Petr Bidzinski
Foto: archiv DJ Beaty
Na hudební scéně jsi aktivní od roku 2004. Když se ohlédneš a porovnáš se současnou situací, v čem vidíš největší změnu?
Za těch 22 let se toho samozřejmě změnilo opravdu hodně. Pokud bych měla vypíchnout ty nejzásadnější změny, pak je to především nástup sociálních sítí a tvorby obsahu. Dnes už nestačí být jen dobrým DJem nebo producentem, ale je potřeba být vidět i online. Ne všem umělcům to vyhovuje. Mnoho z nich chce svůj čas věnovat především hudbě a tvorbě, nikoliv natáčení videí a vytváření obsahu pro sociální sítě. V dnešní době je to ale bohužel téměř nutnost. Obrovskou proměnou prošlo také technické zázemí. Když jsme začínali, hrálo se z vinylů a na akce jsme vozili těžké kufry plné desek, abychom mohli odehrát plnohodnotný set. Dnes si DJ vystačí s USB flash diskem a sluchátky. Technologie celý proces výrazně zjednodušily a posunuly dál.
A co třeba konkrétně drum’n’bassová scéna?
Také prošla velkou změnou. Zatímco dříve šlo o poměrně undergroundový žánr, dnes se z něj stal mnohem mainstreamovější styl. Drum’n’bass pravidelně zní v komerčních rádiích a oslovuje výrazně širší publikum. To bylo ještě před lety prakticky nepředstavitelné. Co se týká mezilidských vztahů na scéně, mám štěstí, že se od začátku pohybuji v okruhu lidí, se kterými jsme si blízcí dodnes. Samozřejmě i v našem prostředí existuje konkurence, což je přirozené, ale troufám si říct, že drum’n’bassová komunita si stále zachovává zdravé vztahy, vzájemný respekt a podporu. Toho si velmi cením.
Jaký máš recept na to, aby se po tolika letech na scéně nestala z hraní jen příjemná rutina? Sice svým způsobem příjemná, ale pořád rutina…
Myslím si, že základem je dělat něco, co člověk opravdu miluje. Ať už je to hudba, sport nebo jakákoli jiná práce či koníček. Pokud vás to skutečně naplňuje, nestane se z toho jen rutina. Samozřejmě jsou období, kdy toho mám naloženo víc než obvykle, a někdy si říkám, že se mi nechce znovu sedat do auta, cestovat nebo odjíždět na další hraní. To jsou ale jen krátkodobé pocity únavy. Ve chvíli, kdy přijedu na místo, postavím se za pult a vidím lidi, kteří si hudbu užívají, všechno to ze mě spadne. Nakonec jsem vždycky ráda, že jsem vyrazila Po tolika letech navíc vnímám hraní nejen jako práci, ale hlavně jako způsob života. Hudba mi stále přináší radost, energii a nové zážitky. A právě to je podle mě recept na to, aby člověk neztratil nadšení ani po více než dvou dekádách na scéně.
Loni jsi měla v ostravském Fabricu výroční set k 21 letům na scéně. Jak jej zpětně hodnotíš? Je číslo 21 pro tebe nějakým způsobem důležité?
Bylo to z toho důvodu, že jsem dvacítku nestihla připravit, tak jsem si řekla, že to udělám na 21. výročí. Takže ta jednadvacítka nehrála žádnou roli. Spíš hrálo roli, že jsem vystoupení ke dvacítce prostě nestihla udělat (smích)… Byl to jeden úžasný set a extrémně jsem si to užila. Nakonec jsem hrála osm a půl hodin a uteklo to jako hodina. Byla jsem historicky vlastně jediný drum’n’bassový DJ, který hrál ve Fabricu celou noc, a nikdy na ni nezapomenu. Bylo to naprosto epické a emotivní. Jsem moc ráda, že se mi to podařilo a fakt na to velmi ráda vzpomínám. Možná že něco takového zopakuju na dvacet pětku… (smích)
Jak reaguješ, když jako DJka nedostaneš od vystoupení to, co očekáváš?
Nijak zvlášť. Řeknu si, že není každý den posvícení a že příště to bude určitě lepší. Jsou akce, u kterých dopředu tuším, že to nebude úplně hitparáda, ale často pak mile překvapí, a někdy je to zase naopak. Takže se jede dál. Každopádně do každého vystoupení dávám vždycky 100 procent. Lidi i klub si za to zaplatili, a přesně to ode mě dostanou, i když třeba zrovna není ideální vibe nebo některé věci nejsou podle mých představ.
