do prdele Východu, až jsme vyšli na Západě.“

*

Z dalšího obsahu revue Protimluv, č. 2/2021:

Martin Jiroušek: Transgenderový horor I. / Martin Strakoš: Ostrava nepostavená v plánech a projektech III. / Romana Rosová – Martin Strakoš: Ostravské Lauby v minulosti a jejich plánovaná budoucnost / Markéta Kročilová: Dvakrát o Šikmém kostele / Jiří Macháček: Předácký kus v zahradě galerie Plato / Alberto Manzano: Narodil jsem se mezi pahorky věčného zapomnění a další texty. Součástí nového Protimluvu je také volně vložená příloha básníka Zdeňka Volfa s názvem K individuaci krátké básně / Oknem překladu, která je pokračováním jeho studií o takzvaných „krátkých básních“, tentokrát se věnuje světové literatuře.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.