Opavská Hello, Dolly! je chválou bláznovství i pravověrnou divadelní magií

Příběhy o hledání manželek a záměně identity jsou staré jako Metuzalém. Cesta k muzikálu Hello, Dolly! vede od jednoaktové divadelní hry A Day Well Spent (1835) britského dramatika Johna Oxenforda. O dekádu později jí Johann Nepomuk Nestroy adaptoval do své komedie Kroutílek si zařádí a takto oblíbená taškařice putovala dál a dál, až se dostala do rukou dramatika Thorntona Wildera, jehož úpravu Dohazovačka odkoupil producent David Merrick za účelem muzikálové adaptace.

Premiéra na Broadwayi byla mimořádně úspěšná, čemuž napomohl herecký výkon Caroly Channingové v roli zprostředkovatelky sňatků na newyorském předměstí Yonkers. Velký ohlas měla choreografie a režie Govera Championa i něžně zasněná výprava Olivera Smithe. Nejdůležitějším aspektem ovšem byla hudba Jerryho Hermana, jejíž melodie jsou sice poněkud konvenční, ale líbivé, atraktivní, nostalgicky sladké i rozdováděné a především – snadno zapamatovatelné. Deset prestižních cen Tony a titul „nejlepší muzikál sezony“ mluví za vše.

Z muzikálu Hello, Dolly! (Foto: Lucie Deutsch)

Slezské divadlo Opava v rámci své jubilejní 220. sezony logicky sáhlo k osvědčeným titulům a zvolená strategie sklízí své ovoce. Po nedávném úspěchu baletu Louskáček se na opavské jeviště po letech vrátil další oblíbený muzikál, který je dobře znám nejen z divadla, ale také z filmové adaptace režiséra Gena Kellyho s dokonalou Barbrou Streisandovou.

Režie se ujal Oldřich Kříž, jehož bohaté zkušenosti z muzikálové praxe se promítly do různých aspektů nové inscenace. Kříž především poněkud zdlouhavý a obšírný syžet výrazně proškrtal. Redukce prospěla tempu inscenace, které není rozbředlé, ale zejména v první půlce druhého dějství má obrovský švih a dynamiku. Dalším pozitivem režie je akcent na přesnou a adekvátní hereckou akci. Cílem zde není snaha oslnit či vyniknout, ale chytře a vtipně rozvíjet emotivní vztahy mezi postavami. Nasvítit je optikou laskavého humoru i mírné ironie. V tomto ohledu Křížova režie jednoznačně předvedla brilantní řemeslo. Protagonisté představení dokázali najít své osobní polohy a charisma, navíc všichni zjevně hrají s velkým interesem a chutí.

Z inscenace Hello, Dolly!  Uprostřed Tereza Kavecká. (Foto: Lucie Deutsch)

S vytříbenou režií souvisí poutavá a účelná scéna Daniela Dvořáka. Proměny prostředí se mu povedlo vkusně ilustrovat pomocí velkoformátové projekce a dalších typizovaných prostředků: omšelá pokladna, jídelní stolečky, skladiště pod jevištěm, slavnostní průvod…Každá scéna je Dvořákem vystižena s virtuózní zkratkou, půvabem a přesností. Na působivém vizuálním dojmu se podílí i výtvarná spolupráce Maxe Dvořáka, jehož barevné odstíny přiléhavě korespondují s úchvatnými kostýmy Romana Šolce. Jejich povedená symbolika rozličných profesí má graciézní kouzlo. Dámské šaty jsou půvabné a padnou postavám jako ulité. Pánům to sluší zase jinak, jejich oblečení odkazuje na odlišné profese a podílí se na humorném ladění představení.

Důležitou složkou opavské inscenace je choreografie Antonína Blahuty. V každém ohledu je báječně trefená, ať už znázorňuje taneční hodiny pro nesmělé mladíky Kornélia a Barnabáše, či kmitání personálu restaurace mezi hosty a jiné peripetie. Blahutova choreografie se významotvorně podílí na vzdušném, elastickém a elegantním vyznění. Má spád, vtip a kouzlo.

