Petr Bidzinski
Foto: Maximilian Unützer
V roce 2019 jste vystoupil v ostravském Trojhalí Karolina, tentokrát poprvé přijedete na Beats for Love. Co se vám vybaví jako první při vyslovení města Ostrava?
Když hrajete, je velmi důležité, jak lidi reagují. Mít vnímavé, reagující publikum, které si užívá elektronickou hudbu, je základ. Očekávám, že právě tohle v Ostravě najdu. Jsem natěšený, že můžu být zpátky.
Poprvé jste v Česku vystupoval snad před třiceti lety a od té doby tady hrajete často. Všímáte si nějakých výrazných změn či speciálního rysu, který je pro české fanoušky typický?
Nemyslím si, že to je pouze v České republice. Podle mě je to všude ve světě. Muzika se změnila a je také jinak vnímána. Nechci soudit, zda to je nyní lepší, nebo horší. Je to ale jiné. Přesto všechno já mám svůj styl a tím se prezentuji.
Přichystáte pro letošní ročník Beats for Love něco speciálního či jedinečného? Třeba že byste zahrál i píseň We are One, která má velmi silné poselství…
Každé mé vystoupení na stagi bych přirovnal k nahrávání ve studiu. Není to o tom, že bych hrál jen to, co jsem si připravil předem. Jinými slovy, v každém vystoupení je něco speciálního či jedinečného. Vždy je tam něco jiného. Navíc jsem těsně před dokončením mého nového alba, které by mělo vyjít ještě tento rok. Více nyní prozrazovat nechci, ale třeba z něj něco zahraji. Co se týká skladby We are One, je pravda, že už jsem ji dlouho nehrál. Možná bych mohl tento song po čase pustit. Uvidíme. Třeba na něj v Ostravě dojde.
V květnu jste zahájil nový projekt nazvaný VANDIT Next Generation. Můžete o něm prozradit více?
Tento projekt není pouze o hudbě nebo posílání nahrávek, ale je o otázkách a odpovědích. Jde o jakousi podporu nové generace DJs, kteří se zaměřují hlavně na trance, progressive house, melodické techno a podobně. Pokud tito lidé nemají odborné vedení, tak velmi často kopírují jen to, co už druzí udělali před nimi. Chtěl bych tedy dát možnost mladým umělcům, aby rozvíjeli svůj potenciál. Věřím, že díky zpětné vazbě, kterou tito noví DJs dostanou od zkušených producentů, se budou vyvíjet a v jejich kariéře je to posune.
Paul Van Dyk. (Foto: Maximilian Unützer)
Na co z toho, co jste vytvořil, jste nejvíce pyšný?
Jako umělec se můžu věnovat hudbě, kterou mám rád. Hrál jsem na celém světě před mnoha lidmi. Tohle mě samozřejmě těší. Nemyslím si však, že by to mělo být něco, na co bych měl být pyšný. Jsem pyšný spíše na to, když někdo druhý dosáhne nějakého vysněného cíle.
Jak se během vaší kariéry změnila vaše mentální rutina?
Pořád mám pro hudbu stejný entuziasmus a stejné nadšení. To je to, co mě pohání. Stejné emoce, stejná energie. Tohle se nikdy nezměnilo. Samozřejmě když roky přibývají, vidíte svět jinak. Také události, které se neustále dějí ve světě, jsou pro vás velká inspirace. Jako umělec i jako člověk se pořád posouvám a měním, což ovlivňuje také mou hudbu.
Co máte rád na stárnutí?
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Tyto otázky o životě nejsou to, čím se zas tak moc zaobírám. Snažím se poučit z každé výzvy, která se mi v životě přihodí. Nikdy jsem nebral život jako něco samozřejmého. Vždy jsem se snažil život užívat si, což asi souvisí s tím, jak jsem vyrůstal s mou mamkou. Samozřejmě mě změnil incident z roku 2016, kdy jsem utrpěl vážné zranění a málem jsem zemřel. To vám dá jiný úhel pohledu a uvědomíte si, jak rychle a během sekundy se život může změnit. Následně také vidíte, že ti, kteří tuto nehodu způsobili, nepřiznali žádnou zodpovědnost za to, co udělali. I z takových událostí se učíte a vidíte, co můžete od druhých lidí očekávat.