Jak moc s tvou osobností souvisí fakt, že za mixážním pultem jsi sama, všechno hraní během vystoupení si musíš zajistit a připravit sama? Je to absolutní kontrast vůči tvému osobnímu životu, nebo i tato sázka na individuální projev je pro tebe charakteristická?
Co se týká technického zázemí, to si sama nezajišťuji. Přijíždím už do klubu, který má vše připravené podle mého rideru, který posílám předem. Díky tomu se můžu plně soustředit na samotné vystoupení. Moje role je pak už jen dodat tu show, za kterou lidi přijdou. Vystupování mi samozřejmě nevadí ani v různých formátech. Někdy si ráda zahraju i back-to-back sety, ale nejlépe se cítím při sólovém hraní. Je to pro mě přirozené a vlastně to docela odráží i můj osobní život, který je hodně spojený s hudbou a s tím, že jsem jedináček (smích)… Možná i proto mi vyhovuje fungovat tímto způsobem. Jsem zvyklá být samostatná a soustředit se na svůj vlastní projev.
V jednom rozhovoru jsi zmínila, že tě mrzí, jak se drum’n’bass „znásilňuje“ jen proto, že je momentálně trendy. Co konkrétně jsi měla na mysli a jak z této cesty ven?
Ten rozhovor vznikal před dvěma lety, v době, kdy už drum’n’bass byl hodně viditelný. Začal být ‚trendy‘ a postupně se na něj začali nabalovat promotéři, kteří s tímto žánrem předtím neměli žádnou hlubší vazbu. Objevili se i takoví, kteří začali organizovat drum’n’bassové akce čistě proto, že viděli jeho rostoucí popularitu. Promotéři, kteří ještě před dvěma lety nevěděli, co je to drum’n‘ bass, a organizovali akce s DJ Bobem a podobně. Samozřejmě každý má právo pořádat akce.
No právě…
Problém ale vzniká ve chvíli, kdy se tím začnou uměle navyšovat ceny umělců jen proto, aby je promotér získal pro sebe. To pak ovlivňuje celý ekosystém, od honorářů až po výslednou cenu vstupenek. Pro promotéry, kteří tu scénu budují dlouhodobě, to znamená často složitější podmínky i navzdory tomu, že to byli právě oni, kteří daného umělce k nám zvou už třeba desítky let a oni přispěli k jeho popularitě. To mě přijde smutné. Jsem v tom trošku taková naivka.
To si nemyslím, ale rozumím, že je pro tebe drum’n’bassová scéna srdeční záležitostí a vnímáš ji jinak než ti, kteří tam hledají jen komerční potenciál…
Momentálně to vnímám už spíš tak, kdy se z hudby stane spíš produkt než kultura. Ale zároveň je potřeba říct, že je to součást fungování trhu a člověk s tím úplně nic neudělá. My se na to snažíme reagovat hlavně tak, že dál podporujeme klubové akce a menší formáty, které jsou pro drum’n’bass zásadní. Důležité pro mě je, aby nová generace poznávala ten žánr v celé jeho kráse, nejen podle několika nejznámějších jmen. A hlavně aby se neztratil základ, ze kterého to celé vzniklo, klubová kultura a komunita, která tenhle styl drží při životě.
Nosíš si práci i domů?
Kromě DJingu jsem marketingová ředitelka festivalu Beats for Love, takže si práci nosím domů neustále a mám ji pořád v hlavě. V tomto odvětví nejde úplně vypnout, proto se snažím čas rozkládat co nejlépe a logicky. Často se ale stává, že když jde syn spát, usedám k počítači a někdy pracuji až do noci. Hlavně teď před festivalovou sezonou. O víkendech zase jezdím hrát. V tomto případě by seděl citát Charlese Bukowského: „Najdi to, co miluješ, a nech, ať tě to zabije.“ (smích)
Je možné, že se někdy dočkáme tvého alba, které by obsahovalo tebou vytvořené drum’n’bassové skladby, ve kterých by zpívali tebou vybraní zpěváci a zpěvačky?
