Novinka ostravského Divadla Mír Ledvina dokáže rozvibrovat nejen bránice, ale i svědomí diváků

Darovali byste svou ledvinu? Tato otázka rezonuje celým představením a je jakýmsi dmychadlem, jenž rozfouká veškeré vybudované masky mezi partnery a přáteli. Jak se dokáží čtyři lidé postavit před takovouto otázku v situaci, kdy se to všech bezprostředně dotýká?

Téma zpracoval do svého divadelního textu Stefan Vögel, původně kabaretní herec, majitel divadla a v současnosti především autor divadelních her. Ledvina je inscenace v příjemném tempu, které se sice točí pořád kolem jednoho tématu, ale s dobře načasovanými zvraty přinášející nové skutečnosti, které děj posouvají kupředu. K inscenaci opět vznikl program, jenž poskytuje divákovi rozhovory s jednotlivými herci a vkusně zpracované téma dárcovství a transplantace ledvin.

Albert Čuba a Lada Bělašková. (Foto: Jan Lipovský)

Divadlo Mír je momentálně skloňované ve všech směrech a jeho popularita stále stoupá, o to více si cením na jednotlivých premiérách neutuchající preciznost divadelní práce. Vše je dotažené a je vidět, že každý z tvůrců do své práce vkládá maximum. Počínaje scénou Michala Syrového, která koresponduje s charakterem ústřední dvojice a nabízí chladný minimalismus s uměleckými prvky, jež mají svou roli i v příběhu, a konče výběrem hudby, která děj neruší, vkusně ho doplňuje a dotváří celkovou atmosféru.

Albert Čuba a Lada Bělašková. (Foto: Jan Lipovský)

Podobně jsou na tom i kostýmy Tomáše Kypty, které dodávají svým postavám hlubší rozměr. Elegantní Kathrin (Lada Bělašková), vkusně moderní Arnold (Albert Čuba) upjatě extravagantní Diana (Marie Anna Kupcová) a vágně neukotvený bodrý Gustav (Ondřej Malý).

Kombinace těchto faktorů pak výsledný efekt znásobuje a vytváří velmi kvalitní představení. Režie Petera Gábora není ostravským divákům cizí. Navíc v kombinaci s dramaturgyní Alici Olmovou jde o opakovanou spolupráci, která nese ovoce. Konverzační komedie jsou bezesporu těžkou disciplínou,  kde se ukazuje, jak důležitá je chemie mezi herci a jak i dobrý text potřebuje dobrou oporu v režii. Divadlo Mír dokazuje, že herce jejich práce baví a naplňuje.

Lada Bělašková a Albert Čuba. (Foto: Jan Lipovský)

Albert Čuba si svou roli (byť svou postavu popsal v programu slovy: „Arnold je hrozný blbec”) doslova užívá. Místy jeho role sklouzává do one man show, ale představení to neubírá na záživnosti, naopak, na Arnoldově slaboduchých projevech v podání Alberta Čuby se baví celé hlediště a slyšet je mnohdy více pánský smích.

Lada Bělašková se stala nedílnou součástí souboru divadla Mír a jsem moc ráda, že zrovna role Kathrin připadla jí. Dlouho jsem se neuměla srovnat s jejími rolemi rozverných dívčin, které už mi k ní neseděly, a najednou je tady elegantní dáma se smyslem pro situaci, která svého manžela umí vytrestat s grácií a nadhledem. Její postava sice není o moc lepšího charakteru než Arnoldova, ale Lada Bělašková ji hraje se sympatickým klidem. Zbytečně nekřičí, ladně se pohybuje po jevišti bez afektů a nechává rozehrát vše kolem sebe. Tato poloha ji velmi sluší.

Ondřej Malý a Marie Anna Kupcová. (Foto: Jan Lipovský)

Oceňuji, že Divadlo Mír dává příležitosti i nejmladším hercům. Marie Anna Kupcová již v inscenaci Tik Tik prokázala, že umí držet krok s mírovým souborem a mladickou nezkušenost lze v jejím projevu zaznamenat jen stěží. Nervozita se projevuje snad jen v hlasitějším projevu dominantní Diany, ale to se dá pochopit. Razantnost Dianina projevu je dost výrazná sama o sobě a Marie Anna Kupcová si se svou rolí umí poradit, není tedy potřeba ještě dodávat rušivého zvuku klapajících podpatků, bez kterého bych se obešla.

Ondřej Malý a Albert Čuba. (Foto: Jan Lipovský)

Nesourodou dvojici doplňuje Gustav, který je pravým opakem chladné a racionální lékárnice. Optimista s dobrým srdcem, jenž přes svou laskavost nevidí pravdu, která je zjevná. Při premiéře jsem měla možnost zhlédnout v této roli Ondřeje Malého, který se alternuje s Bořivojem Čermákem. Ondřej Malý dokonale vyobrazuje Gustava jako paralelu k naději, že to s těmi pokřivenými charaktery není až tak zlé, avšak v převaze těch pokryteckých a sobeckých osobností je ta naděje mizivá.

Inscenace Ledvina je příjemná komedie s hořkým dovětkem, která rozvibruje nejen bránice, ale také svědomí, a určitě si každý z nás v průběhu představení může sám před sebou odpovědět na tak nenápadnou otázku, zda bychom byli ochotní darovat tento životně důležitý orgán.