Která kniha vás nejvíce ovlivnila?
Mnoho knih na mě mělo vliv. Několikrát jsem četl třeba Road To Serfdom (česky Cesta do otroctví) od Fridricha Augusta von Hayeka. Při každém čtení jsem našel nějaký nový aspekt, který mě v něčem obohatil. Do jisté míry je to složitě psaná kniha, takže bych ani neřekl, že je mou nejoblíbenější. Mám však rád, když mě někdo v dobrém slova smyslu nutí přemýšlet o nějakých sociálních vzorcích, na základě kterých přibližuje život a společnost. Podle mě je aspoň dobré vědět, kdo jaký má názor na stejnou věc, a být člověk, který je otevřený jiným názorům. Díky tomu můžeme zjistit, že druzí lidí myslí o stejných věcech jiným způsobem než my.
Co považujete za nejtěžší na tom, že se musíte pohybovat v hudebním průmyslu?
Nemyslím si, že jsem součástí něčeho, co se obvykle nazývá hudební průmysl. Já jsem vždycky měl šanci dělat to, co rád dělám. Možná že jiným muzikantům management nebo nahrávací společnost říkají, co mají dělat a jak se mají chovat, ale já jsem tohle nikdy nemusel řešit. Ať už udělám jakékoliv rozhodnutí, které se třeba posléze ukáže jako dobré nebo špatné, vždy je nad tím vším moje umělecké cítění. Přesto věřím tomu, že by hudební průmysl byl lepším místem, kdyby všichni muzikanti či umělci řekli, že se budou o své finance starat sami.
Co si myslíte o lidech, kteří přijdou na vaši show, ale místo toho, aby tančili nebo poslouchali písně, raději si vaše skladby natáčejí na mobilní telefon?
Každý si vystoupení užívá jinak. Nechci nikomu nakazovat, co by měl nebo neměl dělat. Já bych dával přednost tanci a užívání si daného momentu, ale někdo jiný preferuje, že si chce písně natáčet. Proč ne. Můžu k tomu říci i takovou příhodu, která s tím souvisí.
Určitě…
Hrál jsem v Mnichově, bylo to fajn vystoupení. V publiku jsem si všiml vysokého muže, který tam pořád jen stál. A já si v duchu říkal: „Jak to, že se vůbec nehýbe, když všichni ostatní kolem něj si to skvěle užívají.“ Po show jsem měl naplánovanou autogramiádu a on přišel také a řekl mi, že tohle byla jedna z mých nejlepších show, na které byl, a to jich navštívil asi padesát. A já se ho ptám: „Proč jste tedy netančil?“ A on odvětil: „Já jsem si vystoupení užíval, když jsem písně jen poslouchal.“ Lidé se prostě odlišují, každý si užívá věci jinak. Nechejme je takové, jací jsou.
Kde vidíte budoucnost taneční či elektronické hudby?
Upřímně, nevím. A popravdě řečeno, ani mě to moc nezajímá. Pro mě je podstatnější, jakým směrem budu rozvíjet mé nápady a aby mladší generace DJs rozvíjela své vlastní nápady. S čím jasnějšími idejemi se bude pracovat, tím jasnější bude budoucnost tohoto žánru. I proto se nestarám o to, jaké budou nějaké další trendy. Rovněž musíme brát v potaz to, co nám pravděpodobně bude poskytovat umělá inteligence. Je velmi důležité, aby muzikanti vložili do své hudby svou osobnost a své vlastní myšlenky, aby se jako umělci stali individualitami.