Jednou určitě, kdy to bude to přesně nevím, ale mám to v hlavě. (úsměv)
Jak jsi na tom vlastně s poslechem dalších žánrů, například vážné hudby, jazzu, metalu, folku? Posloucháš i tyto hudební styly, nebo veškerý svůj čas jakožto posluchačka věnuješ elektronické hudbě?
Poslouchám elektronickou hudbu obecně. Kromě drum’n’bassu mám velmi ráda house, funky house a UK garage, to jsou asi mé nejoblíbenější styly. Jednou bych je chtěla začít i aktivně hrát, ale bohužel na to teď nezbývá moc času. Je to však v plánu do budoucna.
Máš zkušenosti i s novinařinou, protože jsi připravovala třeba rozhovory pro drum’n’bassové portály. Nabízí se tedy otázka: Na co bys zeptala DJ Beaty, protože ji znáš nejlépe a víš, že se na to ještě nikdo nezeptal, a přitom by ona chtěla, aby se to o ní vědělo?
Tak ty jsi šel hodně hluboko, ale je to tak… (smích) Rozhovory s umělci jsem dělala ještě v době mateřské, takže před deseti lety, a bylo to moc fajn. Upřímně si ale nevybavuji žádnou otázku, na kterou bych ještě neodpověděla a o Beaty se ví asi úplně všechno. Jsem hodně otevřený člověk, takže asi není nic, co by se mělo vědět a ještě neví. Ale asi bych se jí zeptala, jak dlouho ji to ještě bude bavit? A moje odpověď by zněla: „Navždy! A dokud sluch bude sloužit.“
Jak jsi zmínila, patříš do týmu, který připravuje festival Beats for Love, staráš se o marketing. Co v rámci této práce bylo pro tebe nejvíce překvapivé zjištění?
V organizačním prostředí se pohybuji už velmi dlouho, protože jsem aktivní i na Slovensku. Tam jsme dělávali větší akce už před 15 lety se značkou III Trident, takže mě osobně už nic extrémně nepřekvapí. Co by ale mohlo překvapit nepolíbené, je fakt, že to je opravdu práce na 365 dní v roce, i když samotný festival trvá jen čtyři dny. To je podle mě něco, co může být pro spoustu lidí překvapivé. Ve chvíli, kdy se zavřou brány festivalu, okamžitě otevíráme nový ročník a celý kolotoč začíná znovu. Navíc letos poprvé připravujeme i zimní edici, takže aktuálně prakticky není prostor na odpočinek. Je to neustálý proces, kdy každý den pracujeme na plný úvazek a rozhodně se nenudíme.
Mohlo by se zdát, že máš přístup ke všem zahraničním hvězdám festivalu Beats for Love. Napadlo tě oslovit některou z nich ohledně spolupráce?
K těm největším hvězdám se člověk jako člen organizačního týmu často ani nedostane, i když jsem v kontaktu s jejich manažery ohledně marketingových výstupů nebo rozhovorů. Se samotnými umělci se většinou ani nepotkám, maximálně tak na minutu, kdy si uděláme fotku. Co se týká drum’n’bassové scény, tam je to ale jiné. S některými interprety už jsem na velmi přátelské úrovni. Do budoucna bych určitě chtěla navázat i hudební spolupráci, ale zatím se musím posunout v produkci, abych byla schopná takovou kooperaci plnohodnotně zvládnout. Tyto vztahy ale vnímám jako velké plus. Na své producentské cestě se můžu obracet na velmi známé producenty, kteří mi rádi poradí a pomůžou. A to je moc fajn.
Co tě čeká v nejbližší době?
Festivalová sezona je za rohem, takže můj DJský kalendář je opravdu nabitý. Vystoupím na skvělých festivalech, jako jsou Beats for Love, Let It Roll nebo slovenský Paradise Open Air, Konkoly Open Air a dalších. Kompletní seznam vystoupení je k dispozici na mých sociálních sítích. Kromě DJingu pokračujeme také s naším pořadem Fatal Terror Show na vlnách Fresh Radia v Ostravě, který moderuji společně s Abelyn. Aktivní jsem i na Slovensku v oblasti organizace eventů, kde nás čekají další zajímavé projekty. Na konci léta si snad najdu alespoň krátký čas na dovolenou, než začne klubová sezona a celý kolotoč se rozjede znovu. Vedle toho se stále snažím věnovat i hudební produkci, abych se jednou stala plnohodnotným producentem a mohla tak obohatit tento svět o další skvělou hudbu.
