Štěrkovna pod Landekem, den druhý: Skvělí Tata bojs, suverénní Aneta, okouzlující Kateřina a zářící Nebe

Druhý festivalový den přinesl vydatnou porci různorodé muziky. Začneme tentokrát nikoli chronologicky, nýbrž tak trochu napřeskáčku těmi kapelami a interprety, kteří mě oslovili a jejichž vystoupení bylo spojeno s největším očekáváním.

Kateřina Marie Tichá & Bandjeez. Spojení, které vyplynulo z logiky věcí a událostí, vůbec poprvé na Ostravsku! A musím s potěšením říct, že jejich koncert byl skvělý! I přesto, že bubeník Matěj Drabina se před nedávnem vrátil z nemocnice. A navzdory tomu, že ochořelého basáka Maro Zemana zastoupil Vlastík Škoda, který se naučil jeho party za neskutečné dva dny! Kateřina Marie Tichá je natolik milá a sympatická dáma, že si přirozeně získala pozornost i těch, kteří jí dosud neznali. Slyšel jsem jí živě úplně poprvé, proto mne překvapilo, jak výborně zpívá. Má krásné pohyby a gesta a její autorské písně jsou plné silných příběhů a imaginativních obrazů.

Kateřina Marie Tichá. (Foto: Petr Hlubek)

Ne náhodou právě Kateřina Marie Tichá spojila síly s kapelou textařského a hudebního génia Davida Stypky, od něhož zazpívala na závěr svého setu také píseň Čaruj. Kateřina své písně umí poutavě zpívat a vyprávět, kapela hrála i přes nečekaná úskalí báječně. Zamrzela mě jen jediná věc, a sice že Davida jako autora písně ani v žádném jiném kontextu (např. u písně Divoká) během koncertu nikdo nezmínil. Věřím, že to nebyl projev neúcty, ale opomenutí nebo možná nějaký záměr.

Anetu Langerovou na žádném festivalu nejde přeslechnout. Její mohutný hlas se tříští jako horská bystřina a kapela kolem ní dokáže dělat divy, což ostatně v minulosti všichni potvrdili na svých koncertech v Ostravě. Pro Štěrkovnu Aneta zvolila příjemně vyvážený set hitů a novějších songů, v němž nechyběly skvosty jako Svatá Kordula z alba Na Radosti, ani novější písně z loňské nahrávky Dvě slunce.

Aneta Langerová. (Foto: Petr Hlubek)

Ačkoli zvuk během koncertu nebyl příliš komfortní (dle mého názoru slabý a málo barevný), lidé si vystoupení Langerové opravdu vychutnali a nejznámější písně i závěrečnou Vodu živou si s chutí zazpívali společně. Nezanedbatelný je i fakt, že ačkoli jsou písně Langerové srozumitelné a sdělné zřejmě všem, je v nich přesto hodně prostoru pro kombinované rytmy a dech beroucí improvizace, v kterých kapela ukázala svou sílu.

Jedna z největších lásek hudby tohoto kraje? Na tuto otázku existuje jen jediná odpověď. Buty!!! Nebyl jsem jediný, kdo si vystoupení ostravské legendy nenechal ujít a kdo si s nimi zazpíval jejich nesmrtelné pecky jako jsou Tramtárie, Nad stádem koní, František a mnohé další, které kapela proložila písněmi z různých alb.

Z koncertu kapely Buty. (Foto: Petr Hlubek)

Na Butech je skvělá jedna věc. Ať zahrají kteroukoli písničku, žádná není vyloženě slabá nebo provařená. I méně známé songy nepostrádají jejich pověstné originální a poetické kouzlo. Co mi naopak chybělo, byly doprovodné vokály, které byly vždy jedním z klíčových atributů kapely Buty a v živém provedení mnoha písní dost citelně chyběly. Kapele to hraje pořád báječně, což se ostatně potvrdilo i v sólových výkonech znamenitého kytaristy Radka Pastrňáka, legendárního basáka Petra Vavříka i klarinetového mága a hráče na další rozličné dechy Milana Straky. Novější posilou kapely je jazzový pianista Vlastík Šmída, který do kapely vplynul jako dobře namazané soukolí a nelze zapomenout ani na nestárnoucího bubeníka Richarda Kroczka, jehož hra vyniká univerzalitou a málo slýchanou nápaditostí. Buty jsou prostě láska a tuším, že se máme nač těšit, protože kapela připravuje konečně nové album!

Další živoucí legendou je Michal Prokop & Framus Five. Jeden z nejcharismatičtějších rockových zpěváků, kteří se kdy v Česku narodili, vystoupil na festivalu s obměněnou sestavou, bohužel již bez kytarového velikána Luboše Andršta, a tento fakt byl na koncertu trochu znát. Nový kytarista Pavel Marcel má sice bleskurychlé prsty, ale jeho ekvilibristiky se často stylově rozcházely s přirozenou povahou blues rockové hudby. Ta si žádá spíše chytrost a feeling než tapping a přehnané vytahování strun. Tato disproporce byla nejvíc patrná na hře famózního houslisty Honzy Hrubého, který cokoli zahrál, bylo naprosto vkusné, dokonalé a k meritu věci.

