Markéta Dvořáková
Foto: Maxim Bajza
Skladatelská soutěž Generace je od letošního roku pořádána pod hlavičkou Janáčkovy filharmonie Ostrava ve spolupráci s Tvůrčím centrem Ostrava. Spolupořadatelem finálového koncertu, který se konal v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, byla Fakulta umění Ostravské univerzity, finanční podporu poskytlo statutární město Ostrava a Asociace hudebních umělců a vědců.
Letos se do soutěže přihlásilo 51 účastníků z 20 zemí světa – od USA a Brazílie přes Španělsko, Francii, Itálii, Německo, Švýcarsko a Rakousko až po Českou republiku, Polsko, Lotyšsko, Litvu, Finsko, Srbsko, Rumunsko, Ukrajinu, Singapur a Hongkong. Porota je také mezinárodní. Předsedou je celosvětově uznávaný skladatel Ondřej Adámek, jeho spolupracovníky pak Slovinec Vito Žuraj, Polák Mateusz Ryczek, Markéta Dvořáková, která zastupuje Tvůrčí centrum Ostrava, a Slovák Marián Lejava, který byl zároveň i dirigentem všech finálových skladeb.
Do finále kategorie do 30 let postoupili Rumun Zsolt András se skladbou Seven Variations from Parallel Timelines, Španěl Francisco Pulpillo Chiclana se skladbou Rock Me Off, Bosňan Hajrudin Džudža se skladbou Mélasse Noire, Fin Jaakko Kilpeläinen se skladbou Vers la clarté, českým zástupcem se stal Jan Kotyk se skladbou Světlosmutnění.
V hlavní kategorii porota udělila celkem tři ceny. Šestadvacetiletý Fin Jaakko Kilpeläinen byl ohodnocen první cenou a finanční odměnou 2000 EUR. Druhou cenu a finanční odměnu 1000 EUR získal osmadvacetiletý Francisco Pulpillo Chiclana ze Španělska. Třetí cenu spolu s odměnou 500 EUR porota udělila nejmladšímu ze všech finalistů, dvaadvacetiletému Hajrudinu Džudžovi z Bosny, který v současné době studuje na JAMU v Brně.
„V soutěži Generace jsme letos viděli mnoho výrazných talentů. Snažili jsme se podpořit ty skladatelky a skladatele, u nichž cítíme velký potenciál dalšího růstu a zvídavosti v oblasti orchestrální tvorby. Nová podoba Generace je zaměřena právě na propojení mladých autorů s orchestrem, aby získali zkušenosti a osvojili si práci na symfonických skladbách,“ uvedl předseda poroty Ondřej Adámek.
Finálovým koncertem letošní soutěž Generace nekončí. Všech pět finalistů bylo s předstihem vyzváno k přípravě konceptu nové skladby pro velký symfonický orchestr. Pod vedením členů poroty budou na svých návrzích pracovat v rámci Symfonické laboratoře, která probíhá na Hukvaldech bezprostředně po finálovém koncertu. Jeden z finalistů, vybraný porotou nezávisle na výsledcích soutěžního finále, následně získá objednávku na dokončení této skladby pro provedení v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v roce 2027.
V pondělí 26. října 2026 zazní v rámci festivalu Hudební současnost čtyři komorní skladby, které porota již dříve vybrala v kategorii do 21 let. Vítězkou této kategorie je Emilė Riškevičiūtė z Litvy. Publikum dále uslyší skladby Dominika Klučky, který získal Cenu AHUV pro nejlepšího skladatele z České republiky, Periklise Sdravopoulose z Řecka a Sariny Hashemi z Íránu.
Vraťme se však nyní ke koncertu 16. 6. 2026 v koncertním sále Ostravské univerzity, kde zaznělo v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod dirigentskou taktovkou Mariána Lejavy pět skladeb finalistů skladatelské soutěže Generace v kategorii do 30 let.
Impozantní začátek skladby Mélasse Noire Hajrudina Džudžy rozechvíval (nejen díky kontrafagotu) nejvnitřnější orgány každého posluchače. Tento mladý autor umí výtečně zacházet s orchestrem i jeho barvami po vzoru Skrjabina či Stravinského. Měkce položené akordy a rozšířené harmonie charakterizují toto dílo, zároveň i úspornost prostředků, někdy se pouhá tercie stane základním principem a prolíná se všemi sóly.
Zsolt András přišel se zcela jinou koncepcí a pojal svou orchestrální skladbu Seven Variations from Parallel Timelines jako vyprávění sólových houslí přerušovaných vpády orchestru, které jsou vlastně jen důsledkem impulsu vyřčeného pomocí houslí (efekt motýlích křídel). Ne vždy je však dění života jen příčinou a následkem, někdy zasahuje i osud, který Zsolt András znázorňuje tympánem. Ten má i poslední slovo.
Francisco Pulpillo Chiclana ve skladbě Rock Me Off zachází s orchestrem, jakoby to byl jeden nástroj. Tremola smyčců, běhy dechů, vpády žesťů. Orchestr je jedním organismem který společně dýchá. Mnohokráte opakovaný motiv odstartovaný pizzicatem kontrabasů evokuje dech (nádech a výdech) či mávnutí křídel (nahoru, dolů).
Naprosto svébytnou a nezařaditelnou hudbu přineslo Světlosmutnění Jana Kotyka, našeho velmi perspektivního mladého autora. Skladba byla výběrem pouze některých částí z daleko rozsáhlejšího cyklu. Dílo svou fakturou, jednoduchostí a průzračností oscilovalo na hranici banality, ale působilo zvláštní krásou. Nic však není v tomto díle náhodné (ač by se tak mohlo soudit např. podle nesourodých názvů jednotlivých částí), vše je do nejmenšího detailu promyšlené, dalo by se říci až vykonstruované (např. harmonická příčnost se objevuje v každé části).
Závěr koncertu patřil skladbě Vers la clarté finského autora a vítěze soutěže Jaakko Kilpeläinena. Šlo o nejkomplexnější a nejbarevnější skladbu celého večera představující řadu světů – od flažoletových ploch přes „koncert“ pro flétnu a hoboj až po „duvaj“ v podobě klavírních klastrů. Není divu, že toto dílo zaujalo nejen odbornou porotu, ale i orchestr a publikum, a tak všechny tři ceny putovaly k tomuto finskému skladateli, o kterém v budoucnu jistě ještě uslyšíme.
V závěru je potřeba vyzdvihnout vynikající připravenost a spolupráci orchestru a skvěle odvedenou práci dirigenta. Jeho gesto bylo naprosto přesné a čitelné. Spolupráce dirigenta a orchestru šla spolu ruku v ruce, a tak jsme mohli být svědkem události, která překračuje hranice běžného koncertu a dává možnost mladým talentům zazářit.
Poznámka redakce: Autorka textu byla členkou odborné soutěžní poroty.