Výborný zvuk a orchestr jako na dlani. S dočasným útočištěm JFO ve Vesmíru to vypadá na příjemný let k cíli

„Tati, ten orchestr je dnes nějak větší,, prohodil zkoumavě můj syn při pohledu na Janáčkovu filharmonii. Sál kina Vesmír je ve srovnání s Domem kultury sice menší, ale jeho svažitá podlaha umožňuje vidět přehledně celé pódium. Ano, všechno je sice menší, ale zdá se, jako by k sobě měli lidé a orchestr blíž. Zahajovací koncert Symfonického cyklu A svým programem konvenoval se zásadní existenční změnou v životě Janáčkovy filharmonie.

Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73 Ludwiga van Beethovena je kompozicí, která svou bombastickou zvukovou stránkou odpovídá duchu své doby. Vznikla během napoleonských válek, kdy byly trendem řízné vojenské koncerty a militantní skladby s okázalou dynamikou. Samozřejmě, že geniální autor si vzal z tehdejší módy jen tolik, kolik se mu hodilo pro jeho záměr. Stačí si porovnat náladu a charakter jednotlivých tří vět. Hned je jasné, že vnější lesk je u Beethovena pouze nejviditelnější linií. Další jsou skryté a vedou za horizont všedního dne k hlubokému spirituálnímu poselství.

Zoltán Fejérvári. (Foto: Ivan Korč)

Zoltán Fejérvári je charismatický mladý pianista s velmi zajímavou kariérou. Jeho nahrávku s klavírními díly Leoše Janáčka provázela nadšená recenze v prestižním časopise Grampohone. Čtvrteční výkon Fjérváriho se bohužel ale nezařadí k těm z nejlepších interpretací, jež jsme u tohoto koncertu v Ostravě mohli slyšet v minulosti. Důvodů pro takové konstatování je hned několik. Nejmarkantnější je jeho nepřesvědčivá souhra s orchestrem. Během koncertu se pianista hledal s přesně hrajícími filharmoniky pod taktovkou pečlivého ruského dirigenta Valentina Uryupina. Hudební fráze pianisty působily zbrkle a roztěkaně a nepotěšily ani průkaznou tónovou kulturou. Po stránce barevného úhozu Fejérvári našel občas zajímavá řešení, jeho provedení však nebylo konzistentní.

Milou pozorností publiku byl klavíristův přídavek v podobě Frýdecké panny Marie Leoše Janáčka.  Pozornost chvályhodná, z pohledu výstavby Janáčkovy půvabné miniatury z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku ovšem povrchní, nedostatečná a neduživá. Pompézní dynamika v akordech, odměřeně tvarovaná melodika… Třeba prostě Zoltán Fejérvári neměl svůj den.

Dirigent Valentin Uryupin. (Foto: Ivan Korč)

Dobrý dojem zanechal dirigent Valentin Uryupin. Už Beethoven se filharmonikům pod jeho vedením povedl. Mendelssohnova Symfonie č. 5 d mol, op. 107 zvaná „Reformační“ byla vyloženě lahůdkovou záležitostí. Uryupin potěšil energickým nasazením, elegancí a kultivovaným vystupováním. Jeho pojetí bylo pozorné k detailům i celkové koncepci. Názvuky protestantského chorálu (známé jako drážďanské Amen) působily až mysticky. Krásně vyzněly všechny sólové pasáže, kterým dominoval nádherný výkon příčné flétny. Závěrečnou větu Uryupin dokázal vystupňovat, aniž by ztratil ze zřetele zákonitosti fugy a jejího důvtipného dynamického odstínění.

Skvělé provedení Mendelssohnovy symfonie naneštěstí pokazil trapný exces z publika. Téměř všemi větami se v pianissimech neslo mobilní zvonění budíku, který někdo zapomněl vypnout. Uryupin se už v pauze mezi druhou a třetí větou symfonie otočil do hlediště a pohledem naznačil, že to prostě umělce ruší. Bohužel se nic nestalo a v další pauze už to pan dirigent nevydržel a pronesl k publiku několik vět. Nevzrušeně klidným hlasem, ale na to, aby se člověk zastyděl, to bohatě stačilo. Stane se, že mobil krátce zazvoní, chybovat je lidské, ale nechat vyzvánění běžet téměř 20 minut, je poněkud silné kafe. Někteří lidé, by se nad sebou mohli zamyslet.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Není nicméně důvod končit reflexi nihilisticky, argumentů k radosti je víc a jsou rozhodně důležitější než tento nechtěný exces. Zvuková stránka kina Vesmír je totiž daleko lepší než možnosti bývalého hlavního sálu Domu kultury města Ostravy. V menším prostoru orchestr zní více „nahlas“, ale to je spíš pozitivum. Druhou věcí je transparentní, čitelná akustika, která při dobrém vedení nechá vyniknout i sebemenším detailům. Snadný přehled o tom, co se děje na pódiu je komfortní včetně možnosti sledovat jednotlivé individuální výkony.

Sedačky jsou pohodlné a prostorné, interiér má futuristický a decentní design. Není to žádné provizorium, pro diváka je návštěva nové přechodné adresy Janáčkovy filharmonie rozhodně kvalitně a zážitkově investovaným časem.