Taneční představení Drift na Janáčkově konzervatoři: Když rivalitu nahradí vzájemná podpora

Drift v překladu znamená nechat se unášet proudem nebo pomalu, ale jistě, někam směřovat. Dalo by se říci, že tento pocit plynutí a neustálého pohybu, který i přes občasná zpomalení až zastavení pokračuje dál, podstatu inscenace přesně vystihl. Spíše než jednu hlavní dějovou linii jsme v ní mohli pozorovat sled krátkých epizod, které stejně jako v životě přecházely jedna v druhou, občas se překrývaly či se děly paralelně, bez ostrých začátků a konců. V představení je symbolicky ohraničovaly obrazy vstupování a odcházení ze scény skrze dveře, jako možná metafora našeho zrození a konce.

Z představení Drift. (Foto: Radim Golka)

A tak jako v životě se vše točilo kolem mezilidských vztahů – dynamiky mezi jednotlivcem a skupinou, mužem a ženou, vedením a následováním, přičemž všechno prostupovala touha po fyzické, mentální i emoční blízkosti. Dramaturgie představení zároveň odrážela i jeden z hlavních bodů současné taneční techniky, kterým je pohybové flow. Forma tak určovala obsah  a naopak.

Z představení Drift. (Foto: Radim Golka)

Vladislav Šoltys postavil svou choreografii na základních principech moderního a současného tance a provedl tak studenty téměř vším, co by v této oblasti měli ovládat. Pracoval s prvky kontaktní a vedené improvizace a partneringu. Zkoumal repeticí i postupné rozvíjení nebo naopak rozebírání pohybové fráze a hrál si s kontrasty mezi zastavením a plynutím nebo ostrým a organicky oblým pohybem. Občas do známých postupů přinesl příjemný experiment, jako například prvky orientálních nebo latinskoamerických tanců. Velmi efektně využil možnosti velké skupiny a v kombinaci se světly Jakuba Labora a kostýmy Kristýny Slezákové se mu podařilo vytvořit působivé obrazy.

Taneční složku výrazně podpořila hudba Michala Sedláčka, která stejně jako pohyb putovala ve vlnách od klidné klavírní hudby přes dramatické pasáže s výrazným beatem až po odlehčené veselé melodie. V každém případě se zdálo, že hudební doprovod v průběhu představení tanečníky inspiroval a přirozeně navozoval změny atmosféry.

Z představení Drift. (Foto: Radim Golka)

Na Šoltysově přístupu oceňuji také způsob, jakým podpořil individuální taneční potenciál studentů – dokázal zvýraznit jejich pohybové i výrazové přednosti a naopak neupozorňovat na případné nedostatky. Některým interpretům seděla jemnost a elegance, jiným temperament a ostrost. Jedni se cítili dobře v sólech a duetech, druzí ve skupině. Poměrně výrazně v představení vyniklo i rozlišení mezi tanečnicemi a tanečníky – což nemusí být ve všech současných dílech samozřejmostí, jelikož rozdíly se v tomto ohledu stírají a choreografický jazyk je pro muže i ženy téměř totožný.

Z představení Drift. (Foto: Radim Golka)

Na závěr mohu říct, že Drift byl pro mne příjemným překvapením. Upřímně jsem s ohledem na to, že jde o školní inscenaci, která navíc vznikla poměrně rychle, počítala s občasnými zaváháními a nejistotou. Ale troufám si říct, že výkony všech interpretů byly natolik soustředěné a jisté, že se blížily výkonům profesionálním. Co je ale za mě důležitější než technická bezchybnost, je energie, kterou mladí tanečníci na jevišti vytvořili a která se nakonec přenesla do celého sálu. Najednou totiž nebyli sami za sebe, jak to bývá u typických koncertních gala, kde se střídá jedna variace za druhou. Převzali zodpovědnost za své místo v komplexním díle a tvořili ho společně. Rivalitu nahradila vzájemná podpora a touha po co nejlepším výsledku. To je podle mne neocenitelná praxe pro budoucí profesionální kariéru a také důležitá životní zkušenost. Závěrečný potlesk vestoje byl už jen třešničkou na dortu.