S režisérem Petrem Turoněm o filmu Jadwiga, jenž připomene tajuplný případ čarodějnic z Beskyd

Petře, pojďme nejdříve k vám, máte zkušenosti jako fotograf i hudebník a natočil jste několik krátkometrážních snímků. Co z toho je pro vás stěžejní a jak se z hudebníka nebo fotografa stane filmař?

Bydlím na Slovensku a pracoval jsem v oblasti filmu a fotografie. Organizoval jsem vzdělávací workshopy na obojí. Nejprve jsem více tíhnul k fotografii, ale postupně jsem přešel na film. Dává mi více možností. Takže jsem filmař. Hudebník se ve mně ozývá, když ve střižně řešíme, jestli přizpůsobovat hudbu střihu, nebo to bude opačně (smích)… Ale ustupuji střihači.

Založil jste vlastní produkční firmu Beskidfilm a společně s dalšími tvůrci připravujete celovečerní film na téma černé magie z nedalekých Beskyd na podkladě vyprávění vaší babičky. Nebojíte se třeba kletby ve stylu Záhady Blairwitch, během níž se ztratili členové štábu? O Beskydech se povídá ledacos…

Nebojím, už jsme film dotočili, prozatím se nic nestalo. Ledaže by přišla až po premiéře…. Teď jste mi nasadil brouka do hlavy.

A jaký máte vztah k mysteriózním věcem, jste například pověrčivý, máte nějaký talisman?

Talisman nemám, ale věřím na duchovní svět. A jestliže přistoupíme na to, že duchovní svět existuje, potom by měl ovlivňovat i ten náš svět. Takže by mysteriózní filmy měly mít smysl. Mysteriózní filmy mám velmi rád, jsou tajemné a vizuálně krásné. Myslím, že každý má rád pohádky, a mysteriózní film je taková pohádka pro dospělé.

Jadwiga bude váš celovečerní hraný debut, ale máte za sebou už i jiné filmové formáty, jak byste je mohl našim čtenářům přiblížit?

První větší film byl dokument o Horní Oravě, emocionálně zabarvený, byly tam taky hodně mysteriózní prvky. Tento dokument byl úspěšný (tehdy na ještě neprofesionálních festivalech), ale co je hlavní, tak se velmi líbí lidem. Druhý v pořadí byl krátký dokument Čarodějnice z Gorolie, který byl v podstatě vzdělávací film v rámci projektu MyStreet film Bratislava. V něm jsou zachyceny tři příběhy mojí starky (babičky), které se reálně odehrály v Mostech u Jablunkova.

Natáčení s Petrem Buchtou. (Foto: Martin Školiak)

Jadwiga je rovněž založena na vzpomínkách a vyprávěních vaší babičky, o čem bude její příběh? A bude mít film přesah do současnosti?

Ten příběh se celý odehrává v současnosti. To, co se ve skutečnosti dělo v Gorolii, jsou krátké příběhy, které řeknete třeba v jednom odstavci. Žádný z nich by sám o sobě nedokázal postavit filmový příběh, ale dohromady vytvářejí celkový kolorit a atmosféru. Kdybych chtěl použít jeden příběh, musel bych si k němu tedy hodně domyslet. Proto jsem zvolil příběh ze současnosti, jehož hybnou silou jsou ale dřívější události a film se k nim dostane. Jinak na hraném filmu o magii z naší oblasti už jsem scénáristicky pracoval s východoslovenskými filmaři před asi šesti lety, tenkrát jsme taky řešili, jak ty příběhy uchopit. Oni film tehdy nedotáhli do konce, proto už současný film produkuji sám.

Můžete tedy přiblížit samotný příběh?

Vyšetřovatel Pavel Martynek vyřešil všechny případy svého života s výjimkou toho prvního. Je to případ otrav v Beskydech, mezi lidmi známý jako případ beskydských čarodějnic. Jelikož se po dvaceti letech objeví nový případ, vrací se, aby si ověřil, zdali bude s nabytými zkušenostmi úspěšnější. Vnější kostra je krimi, ale v hloubce se jedná o úvahu, zdali může něco jako magie fungovat.