Z koncertu Michala Prokopa. (Foto: Petr Hlubek)

Prokop svůj set tradičně poskládal od největších hitů Kolej Yesterday či Bitva o Karlův most přes písně z alba Poprvé naposledy (např. Zloději času nezapomenutelných Pavla Šruta a Petra Skoumala) až po ochutnávky z nejnovějšího alba Mohlo by to bejt nebe. Michal Prokop zpívá živě naprosto úžasně, jeho hlas jakýmsi záhadným způsobem vůbec nestárne a energie na pódiu z něj jenom sršela. Až se jeho nová kapelní formace více stylově najde, bude to jako vždy zážitek!

Jsme skoro ve finále! Na závěr jsem si nechal dvě kapely, které jsem si z pátečního večera užil asi nejvíce. Jednou z nich je překvapivě Nebe. Havířovská kapela, která přežila svým způsobem pád do propasti a vyšla z něj posílena nejen o nového skvělého muzikanta, ale také o novou muziku, jež výrazně převyšuje cokoli předešlého. Tím nechci říct, že by starší alba Nebe byla úplně k zahození, ale novinkové minialbum Než v tom zůstaneme sami musím po mnohočetném poslechu všemi deseti označit jako skutečnou senzaci! Pilotní singl Planý poplach má našlápnuto stát se jedním z největších hitů letošního roku.

Nebe i naživo bezvýhradně potvrdili, že dokážou odehrát naprosto strhující koncert. Zpěvák Petr Harazin má obrovské charisma, jakoby se pro pódium narodil. Přišel v elegantním modrém obleku, všechny písně zazpíval skvěle a navázal bezprostřední a nenucený kontakt s publikem, které reagovalo s nadšením. Rád bych vyzdvihnul také jeho nasazení, taneční drajv a celkové jevištní ztvárnění, které bylo vycizelované do nejmenšího detailu, a přesto mu nechyběla spontánnost.

Petr Harazin z kapely Nebe. (Foto: Petr Hlubek)

Příjemným překvapením pro mne bylo i zjištění, jak to kapele naživo parádně hraje. Vyzdvihnout musím famózního kytaristu Štěpána Petrů, jehož nápady překypují invencí a krásným zvukem. Bubeník Adam Matýsek má přemíru energie, skvělé brejky a jeho hra takový feeling a údernost, že s ním bicí občas viditelně poskakovaly. Nedílnou součástí jsou i klávesy Tomáše Kulurise, které dotváří atmosféru. Silnou zbraní Nebe jsou také vokály: jak Štěpán Petrů, tak baskytarista Vlastík Škoda perfektně zpívají, což se potvrdilo v sólových linkách i sborových vokálech. Kdybych si měl z českých pop rockových kapel současnosti vybrat jednu, která má nejvíc našlápnuto, jsou to Nebe! Jejich nové album Než v tom zůstaneme sami rozhodně nenechejte dlouho o samotě!

Zlatý hřeb celého dne pro mne osobně představovali Tata bojs. Ti se stali největšími miláčky festivalového publika a není se vůbec čemu divit. Koncert této kapely by mohl být považován za referenční ukázku, jak má vypadat dokonalé vystoupení, včetně pódiové prezentace a práce s interaktivními komunikačními prostředky. Už jen výtvarný vizuál, který běžel na obrazovce během koncertu, hravě zastínil všechno předešlé. Byl koncipován promyšleně a esteticky působivě na míru každé jednotlivé písni.

Mardoša z kapely Tata bojs. (Foto: Petr Hlubek)

Milan Cais je frontman, který si dokáže omotat publikum doslova kolem prstu, a přitom s ním nemusí nacvičovat trapné halekačky a další podobná cvičení. Nadhled, síla a absolutní nasazení provázely jejich set od začátku do konce. Nechyběly největší hity, ani méně známé písně, bubenické souboje Caise s Neuwerthem a v samotném závěru se Cais vydal osobně i do publika. To už bylo všem jasné, že to, co Tata bojs předvedli, prostě nemá nejmenší chybu. A kapela si obrovské masivní odezvy publika opravdu užívala a dokázala ji ocenit několika přídavky v řadě včetně symbolického závěru s hudbou z filmů o Vinnetouovi. Tuším, že na tento koncert budou obě strany vzpomínat s nezapomenutelnou radostí v srdci.

Festival ale samozřejmě nekončí, sobotní program nabízí třeba Tomáše Kluse, Wohnout, Jiřího Krhuta se Štěpánem Kozubem, Mňágu a Žďorp, Mydy, Jaroslava Uhlíře, Iné kafe a další. Tak vzhůru na Lande, snad bude počasí festivalu přát jako ve čtvrtek a v pátek.