Výstava Milana Pitlacha v ostravském Domě umění ukazuje autorovu fascinaci městem a jeho lidmi

Výstava představuje fotografie autora, profesí architekta a žijícího čtyřicet let v zahraničí, avšak téměř padesát let skrze fotografování spjatého s Ostravou. Jeho soubor fotografií s názvem Sůl země vznikal v letech 1969-1979 a následně pak v 90. letech a na počátku nového tisíciletí.

Rok 1969 byl pro Milana Pitlacha coby architekta zlomový. Díky cestě do Anglie a pobytu v Londýně začal fotografovat. V roce 1981 emigroval do Německa. Na zmíněný cyklus navázal až po sametové revoluci.

„Sůl země není v Pitlachově díle výjimkou samotným zaměřením na určité území, vždyť věnoval obsáhlé soubory svým ‚prožitým zemím‘, především Anglii a Indii. Ostrava vznikla jen na menším teritoriu, zato však v mnohem delším čase bezmála padesáti let. Tušil však někdo, že Ostrava ‒ nebo spíš Ostravsko ‒ byla nejtrvalejší autorovou fascinací a ‚domovem volbou‘? Přitom to není překvapivá volba, vždyť je dána vazbou přes dodnes navštěvovanou matku a přes rodinnou genealogii,“ píše Antonín Dufek v úvodním textu k publikaci Milan Pitlach: Sůl země – Fotografie z Ostravy, vydané v roce 2011.

Soubor fotografií Sůl země zahrnuje asi 80 snímků, z čehož necelá polovina je nyní k vidění na stejnojmenné výstavě v Domě umění v Ostravě. Obsahově navazuje na výstavu fotografií na téma Ostravy a Ostravska z ledna až února letošního roku.

„Všechny doprovodné výstavy nějakým způsobem korespondují s příběhem Ostravy, širšího regionu a společnosti, který se rovněž zračí v samotné historii Domu umění. Proto jsme považovali za důležité představit právě tento cyklus“, připomenul při zahájení výstavy Jiří Jůza.

Pokud jde o doprovodné výstavy, na poměrně malé výstavní ploše vykazují opakovaně za sebou vysokou kvalitu, znalost věci a dobře pochopené (a také uchopené) zacílení na veřejnost u příležitosti významného výročí. Oba kmenoví kurátoři GVUO si dali záležet jak na výběru děl, tak i na jejich prezentaci.

Jaroslav Michna, kurátor aktuální výstavy Sůl země, rezolutně rozdělil prostor vysokou stěnou jen s průchodem uprostřed. Získal tak další čtyři plochy navíc mimo obvodové stěny a mohl si dovolit „vzdušnější“ instalaci snímků, které rozhodil do dvojic či trojic, anebo je naopak ponechal jako solitéry. Cyklus tímto rozvrstvil do dalších tematických skupin a pro dobu trvání této expozice jim dodal nové zajímavé podtexty.

Z výstavy Milana Pitlacha. (Foto: Roman Polášek)

„Snažil jsem se o křehkou, citlivou instalaci, která se dotýká Pitlachovy vizuality. Jsou zde obsaženy tři hlavní pilíře, což jsou kulisy města, industriální kompozice a stafáže neboli figurální fotografie, které jsou za mě nejsilnější, neboť odrážejí autorovu širokou škálu vyjádření sociálního kontaktu. Ať už to jsou individuální portrétní fotky, kde akcentuje psychologii, nebo fotografie lidí v pohybu, vyznačující se expresí a dynamikou, ale také rád zachycoval pracující lidi a lidi žijící na periferii nejenom v Ostravě ale i v okolí. Kompozice, které jsem zde vytvořil, mají spolu určitým způsobem komunikovat, někdy jen na formální úrovní, jindy prostřednictvím mikropříběhů,“ zmínil v úvodní řeči Jaroslav Michna.

Poukázal přitom na dvojici snímků, na které vlevo vidíme příslušníky lidových milicí, případně státní bezpečnosti, vykonávající dohled, kontrolu či dozor nad někým–něčím, co ze snímku není úplně zjevné, zatímco vpravo vidíme ve vlaku spící mladíky, vracející se zřejmě z poloilegálního rockového koncertu nebo divoké venkovské diskotéky – soudě podle stavu okamžitého „vytuhnutí“ následkem silného extatického zážitku. První snímek se jmenuje Slezská Ostrava, 17.3.1973, druhý nese název Ve vlaku z Polanky do Ostravy a byl pořízen v roce 1978. Mimochodem, zajímavé je, že Pitlach nedával snímkům z tohoto cyklu názvy. Pokaždé jsou označeny jen obecným názvem místa a přesným datem jejich pořízení.

Z výstavy Milana Pitlacha. (Foto: Roman Polášek)

„Vy jste sůl země.“ Výrok Ježíše, kterým se obracel na své posluchače při Kázání na hoře, měl apelovat na jedinečnost, nezastupitelnou roli a nenahraditelnou přítomnost každého z nás. Zřejmě podobně smýšlel i Milan Pitlach, když vedl své oko a svou mysl při hledání a pořizování snímků, aby je nakonec shrnul do souboru, jehož název si z biblického textu vypůjčil. „Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena?“

Na to Pitlach ve své vlastní publikaci reaguje těmito slovy: „Dobývat pod zemí uhlí nebo válcovat plechy rozhodně nepatří mezi snová zaměstnání. Vždy mě odzbrojovala pokora, se kterou ti lidé vstávali ve čtyři ráno, aby za chladivých letních rán nebo za třeskutého mrazu postáli s nezbytnou cigaretou na refýži tramvaje nebo autobusu a odjížděli do Michálkovic nebo na Zárubek nebo do Vítkovic, pod paží omšelou koženou aktovku, v níž měli mezi dvěma chleby kus masa a bandasku s kávou. Domů se vraceli stejnou tramvají a cestou se stavili U Boříka nebo v Petrolejce nebo v Dělňáku na pivo nebo piva, která pili tak, že doušky nepolykali.“

A o pár odstavců výš, v téže publikaci, se takto vyznává z obdivu k milovanému městu: „Moje fascinace urbanismem ostravského regionu je stejně stará jako můj zájem o architekturu. Označil bych ho za utilitárně přímočarý, a možná právě v kontrastu s touto primární tendencí také vizionářský. Sitteho urbanizace Přívozu a prvorepubliková zástavba městského centra mají vizionářskou dimenzi. Město mi připadá jako surrealná koláž. Jak jinak nazvat to vzájemné pronikání, překrývání nesourodých městotvorných prvků. Jaké napětí, jakou dynamiku dává městskému obrazu to srážení se funkcí, které se nikdy neměly setkat!“

Racio architekta a cit fotografa se střetly a vydaly pro další generace vzácné svědectví. Výstava uspořádaná z fotografického souboru Sůl země je toho dokladem.

*

Milan Pitlach: Sůl země. Kurátor: Jaroslav Michna. Výstava je k vidění v Domě umění, Galerii výtvarného umění v Ostravě. Potrvá do 7. června 2026. Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy se uskuteční 26. 5. 2026 v 17 hodin.