Zdeněk Kapl a Tereza Kavecká. (Foto: Lucie Deutsch)

Jako Dolly Leviová se v neděli představila opavská stálice Tereza Kavecká. Dohazovačku ztvárnila jako ženu, která ví, čeho chce dosáhnout, ale přesto jí občas pronásledují pochyby a stíny minulosti. Scény „dialogů“ se zesnulým manželem Kavecká sehrála velmi sugestivně. Její Dolly je důrazná a energická, ale přesto se v ní prostírá jakýsi pocit nejistoty. Cítí, že je na rozcestí a potřebuje za svou minulostí udělat ráznou tečku. Kavecká všechny nuance své postavy sehrála s velkým šarmem a bezpečnou pěveckou i hereckou intuicí.

Horác Vandergelder v podání Zdeňka Kapla vyzněl jako zištný a lakotný kupec, jehož náprava je spíše vynucená okolnostmi než poznáním. Takové řešení má své opodstatnění, neboť koresponduje s parodickým prvkem, který Křížova režie hojně aplikovala. Obchodní příručí si vystřihla skvěle sehraná dvojice Tomáš Krpec a Jakub Bagin. Jejich rajčatová anabáze, tajný výlet do města, mamutí choutky, milostné námluvy a následné skrývání před rozlíceným šéfem patří k nejzábavnějším scénkám inscenace. Krpcův Kornelius Hackel má pozoruhodný potenciál a jeho prvotřídní muzikálový feeling je jedním z největších pěveckých zážitků tohoto představení.

Stylový zpěv s dechberoucím šarmem bravurně zvládla i Pamela Soukupová, jejíž hlas je nadějným příslibem muzikálové scény. Po herecké stránce na milostné tokání svého protějšku Soukupová ještě občas reagovala trochu vlažně, ale věřme, že se její pojetí bude dále rozvíjet. Minnie Faylovou sehrála Anika Menclová, která vytvořila s Jakubem Baginem věrohodný a dobře sladěný pár.

Z muzikálu Hello, Dolly! (Foto: Lucie Deutsch)

O pořádný rozruch se postarala Katarína Jorda, která svou Ernestinu Moneyovou, dikcí podobnou Chantal Poullain, nechala řádit jako pominutou. Naprostým kontrastem bylo neokázalé herectví Ludmily Štědré v roli paní Roseové, jíž provázelo silné nostalgické kouzlo a neodvratný pocit loučení. O příjemný dojem se postaral i Juraj Nociar, který výtečně zvládnul dvojroli lazebníka a vrchního. V dalších rolích se také objevili Evžen Trupar, Radek Šidlík, Jaroslav Velička, Matěj Juchelka, Andrej Kulbaba, Zdeněk Krajíček a Daniel Wariš.

O hudební nastudování se postaral dirigent Karol Kevický, který orchestr Slezského divadla vedl zkušenou a pevnou rukou. Přes občasné zaváhání, které je naprosto běžné všude, bylo premiérové provedení spolehlivé a poskytlo zpěvákům solidní oporu. Větší pozornost si naopak zaslouží zvuková stránka, v níž se tu a tam objevil nesoulad mezi hlasitostí vokálů a orchestru nebo opožděné zesílení pěvecké stopy. To jsou ale podněty, které se dají pozitivně ovlivnit.

Z muzikálu Hello, Dolly! (Foto: Lucie Deutsch)

Hello, Dolly! Slezského divadla je po všech stránkách vydařenou muzikálovou inscenací, která patří mezi největší hity letošní sezony. Za pozornost nepochybně stojí obě obsazení, inscenační tým v čele s Oldřichem Křížem je naprostou trefou do středu terče.

Nerad bych, aby na závěr uniklo to podstatné. Ačkoli je Hello, Dolly“ vyloženě oddechová záležitost, která baví, dojímá a nemá ambice sdělovat zásadní myšlenky, přesto přináší i nadčasové poselství. Týká se smyslu peněz a je chválou bláznovství, které i bez hromadění majetku může znamenat štěstí. Jestli platí premisa, že 90 procent lidí na zemi jsou blázni, pak je nanejvýš pravděpodobné, že k nim patříme i my. Dopřejte si tedy kousek štěstí, opavská inscenace Hello, Dolly! je místem, kde ho můžete najít.

*

Hello, Dolly! Hudba Jerry Herman. Libreto Michael Stewart. Režie Oldřich Kříž. Hudební nastudování Karol Kevický. Scéna Daniel Dvořák. Kostýmy Roman Šolc. Choreografie Antonín Blahuta. Recenze je psaná z premiéry uvedené ve Slezském divadla Opava v neděli 1. března 2026.