Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Jan Novák pokračování knihy o Milanu Kunderovi odložil aneb Co zatím přinesl MAČ

Jan Novák pokračování knihy o Milanu Kunderovi odložil aneb Co zatím přinesl MAČ

9.7.2021 Obraz & Slovo

Co všechno nevíte o současných českých a slovenských literátech? Nejlepší studnicí „literárních drbů“ je v okurkové sezoně Měsíc autorského čtení (MAČ). Tak třeba Jan Novák napsal místo slibovaného druhého dílu monografie o Milanu Kunderovi biografický román Těžký prachy, jenž se odehrává v Chicagu. A písničkář Vladimír Merta prozradil, na co se máme těšit po jeho smrti.

Zvětšit obrázek

Jan Novák na Měsíci autorského čtení.
Foto: MAČ

Spisovatele Jana Nováka kontroverzní přijetí jeho loňské kunderovské monografie poněkud unavilo. Před rokem sice v ostravském Divadle 12 prozradil, že vypátrá podrobnosti o „uměleckých úderkách“ Milana Kundery právě v Ostravě, zatím na pátrání nedošlo. Jisté je, že Kundera na počátku padesátých let skutečně oslavoval ostravského socialistického horníka.

„Potom, co jsem dokončil první díl životopisu Milana Kundery, jsem se rozhodl, že před druhým dílem dokončím vše ostatní, co mám rozdělané,“ vyprávěl Novák na MAČi. A to se správě stalo v případě biografického románu s tématem jeho americké emigrace, kterému dal název Těžký prachy. „Vyjde příští rok, to už budu zase pracovat na Kunderovi, na jeho francouzském období. Bude to práce na několik let.“

Rodiče Jana Nováka emigrovali do Spojených států v roce 1969, tehdy šestnáctiletému synovi Janovi ovšem svůj plán prozradili až ve Vídni. „Když mi to táta ve Vídni oznámil, tak jsem dost zuřil. Návrat nebyl možný, otec nám zároveň řekl, že defraudoval nějaké peníze v zaměstnání, takže by ho doma zavřeli. Většinu těch peněz přitom prosázel. Byl to šok, vztek, ale nemohli jsme se s jeho průšvihem vrátit do Československa,“ líčil Novák na letošním MAČi.

Na Jihoafrickou republiku se v rakouském uprchlickém lágru čekalo pár dnů, na Austrálii šest týdnů, na Spojené státy měsíce. „Táta musel napřed Američany přesvědčit, že ta defraudace vlastně byla bojem proti komunismu.“ Na Ameriku sedmdesátých let nicméně Novák vzpomíná s láskou, dnešní politická realita ho trochu překvapuje: „Je to smutek. Tam za Atlantikem, ale i tady. V Americe jsme se teď alespoň zbavili toho kolotočáře, takže je tam jistá naděje. Ovšem performer na Pražském hradě a u vesla estébák, to mi moc naději nedává.“

Jana Beňová. (Foto: David Konečný)

Slovenská spisovatelka Jana Beňová zase v Ostravě vyprávěla o svém vztahu k moderním technologiím a sociálním sítím. Virtuální svět ji zkrátka nebaví a snaží se mu vyhýbat: „Nejsem digitalizovaná, nejsem na žádných těchto sítích, jednoduše mě to nebaví. Řekla bych to asi takto: Snažím se zůstat na tomhle světě, nechce se mi na ten druhý.“

Beňová přitom patří k nejúspěšnějším slovenským autorkám, takže sláva nemusí být závislá na sociálních sítích a věčné aktualizaci facebookového statusu. Řada spisovatelů si přitom svůj denní režim nedovede bez sociálních sítí vůbec představit. „Prodala jsem celý náklad,“ ukázala na MAČi nejnovější knihu Flanérova košeľa. Dílo na hraně literární reportáže, netypického průvodce Bratislavou a filozofické eseje.

Jana Beňová v Ostravě s časopisem Modrý květ. (Foto: Ivan Mottýl)

Začínala jako básnířka a ostravský literární časopis Modrý květ otiskl její verše už v listopadu 1994, to bylo autorce dvacet let. Tehdy se ovšem mladé slovenské autorce nějak nepodařilo předat výtisk Modrého květu, takže k tomu došlo až na letošním MAČi. Se zpožděním sedmadvaceti let. Docela dojemná scénka, na tomhle literárním festivalu nikoli neobvyklá. Loni třeba básník Vojtěch Kučera přinesl na MAČ básníku Petru Hruškovi lahváč, který se rozdával na pověstných ostravských Literárních harendách na počátku devadesátých let. Lahváč se speciální literární nálepkou. I Hruška byl dojat.

Dalším překvapením na MAČi byl například písničkář Vladimír Merta, který se pustil do románu a loni ho vydal pod názvem Popelnicový román. „Hlavními Mertovými vyprávěcími prostředky jsou humor, vtip, nadsázka, ironie a sarkasmus. I v tom je legitimním dědicem Haškovým,“ recenzoval knihu kupříkladu kulturní magazín UNI. I v Ostravě byl román přijat příznivě, na autorské čtení dokonce přišel i Erik Bystroň, demiurg místního kulturního světa a hlavně jeho zásvětí, a to již od konce sedmdesátých let.

Vladimír Merta na MAČ. (Foto: David Konečný)

„Někdy líp zpívám, někdy líp píšu,“ přemítal Merta. S pověstnou skromností a nadhledem. „Já si vlastně celý život píšu taková esejistická zamyšlení, ale protože se za ty texty stydím, tak je nikomu neukazuji. Ale počkejte si na ně po mé smrti.“ Byla to úžasná debata. „Já se cejtím důležitej, jen se ptejte,“ smál se písničkář a vyzýval k dalším dotazům. V Brně, Ostravě i Bratislavě, kam všude letos MAČ zavítal.

Tváře MAČe, zleva Arnošt Goldflam, Petr Hruška a další. (Foto. Konečný)

A ještě zavítá, přehlídka potrvá do 1. srpna a do ostravského Divadla 12 přijedou Markéta Pilátová, Vítrholc, Oldřich Janota, Sylvie Richterová, Petr Placák, Ondřej Štindl či Petr Veselý. Dohromady ještě nějakých čtyřicet bláznů, které popadl úžasný „běs psaní“, a tak se mu podřídili. A o „běsu psaní“ ve svém Popelnicovém románu skvěle vypráví i Vladimír Merta:

Hever si to přeložil po svém: stačí jedna řádka denně. Netušil, že se v tu chvíli mimoděk zařadil do čeledi autorů. Rostlo v něm nutkání přidat k miliardám slov pár vlastních. Čím méně psal, tím víc se blížil bodu No return, odkud nebylo návratu. Netušil, jaký běs ho posedl. Satan, neumdlévající ve své nekonečné shovívavosti, jen čekal na příležitost, kdy si pořídí linkovaný sešit a začne plnit JEHO zlovůli. Jeho stvořitel Jehova dlel jako vždy opodál, ale rozhodl se nezasáhnout.

Vladimír Merta na MAČ. (Foto: D. Konečný)

*

Měsíc autorského čtení (MAČ). Denně 1. července až 1. srpna 2021. Divadlo 12 (malá scéna Divadla Jiřího Myrona v Ostravě). Slovenští autoři předčítají v 19.00 a tuzemští ve 20.30.

Program ZDE

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.