Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Jak v Opavě postupně likvidují výstavu soch v ulicích. Po zahalování a stěhování dochází i k ničení

Jak v Opavě postupně likvidují výstavu soch v ulicích. Po zahalování a stěhování dochází i k ničení

26.1.2022 Obraz & Slovo

Objekty vystavené v opavském veřejném prostoru v rámci projektu Sochařské CITY, nemohou najít klid. Náměstek primátora pro kulturu Petr Orieščík na údajný popud občanů ostře kritizuje celou expozici pod širým nebem. Sochu s názvem Ego nechala radnice nejprve přesunout a poté byla i zahalena. Město nařídilo i přesun sochy s názvem Žebrák, skulpturu Myšlenka poté poničil neznámý vandal a utrpěla i socha Orchidea. „Když se radnice pustila do kritiky výstavy, tak zřejmě i někteří občané získali pocit, že mohou proti výstavě sami zasáhnout. Sochy jsou teď cíleně poškozovány,“ říká dramaturg Dominik Beneš z pořádající Opavské kulturní organizace (OKO).

Zvětšit obrázek

Ze zničené sochy Myšlenka zůstal jen svěrák. Postavu z něj vandalové vyrvali.
Foto: Ivan Mottýl

V Opavě se bojuje o svobodu uměleckého projevu. A umění prohrává. Sochařské CITY, to je pouze jiný název pro výstavu Umění ve městě, která loni proběhla v ulicích Českých Budějovic. Tam šlo již o čtrnáctý ročník sochařských intervencí do veřejného prostoru a výstavu zahajoval náměstek českobudějovického primátora Tomáš Bouzek. Obyvatelé jihočeské metropole ani turisté neměli s vystavenými díly žádný problém. Když byly ale stejné sochy převezeny z Českých Budějovic do Opavy, strhl se poprask.

Výstava, která by měla v opavských ulicích zůstat až do září a přitáhnout do města i návštěvníky, je měsíc po zahájení v troskách. Sochami se šibuje jako v dětské hře o škatulatech. A zatímco v Českých Budějovicích díla nepřišla k žádné újmě, v Opavě jsou i fyzicky poškozována. Co z toho vyplývá? Ve slezské metropoli se něco nepovedlo. Možná jen zanedbalo, pravděpodobně ale za celým problémem stojí i jakási kulturní ignorance. L’ignorance, jak by řekl Milan Kundera. Nevědění.

Kauzu spojenou s přesunováním a poté zahalováním kovové plastiky Ego z dílny Libora Hurdy už jsme v kulturním deníku Ostravan.cz podrobně vylíčili (celý článek ZDE). K odstranění sochy z prostranství před obchodním centrem Breda&Weinstein a posléze k jejímu zahalení plachtou ve dvoře Domu umění stačilo několik podepsaných či anonymních stížností strážců morálky. Ti měli pocit, že součástí plastiky je obrovský mužský pyj, jenže v Českých Budějovicích sochu Ego takto sexisticky vůbec nechápali.

Socha Ego Libora Hurdy během zahalování. Foto: Ivan Mottýl

„V Českých Budějovicích se každý rok také najdou nějací kritici výstavy, ale nikoho na magistrátu by nenapadlo, aby se hlas ulice řešil přesunováním či rovnou odstraňováním soch, jak se to nyní děje v Opavě,“ porovnává hlavní organizátor českobudějovického sochařského klání Michal Trpák. Na jihu Čech vsadili na kulturní osvětu a případným stěžovatelům se radnice snažila vysvětlovat smysl i uměleckou hodnotu jednotlivých skulptur a instalací. Opavský náměstek pro kulturu ovšem v rozhovoru se spolupracovníkem kulturního deníku Ostravan.cz vyřkl i následující.

