Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Země zaslíbená ve Slezském divadle je zvláštní místo: Více slíbí, než opravdu dá

Země zaslíbená ve Slezském divadle je zvláštní místo: Více slíbí, než opravdu dá

20.10.2022 Divadlo

Země zaslíbená, to je název druhého počinu mezinárodního projektu Let´s Sing Oratorio Music, který byl inscenován ve Slezském divadle Opava. Tentokrát se autoři pustili do nové interpretace Mesiáše Georga Friedricha Händela, kterého doplnil duch Händelova současníka, švédského vědce a mystika Emanuela Swedenborga. Vedle zahraničních sólistů se na nastudování Země zaslíbené podílel orchestr, sbor a balet Slezského divadla a pěvecké sbory sestavené z žáků základních škol v Opavě a Hukvaldech. Provedení řídil dirigent Oliver Dohnányi a režii měl Ilja Racek. Přinášíme reflexi druhé premiéry, která byla uvedena v úterý.

Zvětšit obrázek

Vlevo italská sopranistka Aurora Faggioli.
Foto: letssing.eu

Těžko říct, co se to vlastně ve Slezském divadle odehrálo. Cílem inscenátorů údajně bylo „přitáhnout děti, mládež i rodiče ke zpěvu oratorií.” Na úvod je třeba říct, že děti a mládež opravdu v Zemi zaslíbené účinkují, ale příliš toho nenazpívají. Mnohem větší prostor mají sólisté, kteří byli přizváni na základě úspěšného umístění v soutěži duchovní hudby Concorso Internazionale Muzica Sacra v Římě.

Je hezké si poslechnout árie z Mesiáše, ale v tomto konkrétním pěveckém podání se dá hovořit spíše o utrpení. Dutý a zastřený bas, intonačně vratký tenor i mezzosoprán na dobrém dojmu rozhodně nepřidají. Situaci vyvažoval snad jedině solidní pěvecký výkon nevidomé sopranistky.

Z inscenace Země zaslíbená. (Foto: letssing.eu)

Děti kromě árie, v níž do omrzení pochodují jako vojáci, a také kromě instrumentální mezihry, kde zabečí na cinknutí zvonečku jako ovce, vlastně prosedí celou dobu na zemi. Nevím, co tím pan režisér Ilja Racek zamýšlel, ale za „přitáhnutí“ ke zpěvu a divadelní kumšt tohle rozhodně považovat nelze. Představení je zoufale statické a nic se v něm neděje. Příběh Mesiáše je podán nesouvisle a zmateně, snaha o nadsázku vyústí v trapný výkřik: Je to Superman!

Projekt doplňuje „moderní hudba“, jejímž autorem je současný skladatel Radim Smetana. Těžko hodnotit, jak Smetanova hudba, jejímž obligátním postupem je v jednom případě omílaný durový kvintakord, komunikuje s geniální kompozicí Händela. Při vší úctě k panu Smetanovi, nekomunikuje. A není vůbec jasné, co vlastně v inscenaci pohledává.

Mezzosopranistka Francesca Mannino. (Foto: letssing.eu)

Situaci zachraňuje orchestr Slezského divadla Opava, který pod Dohnányiho taktovkou podal na druhé úterní premiéře slušný výkon hlavně ve smyčcích, sólové trubce a dalších dechových nástrojích. Podobně pozvedl z pocitu marnosti operní sbor SDO, který se hezky vypořádal i se závěrečnou čtyřhlasou fugou. Ale to je bohužel trochu málo. Obvykle zdařilé taneční nápady Martina Tomsy tentokrát vůbec nestojí za komentář. Scéna a kostýmy Dany Hávové má cit pro styl i moderní přesah, ale bezradná režie spláchla Zemi zaslíbenou jako vlna tsunami.

Během necelých dvou hodin této obskurní inscenace jsem nepochopil, o čem vlastně je, kromě toho, že chce něco říct o Mesiášovi. Porozumění příliš nepomáhají ani bláznivé citáty uvedené v programu, z nichž uveďme: „Člověk žije po smrti dál jako člověk” nebo „Po smrti muž zůstává dále mužem a žena ženou”. Myslím, že to pro ilustraci bohatě stačí…

Z inscenace Země zaslíbená. (Foto: letssing.eu)

Pokus o mystično či duchovno ztrácí v bizarním kontextu jakýkoli smysl a význam. Ocenit můžeme pouze pokus o dramaturgické vybočení z repertoárové nabídky Slezského divadla. Pokus, který ovšem je naprostým omylem.

Obecenstvo na repríze premiéry ocenilo účinkující potleskem vestoje, což lze odůvodnit dvěma způsoby. Buď chtělo podpořit početný sbor dětí, kteří měli rodiče v publiku, nebo zkrátka zapomnělo, jak vypadá kvalitní inscenace a vezme zavděk podobným paskvilem. Podpora dětí je nepochybně správná věc, jen je velká škoda, že právě ony mají poznávat svět divadla a jeho magie prostřednictvím této bezradné inscenace. Většina studentských představení na konzervatořích mívá kvalitnější parametry.

Italský bas Giordano Farina. (Foto: letssing.eu)

Má něco takového Opava opravdu zapotřebí? Do Slezského divadla se po léta jezdívalo za kvalitní operou, poslední roky se zde chodívalo i za dobrými muzikálovými inscenacemi. Škoda, že tato profesionální instituce dává prostor pochybným projektům, v kterých nelze využít potenciál celého divadelního orchestru, o vlastním sólistickém souboru ani nemluvě.

Velice by mě potěšilo, kdyby Slezské divadlo příště uvedlo místo podobného paskvilu dílo, které bude bavit dětského diváka, dospělého i seniora. Stačí se zajet podívat o třicet kilometrů dál do Ostravy, opravdu to funguje. O režii bývalého ředitele divadla můžeme diskutovat, dle mého názoru by bylo bývalo rozumnější, kdyby už zůstal u své úspěšné politické kariéry.

Inscenace byla schválena ještě minulým vedením divadla. Doufejme, že to současné v čele s novým ředitelem Kománkem najde dost odvahy a sil k tomu, aby připravovalo tituly, za které nebude zapotřebí se stydět. Možností je přehršel, jen u toho musí být někdo, kdo má nápady, soudnost, zkušenosti a trochu fantazie.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.