Dvanáctý ročník festivalu Ostrava v plamenech nepatřil zrovna k těm nejšťastnějším, přesto nabídl velmi kvalitní koncerty metalových kapel ze zahraničí s přesahem k world music a folkloru. Nebýt prudké bouře a postupu ochranky, která některé návštěvníky unáhleně informovala o konci programu, byl by to jeden z nejlepších ročníků.
Foto: Aleš Honus
Festival Ostrava v plamenech byl letos výjimečný v tom, že nabídl pestrou paletu velmi kvalitních metalových kapel s propojením na world music a folklor. Kromě Soulfly, kteří hledají inspitaci v hudbě brazilských domorodců, to platí zejména o Korpiklaani, kteří čerpají a těží z finského folkloru, ale také o kapele Dalriada, kterou zase uhranul maďarský folklor.
Festival byl tentokrát bohužel poznamenán pekelným vedrem, technickými problémy se zvukem a především pak prudkou bouří, která doslova spláchla z pódia švédskou kapelu Bloodbound. Kvůli přívalovým dešťům se program festivalu protáhl asi o hodinu. Takže otrlí fanoušci a fanynky, kteří přečkali řádění živlů a nerozprchli se domů, v podstatě téměř o nic nepřišli.
Celý festival uváděl moderátor Rádia Čas Rock David Zbavitel, který má velmi zvučný hlas a podle mě by se skvěle hodil i do dabingu. Po zpěvákovi Pepovi Michálkovi z kapely Forrest Jump, který Ostravu v plamenech uváděl loni, byla tato volba rozhodně velmi dobrá.
Po vydatném dešti se fans nakonec do areálu Dolních Vítkovich vrátili a užili si koncert posledních tří kapel. K absolutnímu vrcholu letošní Ostravy v plamenech patřil koncert Maxe Cavalery a jeho kapely Soulfly, která opět potvrdila, že patří k nejlepším metalovým kapelám na světě. Max Cavalera odehrál celý koncert v tričku s velikým znakem České repuliky. Během koncertu zazněly prověřené hity, například Back to Primitive. Touto peckou kapela svůj koncert otevřela a následovaly další hity jako No Hope, No Fear, Prophecy, Eye for Eye a další. Z nového alba Chama (2025) zazněly songy Storm the Gates nebo No Pain = No Power. Soulfly opět dobyli Ostravu jako v roce 2024 v Garage Clubu v Martinově.
K dalším vrcholům festivalu po vydatném dešti a bohužel i hromadném opuštění areálu z důvodu fámy o ukončení festivalu, kterou šířili členové ochranky, ale pořadatel ji vyvracel, byl koncert finské kapely Korpiklaani. Folk metal je jejich doménou. Zazněly osvědčené hity Vodka, Levan Polkka a další. Kapela představila i písně z novějšího alba Rankarumpu (2024), například Kalmisto, Aita a Rankarumpu. Korpiklaanii potvrdili věhlas světové kapely a parádně roztančili publikum. Festival potom měla uzavřít španělská kapela Morphium, její vystoupení ale nakonec bylo zrušeno.
Za zmínku stojí i řada dalších kapel, které nepatří v Česku k příliš známým. Festival otevřela velmi zajímavá a v podstatě začínající kapela Until 9 z hrabství Yourkshire v Anglii, která nabídla alternativní metal v kombinaci s nu metalem a jinými styly. Kapela má za sebou teprve několik singlů a dva klipy k písním The Burial a Kryptonite. Byla to skvělá volba na otevření festivalu a rozhodně výborná náhrada za kapelu Evolucija, která nakonec nevstoupila. V případě Until 9 šlo doslova o trefu do černého, protože tato kapela se postarala o skvělý a velmi energický a zukově dokonalý úvod festivalu.
Následoval koncert italské kapely Niamh, který se také vydařil, kapela zahrála i cover od Metallicy Seek and Destroy či třeba cover písně Maniac z filmu Flashdance. Nic proti coverům., ale myslím si, že právě tato kapela, která vydala čtyři alba, tohle zkrátka nemá zapotřebí, protože jejich vlastní písně jsou velmi zajímavé.
K jedněm z prvních vrcholů festivalu patřil zcela nepochybně koncert švycarské kapely Exit, která je na hudební scéně od roku 1996, vydala čtyři velmi kvalitní alba a původně hrála spíše death metal. V současné době se věnuje trash metalu. Jejich koncert byl velmi energický, syrový a hlavně dobře nazvučený. Nebylo tam jediné slabé místo. Při jejich koncertu došlo také k prvnímu moshpitu na festivalu. Tihle švýcaři prostě umí a mrzí mě, že nejsou tolik v povědomí. Exit si rozhodně zaslouží mnohem více pozornosti od fanoušků, pořadatelů a kritiků.
