Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Cuvée od kapely Hrozen i přes trpké odstíny chutná sladce, protože zpívá o pravdě a nelže

Cuvée od kapely Hrozen i přes trpké odstíny chutná sladce, protože zpívá o pravdě a nelže

25.7.2021 09:15 Hudba

Frýdecko-místecký Hrozen na sebe upozornil novým albem Cuvée. Nahrávka přináší osm stylově rozkročených písní, které si textově ani hudebně neberou příliš servítky. Kapela nahrála album ve složení Miroslav Přikryl, Veronika Jedličková, Vladimír Ochman, Tomáš Kothera a Alžběta Přikrylová.

Zvětšit obrázek

Kapela Hrozen se hlásí s novým albem.
Foto: archiv kapely

„Bludné ovce mezi dvěma póly / ztrácejí se v magnetickém poli.“ Zvláštní, osobitý zvuk a nálada, která by se dala krájet. Je to folk, z kterého vyrůstají kořeny kapely Hrozen? A co třeba pojetí hudby a textů jako protestu a reakce na problémy, které trápí současnou společnost? Samozřejmě, tím se přece vyznačovala alternativní folková scéna už v 70. letech minulého století. Hrozen částečně na tyto spodní proudy navazuje a překračuje typicky konzervativní a názorově sterilní folkové vody, které místo názorové profilace spoléhají na klišovité postupy a omšelé fráze. „Co kdyby zítra už nebylo nic?“, ptá se éterický hlas zpěvačky Veroniky Jedličkové v úvodní písni O dobrém pastýři, jejíž text je inspirován Biblí, konkrétně Janovým Evangeliem.

Jenomže folk není rozhodně jedinou inspirací, kterou lze na albu s lahodným a vlastně mírně matoucím názvem Cuvée nalézt. V některých písních můžeme slyšet divoké punkové kořeny a rockové alternativní názvuky, často jde o jakousi hudbu na rozcestí. Východiskem jsou tranzitivnost, experiment, kontrasty a důrazná kritika falešné morálky, pseudovlastenectví a dalších nešvarů dnešní doby. Hrozen se nevyhýbá elektronice, což je názorně slyšet hned ve druhém songu Zpomalování, který neotřele pracuje s dělením slabik a méně běžnými, více či méně nezpěvnými intervaly.

Hrozen se nebrání ani tanečním inspiracím, o čemž svědčí krásně střižené tango O plevelu. Píseň má výraznou melodickou linku, je rytmicky výborně vytesané a neodbytně se uhnízdí v paměti. Další odbočkou jsou StromySKA, které už svým názvem predestinují rytmické schéma jamajského hudebního žánru ska. Podobenství o stromech, kterým jsou přisouzeny lidské vlastnosti, si klade řadu otázek: „Kde najít naději, když odvaha si vládnout chyběla?“ slyšíme v litanickém závěru písně, která paradoxně vyznívá jako bojovně naladěný hymnický pochod.

Po takových smrštích se zdá, že eponymní písnička Cuvée je návratem do poklidných folkových vod. „Všichni jsme cuvée,“ konejší hlas Jedličkové, nicméně hned vzápětí dodává, že je potřeba dobrého vinaře, kterému nechybí trpělivost, péče o své plody. I tady dokázal Hrozen najít zajímavý pohled, který dalece překračuje zvolený básnický prostor („Rodí se naše cena“).

Následuje docela ulítlá pseudopunková srandička Ekonomickej migrant, parodující odpor části veřejnosti k migrujícím lidem, kteří hledají bezpečí a ptají spolu s autorem textů Miroslavem Přikrylem: „Prosím vás, jak mám s tímhle žít, prosím vás, jak mohu být vůbec člověk?“ Písnička je sice očividnou, docela drsnou recesí, ale problémy, které obnažuje, moc úsměvné nejsou. To, že jsme se narodili do relativně bezpečné části světa, není rozhodně nějaké hegemonní právo silnějšího, ale pořádné štěstí. Je dobře, že Hrozen tuto nevděčnou tematiku ve své písni otevřel. Víc muzikantů konzumní produkce si vystačí s počasím, přírodou a svými nudnými láskami.

Protest je také tématem další, poměrně ostré písně Obránci hodnot, která punkové kořeny už vůbec neschovává, ale explicitně je demaskuje: „My jsme ti obránci tradičních hodnot…tak vykřikujem, že nám to tu patří, hlavně, že víme, kdo jsou naši bratři.“ Implicitní narážka na „bratrskou pomoc“ vojsk zemí Varšavské smlouvy má samozřejmě aktuální symboliku. Texty Miroslava Přikryla si všímají, do jakých extrémů se vychýlily misky vah, kolik nenávisti se objevilo v názorech a myšlení některých lidí. A Hrozen opravdu kritikou nešetří: „Druhé chceme křižovat, když nám teče do bot“.

Aby se hrany trochu zaoblily, v závěru alba figuruje smířlivá píseň Nesmrtelná. Jemná, akustická balada, hlas Jedličkové dobarvují zpočátku jemné rozložené akordy. „Ještě se stále snažím být nesmrtelná. Je mojí touhou, aby něco po mně zůstalo. Vždyť není lepší pocit, než být užitečná. Být oblíbená, slavná a být tu nastálo“. Respektuji pozitivní valenci tohoto sdělení, nicméně tentokrát je stylisticky trochu neobratné. Silnější je verš a myšlenka „Smrt je jenom přechod o pár ulic dále. Cesta nastoupená, která nekončí“.

Ačkoli bych našel pár výhrad k některým zvukovým parametrům alba Cuvée (zkreslená akustická kytara opravdu není můj šálek čaje), je to nahrávka velmi osvěžující a inspirativní zejména neotřelými texty a také stylovou nezařaditelností, která kráčí ruku v ruce s tím, co chtěla kapela říct. Hrozen svým albem rozhodně přispěl k obrazu současného světa víc než únikové fráze, falešné sliby a lesklé cajdáky, kterými nás štědře zásobují konzumní média. Je si dobře vědom proměny našeho světa a brání se ustrnutí. Takové Cuvée i přes trpké odstíny nakonec zachutná sladce, protože zpívá o pravdě a nelže.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.