Film vzniká s podporou Moravskoslezského kraje, jaký máte celkový rozpočet?

Ten film je nízkorozpočtový. Jeho výška se nedá přesně určit, protože na něm pracovalo přes sto lidí, kteří si budou dělit podíl na případném zisku. Cena jejich práce a filmu bude tedy záviset na zisku. Moravskoslezský kraj mě podpořil částkou 331 tisíc korun. Významným partnerem filmu se stala i firma MAFLEX – CZ a v našem kraji mě podpořily taktéž Mosty u Jablunkova a Jablunkov, kde se bude film odehrávat.

Přestože máte zázemí na Slovensku, jste rodák z Beskyd, takže znáte prostředí velmi dobře. Co je pro váš na této krajině určující?

Lidé. Když člověk vyrůstá ve vesnici, tak zná příběhy všech lidí. Některých méně, jiných více. S někým jsme chodili na hory, jiného známe, protože provozoval horskou chatu, někdo dělá lékaře… Zkrátka každého znáte a dohromady to formuje vnímání krajiny. A krajina ovlivňuje nás. Tam, kam se přestěhujete, už nikdy takové informace nezískáte, protože hodně z nich máte od rodičů. V novém bydlišti už jste vlastně navždy cizinec. Už nikdy jsem od nikoho nezjistil takové příběhy, jaké mi říkala moje starka. Domov je domov.

Zuzana Hozová na záběru z filmu. (Foto: Petr Turoň)

A krajina samotná?

Je prodchnutá lidmi více než Liptov, kde žiju. V Liptově končí vesnice, má jasnou hranici a za ní stoupají hory až do dvou tisíc metrů nadmořské výšky. V Beskydech jsou samoty, protože to reliéf dovoluje. Ale nakonec je tady stejně velká hradba hor. Smrky, mlha, louky….. to je určující.

Jadwiga bude čerpat z bohaté oblasti čarodějnictví a mysteriózních hororů, což je velmi populární oblast, do které filmaři s oblibou sahají od počátků kinematografie. Jak se bude váš pohled lišit od historie děl jako třeba Čarodějnictví v průběhu věků, Kladiva na čarodějnice anebo Rosemaryina děťátka?

Čarodějnictví v průběhu věků je vizuálně nádherný film s výjimečnou hudbou. Ale němý film, už si úplně nepamatuji jeho děj. Dále jsem viděl Kladivo na čarodějnice. Náš film nebude tak brutální. Nechci předbíhat, ale ve filmu Zuzana Páleníková (hraje vyšetřovatelku) zmíní i Velké Losiny. Dneska je trend z pohledu spíše materialistické společnosti zobrazovat události magie jako něco zcela smyšleného, neexistujícího, vymyšleného od základů. Tím se bude film lišit. Klade si otázku: co kdyby magie fungovala.

Natália Gajová na záběru z filmu.

A co kdyby fungovala? Vy dokonce říkáte, že se takovéto věci ještě dějí. Co máte na mysli?

Na Slovensku často školím a hovořím s lidmi o našem připravovaném filmu. Říkají mi o případech magie, které se dějí. Už například v Čadci. Mám informace i z Ukrajiny, kde působí můj bývalý spolužák. Takže je to aktivní.

Jak budete pracovat s beskydským nářečím? Uslyšíme jej na větším prostoru? Máte i nějaké jazykové poradce?

Na nářečí jazykové poradce nemám, protože jsem z Mostů u Jablunkova, takže je to přímo od zdroje. Každý, kdo v nářečí mluví, je rodilý mluvčí. To nářečí tam bude vždy, když komunikují místní, ale zase ne tolik, aby divák pořád četl titulky. Myslím si, že čtyři postavy budou mluvit nářečím.

