Laskavé zpracování Vánoční hry Tomáše Vůjtka v Divadle loutek dokonale navodí vánoční atmosféru

Pokud se vás neustále ptají děti, kdo je to Ježíšek, kde bydlí a jak vypadá, tak tato inscenace je určena právě pro ně. Vánoční hra v citlivé režii Václava Klemense zodpoví v tomto kolotoči otázek tu nejdůležitější, a to kde se Ježíšek vzal. Děti se dozví, co všechno provázelo Ježíškovo narození, jak důležití jsou andělé a jak podlí jsou čerti. Na celý příběh dohlíží Bůh, který po celou dobu tiše přihlíží všemu dění s laskavou pokorou.

Z inscenace Vánoční hry. (Foto: Roman Polášek)

Ve Vánoční hře se objevuje velká část hereckého souboru a místy scéna připomíná Ladovy zimní scenérie. Přesně v těch chvílích, kdy se všichni sejdou v dobových kostýmech s hudebními nástroji a zpívají melodické vánoční písně nebo koledy. Ačkoli je inscenace inspirovaná barokními hrami, jazyk, který Tomáš Vůjtek využívá, je současný a plně srozumitelný. Až na některé texty písní, které jsem z předních míst hlediště chytala obtížně, je hercům moc hezky rozumět. Celý text Vánoční hry je veršovaný a po většinou i velmi vtipný a úsměvný.

Z inscenace Vánoční hry. (Foto: Roman Polášek)

Václav Klemens zná své publikum a ví, že je nemusí podceňovat. Nešetří je, a tak diváky konfrontuje s čertovskou hlučností a podlostí, se smrtelností lidí, ale třeba i s historickým záměrem krále Heroda. Hodinové představení, které je protnuté čtvrthodinovou pauzou nemá hluché místo. Příběh je zcela jasně načasován. Vše podstatné je řečeno, ale zbytečně není natahováno. Velmi příjemně jsou zakomponovány všechny písně a především známé koledy, které přicházejí s druhou polovinou, ve které publikum viditelně pookřeje.

Z Vánoční hry. (Foto: Roman Polášek)

Velmi povedené jsou loutky Michala Hejmovského. Oslíka nebo ovečky na kolečkách by ocenilo hned několik dětí pod stromečkem a bezkonkurenční je akurátně hrozivé vzezření samotného Lucifera, padlého anděla. Zábavná je část s městskou radou, která ukazuje, že politika se od biblické doby moc nezměnila, a za pomoci loutkohereček nabývají postavy na autenticitě a originální charakterové vlastnosti se tak prohlubují.

Z Vánoční hry. (Foto: Roman Polášek)

V průběhu celé inscenace mají diváci možnost poslechnout si plno krásný skladeb, užít si krásu živého hraní na hudební nástroje, a to vše v nastudování Vlastimila Ondrušky. Celou inscenací se táhne příjemná atmosféra a radost. Z herců číší pokora k tématu, láska k Vánocům a jejich síla tkví v jednotném přednesu určeného malým dětem. Ten je srozumitelný, neuspěchaný a zábavný. Dobře načasovanou dikcí udržují pozornost všech a ještě v dozvuku po skončení jde cítit z publika sounáležitost, přívětivost a všudypřítomný duch Vánoc je téměř hmatatelný.

Z inscenace Vánoční hry. (Foto: Roman Polášek)

Inscenace hry Tomáše Vůjtka v rukou režiséra Václava Klemense se jistě dotýká mnoha dětských (a rodičovských) srdcí a mohla by se rovnou zařadit na každoroční repertoár adventního času. Laskavou Vánoční hru by si neměl nechat ujít žádný divák, aby kousek toho příběhu mohl uchovat v sobě.