Socha Ego krátce před zahalením. (Foto: Ivan Mottýl)

K soše Ego od Libora Hurdy: „Já jsem byl ten, který řekl, že ta socha musí pryč. Asi jste viděl, co znázorňuje. Do umění se nechci cpát, ale tohle je pro Opavu ponižující socha. Je to velmi nešťastné, nevhodné, a od občanů jsme dostali velmi na pusu.“ K soše Žebrák od Jakuba Flejšara: „Hodně mi vadilo, jak byla napřed socha velmi špatně umístěna. V Ostrožné ulici vadila handicapovaným, hlavně nevidomým. Velmi nevhodná věc.“ K soše Myšlenka od Štěpána Molína a Vladimíra Franze: „Tohle už vůbec neberu, hlava v heveru, co to je? To je úplně nevhodné.“

Michala Trpáka a Libora Hurdu překvapuje, že sochařskou výstavu rozbíjí opavská radnice, tedy přímo zřizovatel Opavské kulturní organizace (OKO), která projekt přivezla do Opavy. „Levá ruka asi neví, co dělá pravá,“ odhadují Jihočeši. „Celá ta kauza se sochou Ego mi dala pořádně zabrat, teď jsem na nemocenské. Město s námi o výstavě prakticky nekomunikuje, ve svém věku se už ale nechci nechat dál stresovat anonymními telefonáty ze skrytých čísel. Musela jsem například vyslechnout, že kazím křesťanskou morálku občanů,“ sdělila kulturnímu deníku Ostravan.cz ředitelka OKO Marcela Mrózková Heříková.

Žebrák vykázaný městem do Popské ulice. (Foto: Ivan Mottýl)

Ředitelka nerozumí ani nucenému přesunu železného Žebráka z Ostrožné ulice do nedaleké Popské, transfer rovněž nařídil magistrát. Chuďas má ale prosit o almužnu právě na frekventovaném místě, ne v zapadlé uličce, to je proti smyslu žebráctví. „Údajné stížnosti nevidomých jsou výmysl. Svaz nevidomých jsme o instalaci informovali v předstihu, nikdo neměl žádnou námitku. A naopak si postěžovali, že se často setkávají s překážkami, na které je nikdo předem neupozorní, socha pro ně problém nebyla,“ vysvětluje ředitelka OKO. V Českých Budějovicích se přitom Žebrák rozvaloval na pěší zóně přímo u slavné Černé věže, která je symbolem města.

V Českých Budějovicích se žebrák stal atrakcí. (Foto: Monika Brýdová)

Odpor opavského magistrátu k výstavě, která je financována rozpočtovou organizací města, je kuriózní a smutný zároveň. Na radnici o akci Sochařské CITY neuslyšíte dobré slovo, odpor se ale přenáší i na veřejnost. Figurína uchycená za hlavu ve svěráku zřejmě nevadila jen náměstkovi pro kulturu. Mrazivě satirická instalace Štěpána Molína a Vladimíra Franze s názvem Myšlenka ukazuje, jak je svobodné lidské myšlení neustále znásilňováno z pozice moci.

Socha Myšlenka v Českých Budějovicích. (Foto: Umění ve městě)

„Sochu Myšlenka vážně poničil neznámý pachatel, figurínu vylomil ze svěráku, autoři si ji museli odvézt a budou ji restaurovat,“ informuje dramaturg Dominik Beneš z pořádající Opavské kulturní organizace (OKO).

Torzo poškozené sochy Myšlenka. (Foto: Ivan Mottýl)

„Naše socha? Tady a teď? Dívčí postava. Nohama k nebi. Plastová. S hlavou ve svěráku. Typizovaná, prefabrikovaná. Tak jako mnozí z nás. Co zbývá? Bolest myslet,“ přemítali o soše Myšlenka samotní autoři, než bylo dílo poničeno. Ve Dvořákových sadech zůstal na soklu jen samotný svěrák, což je dost hrozivá vize, pokud dílu dáme i lidskoprávní rozměr. Podrobnosti, nechť si každý domyslí sám, historie totalitních režimů je v našich zeměpisných šířkách dobře známa. V každých dějinách výtvarného umění 20. stoleté si lze přečíst, které režimy považovaly moderní a experimentální směry v umění za „zvrhlé umění“

Orchidea po útoku vandalů. (Foto: OKO)

Poničena byla i socha Orchidea od Lukáše Raise. „Vandalové ji odinstalovali a převrátili. A to několikrát,“ vypráví dramaturg Opavské kulturní organizace Beneš. A jakmile si dá všechny ty události do souvislostí, napadá ho: „Když se radnice pustila do kritiky výstavy, tak zřejmě i někteří občané získali pocit, že mohou proti výstavě sami zasáhnout. Sochy jsou od té doby cíleně poškozovány i ničeny.“ Benešovi vadí, že se město za výstavu raději nepostavilo. „Říct o něčem z pozice radního, že je to blbé, to nemohlo mít dobré následky,“ míní.

