Kristýna Konczyna o festivalu Jeden svět Ostrava 2026: Ve společnosti je hlad po lidskoprávních tématech

Jeden svět Ostrava je tradiční, stabilní akcí regionální kulturní scény. Pokolikáté je letos? Kde se bude všude odehrávat a jsou lokality promítání stejné jako loni?

Letos je to už 28. ročník Jednoho světa obecně, v Ostravě bude festival už po sedmadvacáté. Projekční místa jsou podobná jako loni. Zůstáváme v Minikině, Centru Pant, Kině Poklad a Impact Hubu. Nový je pro nás určitě Hotel Palace díky výborné spolupráci s developerskou skupinou Antracit. Opravdu nám vyšli vstříc a hrozně nám pomohli s tím prostorem. V Hotelu Palace máme letos jak zahájení, a to v tom obrovském sále, tak sobotní program včetně akce Ochutnáváme svět. Ta byla původně v Plato/Bauhausu, pak ve Futureu, letos se zase přesunula. Letos budeme taky poprvé v Kulturním centru Provoz na Havlíčkově nábřeží. Mám velkou radost, že se nám s Honzou Dvořákem konečně po několika letech podařilo znovu spojit.

V Provozu proběhl před měsícem i Pubkvíz Jeden svět…

Ano, ten byl super. Letos byl velmi úspěšný, dokonce tam byla většina týmů neznámých v porovnání s loňskem, všichni jsme si to opravdu užili. Pěkný začátek pro festival.

Je letos festival kromě porubského Pokladu už jen v centru?

Ano, na Jihu pro nás nejsou prostory, Luna je pro nás zatím moc velká. No a Futureum v Dolní oblasti Vítkovice mělo na tento víkend jiný program. Takže se soustředíme na centrum, ale jsme za to rádi. Máme tím možnost centrum trochu oživit.

Přijde dramaturgie Jednoho světa Ostrava s nějakým průřezovým tématem? Soustředíte se na nějaké konkrétní odvětví lidských práv?

Nesoustředíme se na nic konkrétního, Jeden svět přestal mít konkrétní témata tak tři roky zpátky. Jednotlivé ročníky se už nespecializují na určitá témata, dramaturgie je průřezová, opravdu přes všechno. Co jsme ale v Ostravě letos nově spolu s Centrem Pant zavedli, je debatní scéna. V jejím rámci budeme mít tři velké, celovečerní debaty, které budou primárně pokrývat témata, která jsme v letošních filmech nenašli a nám chyběla. Jsou to témata občanské společnosti, Blízkého východu a současný stav v Americe. Těmito třemi debatami jsme si dramaturgii více „naroubovali“

Brožura k letošnímu ročníku.

Doprovodný program festivalu je zase velmi bohatý: debaty po projekcích, Ochutnáváme svět, nebo promítání pro rodiny….

Ano, to je všechno součástí programu na sobotu 18.  dubna v Hotelu Palace. Bude to začínat projekcí pro rodiny s dětmi od 10:30, kterou bude moderovat Tereza Agelová, dramaturgyně z Divadla loutek. Toto promítání bude primárně určeno pro rodiče s dětmi, aby se pak o prezentovaných tématech společně mohli bavit. Jde o filmy, které jsou určeny primárně pro školy – máme totiž i dopolední školní projekce. Souběžně bude probíhat akce Ochutnáváme svět, kterou děláme ve spolupráci s Ostrava Expat Centre. Vařit budou cizinci žijící a pracující v Ostravě, nejsou sice vyučení kuchaři, ale lidé, kteří rádi uvaří pro Ostraváky, kteří se na akci přijdou podívat. Myslím, že jde opravdu o fajn akci. Bude tam i velký hrací koutek díky naší spolupráci s Půjčovnou hraček. A v sobotu odpoledne proběhne v Hotelu Palace také projekce tří filmů: Dráha ze Sarajeva o dřívější bobové dráze v Sarajevu, film Nebezpečné hry: Roblox a Metaverzum o nebezpečí v počítačových hrách, a pak mimořádná projekce oscarového filmu Pan Nikdo proti Putinovi. Ten už je ale, bohužel nebo bohudík, vyprodaný.

Bude Ochutnáváme svět zase venku, jako loni?