Tomáš Dastlík během natáčení. (Foto: Ján Žitniak

Ve filmu režírujete i známé a v našem regionu velmi oblíbené tváře jako jsou například Tomáš Dastlík nebo Miroslav Čížek. Jakým způsobem jste si vybíral představitele hlavních rolí a co můžete prozradit o představitelce titulní postavy nebo o hlavním hrdinovi, vyšetřovateli Pavlovi?

Herce jsem vybíral podle typologie osobnosti. Tomáš Dastlík hraje vyšetřovatele Adama na české straně, pan Čížek bývalého vyšetřovatele z Jablunkova. Z dalších herců našeho kraje bych zmínil i Petra Buchtu, který mi zahrál kněze, a Zuzanu Páleníkovou, kterou diváci znají ze seriálů, ta hraje vyšetřovatelku v Ružomberku. Hlavní hrdinku Luciu hraje Zuzana Hozová z Ružomberka. Je původně vědkyně, neherečka, vybral jsem ji pro dobrý herecký projev a charisma. Pavel je vyšetřovatel, který se vrací do Gorolie, toho hraju já. Úspěšný, s velmi dobrou logikou. Možná je na tom trošku sociálně hůř, nemá funkční vztah, ale ve své práci je dobrý. Vychází z vlastních zkušeností v trestním právu, že každý případ má nějaké logické chyby a žádný není neprůstřelný. Pavel je trochu ješitný, protože vyřešil všechny případy. Až na jeden z počátků své kariéry, tzv. případ beskydských čarodějnic.

Je to váš autorský film, kde se podílíte nejen na režii, ale také na scénáři a dokonce, jak jste zmínil, v něm hrajete. Která z těch profesí vás nejvíce obohacuje a jak náročné je všechny skloubit?

Tyto věci se nedají skloubit v jednu chvíli. Když připravuji scénář, dělám to v době mimo natáčení. Produkční, organizační věci taktéž, naštěstí mi pomáhá tým. Samotné natáčení je extrémně náročné, protože každý dělá víc funkci. Nejsme schopni natáčet více než tři dny za sebou. Abychom dosáhli kvality velkých produkcí, máme vypracovaný systém zpětné kontroly. Scénář připomínkuje dramaturg, na herecké záležitosti mám asistenta režie, který to kontroluje. Děláme průběžné střihy, abychom odhalili chyby, a občas i dotáčíme. Výsledný střih dělá profesionál Petr Kotrha, který ještě znovu ladí dramaturgii a herecké výkony.

Příprava s Miroslavem Čížkem. (Foto: Jan Žitniak)

Jaký je váš oblíbený film nebo příběh?

Stalker od režiséra Tarkovského. Vizuálně Rudá Pustina od režiséra Antonioniho.

Myslíte na ně třeba i při realizaci svého filmu?

Ano, zejména po vizuální stránce.. Nad ní jsem hodně přemýšlel, než jsem nastavil obraz.

Kdy a kde se Jadwiga bude promítat a kolik práce je ještě před vámi?

Už máme téměř hotový střih, potom půjde film na zvukový design do Bratislavy k Tomášovi Balákovi. Dokončili jsme i trailer, teď jdeme oslovovat distribuční společnosti. A pak budeme moudřejší, kdy půjde film do kin. Takže teď nevím, jestli dříve kina, nebo festivaly. Ale už máme domluvené Těrlické filmové léto.

Na Ostravsku už byla natočena řada hororů, většinou si na ně už diváci nepamatují. Co bude podle vás určující právě pro Jadwigu a proč by se právě ona měla zapsat do historie?

On to není vyloženě žánrový horor z oblasti nadpřirozena, možná se občas dostaneme až k jeho hranici, ale nepřekročíme ji. A proč je film pozoruhodný? Protože náš příběh je autentický a to je velmi cenné. Protože jsem z Beskyd a jejich melancholii převádím do vizuální stránky filmu. Protože tam zazní i místní nářečí, které je v rámci Česka zcela specifické. A skvěle to hrají i místní herci. No a určitě protože to nadšení, které v celém štábu bylo, se někde musí projevit.