V Opavě dostává na frak svoboda uměleckého vyjádření a tím pádem i svoboda projevu. V demokratické zemi je to nepřípustný jev, který trochu připomíná problémy, které mají s pořádáním výstav nezávislí umělci třeba v Bělorusku, Turecku a nyní už částečně i v Polsku.

Orchidea před zničením. (Foto: Ivan Mottýl)

Zbývá jen s nostalgií zavzpomínat, když se o výtvarném životě v Opavě, který byl financován z městské kapsy, uznale mluvilo po celé zemi. To bylo v letech 1999 až 2009, Dům umění tehdy vedl kurátor Martin Klimeš a jeho výstavní projekty nadšeně reflektovala výtvarná kritika v České i Slovenské republice. Klimeš byl odvolán za podivných okolností, ačkoliv se tehdy jeho pádu snažila zabránit řada osobností. „Nedovedu si představit, že by pozici Martina Klimeše někdo zastal lépe. Proslavil Opavu nejen v České republice a díky němu se stala významnou štací pro mnohé umělce,“ bránil tehdy Klimeše třeba sochař a profesor ateliéru veškerého sochařství Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze Kurt Gebauer. Marně.

Dům umění následně rychle ztratil své výsostné postavení v republikovém kontextu. Galerie se proměnila v regionální instituci, která většinou skákala, jak radnice pískla. A když se OKO občas pokusilo o svébytný projekt, kurátoři často narazili, jak se to nyní stalo i s projektem Sochařské CITY. Ten přitom představuje spíše druhou než první ligu současného českého sochařství. Jak už bylo řečeno, jsou to díla původně ušitá na míru do ulic konzervativní jihočeské metropole, které nevznikala s prvoplánovým cílem provokovat či dokonce pobuřovat. Obsahem ani třeba experimentálními technologiemi, společným jmenovatelem vystavených děl se stala spíš ironie na pomezí s přemítáním o lidském bytí.

„Sedm soch a sedm různých témat se pokouší být jakousi banální alegorií současnosti,“ říká o výběru sedmi děl pro Opavu strůjce výstavy Michal Trpák. V Českých Budějovicích se veřejnost mohla těšit dokonce z třiadvaceti děl, opavskou radnici ale podráždil i okleštěný výbor. „V Budějovicích moje Ego nikomu nevadilo, v Opavě je poprask. Asi mají občané Opavy více problémů, anebo naopak nemají žádný. Netuším, co zatím je, asi by to chtělo nějaký názor psychologa, který by to v Opavě probádal,“ reaguje autor sochy Libor Hurda na počínání radnice a hlas opavského lidu. Bylo by hodně zajímavé, jak by si prudérní opavská radnice poradila s mnohými ze soch, které nakonec zůstaly na jihu Čech. Namátkou třeba se stříkajícím ženským ňadrem úctyhodných rozměrů, které se stalo součástí Trpafontány z dílny česko-francouzské keramičky Evy Roučka.

Trpafontána Evy Roučka.

A nakonec ještě jedna aktuální zpráva, která dokresluje opavský Kocourkov. Průhledné mřížoví kolem dvoru Domu umění, za kterým od prosince odpočívá odklizená a zahalená socha Ego, je v těchto dnech zakrýváno tak, aby přes mříže nebylo vidět do dvora. „Neprůsvitnými bannery s motivy břečťanu,“ informuje ředitelka OKO Marcela Mrózková Heříková. Díky mřížím náhle „zarostlým“ popínavým břečťanem tak bude od pátku 28. ledna opět k vidění i socha Ego, ovšem jen pro návštěvníky Domu umění. Dílo přivezené do opavských ulic k veřejné prezentaci tedy paradoxně ustrne na jakési oplocené „nuda pláži“, které se spořádaní občané mohou bezpečně vyhnout. Lidová tradice sice přisuzuje břečťanu schopnost tlumit opilost, ale vášním a absurdnostem, které provázejí výstavu Sochařské CITY, určitě není konec.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.