Ano, bude to venku na nádvoří Hotelu Palace, takže tam nebude foukat, to je výhoda. Kdyby ale bylo špatné počasí, tak máme i vnitřní variantu. Pořád bedlivě sledujeme počasí a vypadá to, že to bude mnohem lepší než loni. Počasí ale člověk neporučí.

Film Pan Nikdo proti Putinovi byl opravdu výrazným bodem loňské dramaturgie Jednoho světa. Máte tam letos nějaký podobný „zářez“?

Neřekla bych, že je tam nějaký velmi výrazný film, ale všechny filmy jsou dobré. Podle mě nejsou žádné špatné, nebo lepší, naopak drží se jedna linie kvalitních filmů. Nemyslím, že by nějaký výrazně vyčníval. Dobré jsou fikční filmy, které tam letos máme, ty ale pořád trochu beru jako takový doprovodný program k filmům dokumentárním.

Ještě k projekci pro rodiny: Děti vyrůstající v dnešní digitální době mívají omezenou schopnost udržet pozornost. Vydrží se na ty filmy koukat? Jakou máte zkušenost? Popřípadě je nějaký doporučený věk dětí?

Na projekci pro rodiny v sobotu dopoledne budeme promítat filmy opravdu pro ty nejmenší, určené pro děti od šesti do osmi let. Jde o tři krátké filmy, které mají do 10, maximálně 15 minut. Myslím, že to děti v pohodě vydrží, ještě když si o tom pak budou moct povykládat… Pro větší „puberťáky“ máme zmíněný film o nebezpečí ve hře Roblox. Já osobně tomuto tématu vůbec nerozumím, jde to docela mimo mě, takže se dost těším, že se něco dozvím. Tento film na festivalu dáváme dvakrát, po obou projekcích máme debatu s Davidem Severou, výzkumníkem věnujícím se Robloxu, který svou práci dělá opravdu dobře. Jsem ráda, že se díky filmu i debatě budu moci dozvědět o tom, s čím se dnešní děti setkávají. Myslela jsem si, že je to obyčejná hra, ale zjistila jsem, že to tak opravdu není. Projekce tedy není jen pro děti, ale také pro rodiče, které by mohlo zajímat, jak s takovouhle věcí zacházet.

Jací hosté se zúčastní debat po projekcích či zmíněných celovečerních debat?

Vypíchla bych zahajovací debatu k filmu Kuba a Aljaška, jenž je o dvou paramedičkách, které jsou na ukrajinské bojové linii. Na debatu nám přijede válečná zpravodajka na Ukrajině pro Českou televizi, Darja Stomatová, se svým kameramanem Janem Schürgerem. Ti žijí střídavě měsíc na Ukrajině, měsíc v Česku, takže máme štěstí, že jsou zrovna tady. (smích) Za nás to jsou opravdu jedni z nejlepších zpravodajů, které tu v Česku máme.

Potom bych určitě chtěla zdůraznit zmiňovanou debatní scénu v Pantu. Tam budeme mít k tématu USA anglistu a amerikanistu Jana Beneše, anglistu a rektora Ostravské univerzity Petra Kopeckého a amerikanistku z Univerzity Karlovy Magdalenu Fiřtovou. K debatě o Blízkém východu jsme pozvali novinářku Markétu Kutilovou, arabistku a íránistku Lenku Hrabalovou a Andrease Papadopula, blízkovýchodního zpravodaje České televize v Istanbulu, který bude na debatě přítomen online. V debatě o občanské společnosti se setká Petr Pánek z Centra Pant, novinář František Trojan a Klára Šimáčková, která byla v letech 2022–2025 vládní zmocněnkyní pro lidská práva.

Potom bude určitě zajímavá nedělní debata v Pantu po filmu Osmdesát rozlícených novinářů, která navazuje na situaci v médiích v Maďarsku; přijede Tomáš Brolík z Respektu, který teď v Maďarsku sledoval volby, takže pokrýváme opravdu aktuální témata. Máme strašnou spoustu novinářů, kteří k nám přijedou… Jsou pro nás důležitá i ta „okrajová“, sociální témata, která se nás dotýkají. Máme výborný film Co s Péťou, po kterém se debaty zúčastní ředitel a výkonná ředitelka ostravské organizace Mikasa, která se stará o autisty a mentálně postižené osoby. A nebo máme v pondělí strašně pěkný film Spolu svářet, který sleduje běloruskou osmnáctiletou slečnu, která byla odebrána matce, která byla alkoholička, takže vyrůstala v pěstounské rodině. Ta dívka se dozvěděla, že se matce narodilo miminko, takže se rozhodla, že se o to miminko bude starat sama. Takže je to takový strašně těžký, rodinný příběh, ale je to skvělý film, po kterém budeme mít krásnou debatu s psychologem Lukášem Szlauerem.

