Aleš Honus
Foto: archiv Borise Urbánka
Letošní ročník Jazz Open Ostrava se koná už dvacátým rokem. Jak vlastně festival vznikl, co bylo tím impulsem?
Festival byl z mé strany naprosto neplánovaný, vznikl úplnou náhodou. Celé to začalo tak, že mi můj kamarád, herec Vladimír Polák řekl, že by bylo dobré v Ostravě uspořádat nějakou pořádnou jazzovou akci a že bych si měl kvůli tomu podat žádost o grant. A tak jsme narychlo ve sklepě v divadle vyplnili nějaká lejstra, která on pak zanesl na radnici. Já na to úplně zapomněl a asi za čtyři měsíce mi volali z magistrátu a říkali mi, pane Urbánku, přijďte podepsat smlouvu. Když jsem se zeptal, jakou smlouvu, tak paní říkala, že dostanu nějaké peníze. V tu chvíli jsem si fakt myslel, že jde o nějaký omyl. Až když mi řekla, že jde o projekt Jazz Open, tak jsem si vzpomněl na ta lejstra, co jsem podepsal v sklepě. Takže na počátku byl nápad Vladimíra Poláka, ale pak už to všechno bylo na mně. Bylo jasné, že ten koncert prostě musím uspořádat, město mi na něj přikleplo několik desítek tisíc. Bylo tehdy velké štěstí, že pozvání na první ročník přijal Jiří Stivín, hrál jsem tam i já se svou kapelou a Michal Žáček s kapelou The Gizd Q a také Rhythm Desperados. A jako host mé kapely tehdy vystoupila Věra Špinarová.
To tedy byl velmi kvalitní line-up hned na začátku. Ohlasy na první ročník festivalu byly dobré?
Docela ano. Festival je možná silné slovo, ale řekněme, že to byl docela hezký koncert. Přišlo se tam podívat i několik zástupců města, kteří mě pobídli, že by se z toho mohla stát tradice. A tak jsem se do toho pustil i v dalších letech. Festival zažil velmi dobré i horší ročníky, za těch dvacet let jsem se potýkal s řadou problémů, například s tím, jak se v jednotlivých volebních obdobích měnilo osazenstvo radnice. Někteří měli akci rádi, jiní už méně, protože preferovali jiné ostravské projekty. Postupem času jsem si musel zvyknout na to, že se pohybuji v konkurenčním prostředí. Nikoliv konkurenčním z hlediska kvality, ale také z hlediska různých zákulisních vyjednávání. Takto prostě funguje svět. Nicméně nějak jsem to těch dvacet let přes všechny problémy přežil a festival stále funguje. Uteklo to strašně rychle. Když vzpomínám na první ročník, tak mi to připadá, jako by to bylo docela nedávno.
První ročníky se konaly jen na Slezskoostravském hradě, postupně se ale festival rozšířil do více dnů….
Je to tak. Mi vlastně přijde, že když se řekne festival, měl by přece jen trvat několik dní. Dříve jsme zkoušeli na hradě uspořádat i dvoudenní akci, ale ukázalo se, že na dvoudenní jazzový festival v Ostravě není dostatečně početné publikum. A tak jsme začali dělat několik doprovodných klubových akcí v týdnu před hlavním festivalem. Letos se tyto akce uskuteční ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava, v klubu Dock, v nově otevřené Pianotéce a také ve Fabricu, kde uspořádáme velkou narozeninovou oslavu. Pojmenovali jsme ji jako Birthday Party a pozvali jsme na ni kapelu The Next Movement, která už v minulosti na festivalu vystoupila. Bude to velmi energický taneční večírek.
Boris Urbánek. (Foto: archiv)
Jaký je dnes o jazzové koncerty v Ostravě zájem? Hodně pořadatelů mluví o tom, že na koncerty chodí stále méně lidí. Jak je na tom jazzové publikum?
Tohle je trend, který asi potvrdí i ostatní pořadatelé a promotéři. Hodně se to změnilo po covidu, který společnost svým způsobem výrazně změnil. Lidé jsou prostě jiní, zájem o živou muziku skutečně trošku opadl, protože rok bylo všechno zavřené. Pozornost lidí se tak upřela na streamování hudby a na sociální sítě a od té doby se to stále nevrátilo do stavu, v jakém to bylo předtím. Svou roli hrají asi i finance, spousta lidí si nemůže každý týden nebo každé dva týdny dovolit kupovat drahé vstupenky. A když už, tak se chtějí jít bavit a volí spíše zábavní muziku, zajdou spíš na akce jako Beats for Love, kde nad muzikou nemusí moc přemýšlet. Ale abych odpověděl na otázku, lidé chodí, ale všichni bychom si přáli, aby chodili víc a aby byl po živé muzice větší hlad.
Pojďme tedy představit letošní program hlavního festivalového koncertu na Slezskoostravském hradě. Hlavní hvězdou bude Justin Lee Schultz. Přiznám se, že jsem tohoto devatenáctiletého interpreta doposud neznal, ale když jsem si pustil jeho muziku, tak mí doslova spadla brada. Není divu, že mu všichni předpovídají budoucnost globální mega hvězdy…
Ano, je to tak, já jsem přesvědčen, že ten chlapec bude za pár let na takové úrovni, že už si ho většina pořadatelů v Česku nebude moci dovolit zaplatit. Je to naprosto fenomenální hráč. Už jen to, že letos přiletí do Ostravy rovnou z Japonska na jediný koncert na evropském kontinentu, je malý zázrak.