U koncertu maďarské kapely Dalriada, která mě ze studiových nahrávek velmi oslovila, jsem měl ovšem velmi rozporuplné pocity. Tento velmi kvalitní folk metal, který vychází z maďarského folkloru, byl bohužel velmi špatně nazvučený. Nebylo slyšet jednotlivé nástroje, zpěvy splývaly v jeden jediný hluk, který byl nečitelný, což mě velmi mrzí, protože Dalriada je kvalitní kapela, která je zajímavá také tím, že zhudebňuje texty maďarských básníků. Dalriadu jsem tedy poslouchal z patřičné dálky, až za zvukařem, kde byl ten zvuk přece jen lepší, a při jejich koncertě se mi v mysli vynořily Nízké Tatry, bača, salaš a ovce. Takže možná čerpají i ze slovenského folkloru. Kdoví.
Koncert americké kapely Mushroomhead poznamenaly technické problémy. Moderátor oznámil, že v tom horku se prostě upekl nějaký kabel a asi zkratoval. Takže ho zvukaři museli vyměnit. Trvalo to déle a publikum bylo neklidné a dávalo to patřičně najevo. A tak moderátor oslovil publikum a navrhl mu tzv. veslovaní na zemi před pódiem, což bylo při čekání na další kapelu takovým malým zpestřením a z hlediska zdravotního určitě velmi prospěšné.
Následoval koncert Mushroomhead, kteří kvůli technickým problémům a padesátiminutovému časovému skluzu nakonec zkrátili svoji hrací dobu na pouhých pětadvacet minut. I přes tyto problémy šlo o další z vrcholů festivalů, protože Američané do toho dali vyloženě všechno a jejich velmi krátký koncert rozhodně patřil k těm nezapomenutelným.
Následoval koncert kapely The Night Flight Orchestra ze Švédska, kteří jakoby se propadli v čase zpět do 80. let 20.století. Velmi kvalitní classic rock, arena rock v kombinaci s hard rockem. Kapela je na hudební scéně od roku 2007 a působí v ní zpěvák Björn Speed Strid, který zpívá v další velmi známé metalové kapela Soilwork. Musím také zmínit poznámku kolegy a kamaráda Alexe, který mi řekl, že mu to připomíná takový dobře namíchaný rockový koktejl, který je možná inspirován tvorbou kapel Journey a Ghost.
The Night Flight Orchestra na Ostravě v plamenech docela výrazně vybočovali z programu, který byl postaven především na metalových kapelách. A já myslím, že to byla dobrá volba a další z hudebních vrcholů tohoto festivalu, protože při takových hitech jakými bezesporu jsou písně Gemini a Burn For Me nemůže nikdo jen tak nečinně posedávat někde v koutku a klábosit o nesmyslech. Tato hudba je prostě taková srdeční záležitost.
Koncert švédské kapely Bloodbound patřil k dalším vrcholům festivalu. Kapela, která je na scéně od roku 2004 nabídla především kvalitní heavy metal v kombinaci s power metalem. Místy mi to silně připomínalo legendární Helloween. Power metal rozhodně napatří k mým oblíbeným metalovým stylům, ale Bloodbound mě vyloženě nadchli a ohromili svým nasazením, enegií, rychlostí a velmi kvalitní zvukem. Bohužel během jejich koncertu se zatáhlo a přišla bouře, vítr a déšť. Holt počasí neporučíš. Přesto to stálo za to.
Co dodat na závěr? Podle prohlášení pořadatele došlo během silné bouřky k dočasné evakuaci návštěvníků z areálu, aby se zabránilo případným zraněním a tím se celý program prodloužil. To je v pořádku. Nicméně docházelo i k docela nepěkným situacím, kdy lidé byli při čekání na odvoz do svých domovů vyháněni na déšť i z přístřešku u hlavního vchodu do areálu. Prý pravidla jsou jasná, jak řekl jeden pán z ochranky. Ale jaká jsou to pravidla? Jsme přeci lidé, tak bychom se právě v takovýchto extrémních situacích k sobě mohli chovat lidsky.
Přes všechny tyto výše zmíněné problémy se festival nakonec vydařil a je to podle slov pořadatele takový malý zazrak, že odehrály téměř všechny kapely a nikdo nebyl zraněn. A to je důležité.
Ostravě v plamenech přejme do dalších let mnoho zdaru vy výběru kapel a snad i trochu více lidského přístupu u některých jedinců v jejich organizačním týmu.