Máte mezi filmy letošní dramaturgie nějaké další osobní favority?

Tohle je můj asi největší osobní favorit. Potom mám ale ještě takový další – Děti z mizejícího ostrova. Část tohohle filmu jsme měli před pár lety v promítání pro školy, byl tenkrát jen dvacetiminutový. Je to časosběr, který dokumentuje situaci na jinu Severní Ameriky, kde rodný ostrov Isle de Jean Charles postupně kvůli klimatické změně mizí pod hladinou moře. Jeho obyvatelé jsou z ostrova nuceni se stěhovat do vnitrozemí, ale nová místa, která jsou jim určena, jsou různá. Trhají se tak partnerské i kamarádské vztahy. Ale celé je to zobrazené pěkně, vypráví to i příběh dvou puberťáků, kteří jsou takhle nuceni se od sebe odstřihnout, ale pak k sobě pořád hledají cestu… Po projekci tohohle filmu budeme mít debatu s Radimem Misiačkem, ostravským odborníkem na ekologii. Takže to mám takové své dva žhavé kandidáty. (smích)

Děkujeme za tipy! Moc se mi na Jednom světě líbí, že umí přinášet opravdu těžká témata, ale zároveň přináší i krásná témata, která jsou také velmi důležitá, jako třeba filmy o vztahu se zvířaty… Je něco takového i v letošním ročníku?

V letošním roce máme film z Mongolska o pánovi, který se stará o čápy. A je to fakt jeden z pěkných filmů, po kterém nebudete odcházet s šílenou depkou, ale naopak vás to dost pohladí. Takže je nutné vidět i tyhle filmy, protože některé jiné jsou opravdu velmi náročné.

Takže máte alternativy i pro diváctvo, které by se nechtělo vystavovat jen depresivních filmům.

Přesně tak.

A co organizační tým?

Specifikem ostravského organizačního týmu je, že to všichni děláme dobrovolně. Po práci, během mateřských, velmi často studenti… Letos jsme se rozrostli zhruba do dvaceti lidí a já jsem strašně ráda za to, že to jsou lidi, se kterými člověk najde společnou řeč, svou práci neberou jako směnu od-do, ale dělají opravdu vše, co můžou. Takový strašně fajn kolektiv lidí, kteří se do toho zapojili. Za to jsem strašně vděčná, že jsme to byli v Ostravě takhle schopni vybudovat.

Takže taková ostravská nadšenecká buňka? (smích)

Přesně tak. Je to fajn, jsme tam my, čtyřicátníci, máme tam ale i studenty, kteří čerstvě vyšli střední školy a zapojují se do toho velmi nadšeně. Z toho máme opravdu hroznou radost.

Generační rozmanitost jde vidět i v sálech při promítání…

To je super. I to, že se lístky teď opravdu prodávají. Lidi kupují vstupenky, je to něco úplně jiného než ročníky po covidové pandemii, kdy to bylo takové náročnější. Mám pocit, že je ve společnosti hlad po lidskoprávních tématech, že to lidé opravdu vyhledávají.

Nemyslíte si, že mohla publicita Jednoho světa stoupnout i díky Oscarovi, který získal dokument, který jste promítali loni?

Nevím, na kolik v médiích proběhlo, že ten film byl z Jednoho světa. Nejsem si jistá, jestli si to lidé takto přeberou. Spíš si myslím, že to je opravdu tím hladem po tématech, že se lidé hodně zajímají, protože nejvíc jedou filmy, které mají debaty. Takže myslím, že to letos bude opět moc pěkné.

Takže je pak super vidět, že to, co člověk dělá, má smysl, že?

Ano, přesně tak. Potom člověk vidí ty plné sály a hlavně ty dotazy během debat… Z toho máme vždycky největší radost.