Jak se ho podařilo přesvědčit, aby přijel?
Když jsem loni na konci léta vymýšlel dramaturgii a zvažoval, koho z velkých zahraničních hvězd oslovím, tak jsem zjistil, že Justin, kterého jako zázračné dítě sleduju už asi deset let, bude mít koncert v Londýně. A tak jsem koupil vstupenky a jel jsem se na něj podívat. U uvaděčů jsem nechal vzkaz, že bych se s umělcem rád potkal, a podařilo se. Nutno říct, že u toho byl i jeho tatínek Julius, který je zároveň jeho učitel, mentor, spoluhráč a manažer, který se stará o všechno. V Londýně jsme se tedy předběžně domluvili, že by mohli přijet do Ostravy, a následovalo velmi náročné vyjednávání s americkou agenturou, která Justina zastupuje. Podmínky byly zpočátku tak tvrdé, že to nevypadalo moc nadějně, ale nakonec se dohoda podařila a Justin přijede nejen s otcem, ale i se svou sestrou Jamie-Leigh, která hraje fantasticky na bicí. Z USA za nimi do Ostravy přijede baskytarista Jason Leopold.
Justin-Lee Schultz. (Foto: Jazz Open Ostrava)
Kdo kromě Justina ještě vystoupí na hradě?
Stalo už se tradicí, že hlavní festivalový program na hradě zahajují mladí muzikanti, kteří jsou na počátku své umělecké kariéry. Tentokrát vystoupí jazzoví junioři z Ježkovy konzervatoře pod hlavičkou Matyáš Papp Quartetu, koncertovat bude i moje seskupení Boris Band Combination se speciálními hosty, pozval jsem vynikajícího polského saxofonistu Marcina Żupańského a kytaristu Víta Rokytu, který je členem kapely Fleret a málo se o něm ví, že naprosto skvělým způsobem hraje fusion. No a po nás už vystoupí zmiňovaný Justin Lee Schultz.
V každém případě jsem hrdý na to, že první koncert Justina Lee Schultze se uskuteční právě v Ostravě. Něco podobného se nám před lety povedlo s kapelou The Next Movement, která se na Jazz Open letos vrátí a vystoupí v pátek 12. června v klubu Fabric. Její vystoupení bude pojato jako symbolická narozeninová oslava našeho festivalu, protože je to skvělá, spíše taneční než jazzová kapela, což je pro oslavu našeho jubilea docela příhodné.
Pojďme ještě závěrem stručně představit další koncerty. O The Next Movement už jsme mluvili, zbývá ještě pozvat na poslední tři koncerty.
Ano, první komornější koncert se bude konat ve středu 10. června ve Studiu 1 Českého rozhlasu, kde vystoupí výborná zpěvačka Marta Kloučková s legendou české jazzové scény, kytaristou Davidem Dorůžkou, kteří nedávno vydali vynikající album. Je to velmi krásná a křehká hudba, posluchači se mají na co těšit. O narozeninovém koncertu 12. června už jsme mluvil a hned o den později, 13. června, se bude konat velmi komorní koncert v nově otevřené Pianotéce. Slyšel jsi o ní někdy?
Slyšel, ale ještě jsem tam nebyl, jak to tam vypadá?
Je to velký showroom těch nejluxusnějších klavírů, kde může každý přijít, a když zaplatí asi tři půl milionu, může si koupit třeba Fazioli. Ten showhroom je skutečně nádherné místo, přirovnal bych to k obchodu pro automobilové fandy, kde stojí několik typů Lamborgini, několik typu Porsche a několik Ferrari. A člověk si má vybrat, ve kterém autě se projede. Přesně tak si milovník klavírů může připadat v ostravské Pianotéce. Prostě nádhera. S jejím majitelem panem Matúškem, jsme se domluvili, že zde uděláme velmi komorní koncert pro pár desítek lidí. Pozval jsem na něj slovenského pianistu Luboše Šrámka, který přijede se saxofonistou Nikolajem Nikotinem. Před koncertem se pro případné zájemce bude konat i komentovaná prohlídka Pianotéky.
Předpokládám, že ani letos nebude na festivalu chybět tradiční jam session.
Samozřejmě, jamovat se bude ve středu 17. června v předvečer hlavního festivalového koncertu v klubu Dock. Zatím se nám většinou dařilo na jam session pozvat i hlavní festivalové hvězdy, které vystupují v následující den. Takže snad dorazí i Justin.
To by bylo skvělé, třeba přijde s celou rodinou a může si zajamovat s ostravskými muzikanty.
No pokud dorazí, tak určitě i se svou rodinou. Snad nebudou po přeletu z Japonska moc unaveni a podaří se mi je ukecat.
Tak tohle je asi nejlepší pozvánka na festivalovou jam session…
Je to tak. Jak říká klasik, možná přijde i kouzelník (smích). A Justin Lee Schultz je skutečný hudební kouzelník.