Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Dramaturg Staré Arény Petr Sedláček: Než škemrat o peníze, raději budeme nezávislí

Dramaturg Staré Arény Petr Sedláček: Než škemrat o peníze, raději budeme nezávislí

18.11.2013 Atd.

Hledali jsme dramaturga, který je zodpovědný za program Staré Arény. Našli jsme sympatického, nenápadného, leč živě gestikulujícího mladíka s cigaretou a kafem. V divadelním sále, kde se zrovna opravovala světla, jsme si povídali o jednom z nejzvláštnějších klubů v Ostravě, který stojí v samotném centru města těsně u Masarykova náměstí a funguje skoro jen na dobrovolnickém nadšenectví.

Zvětšit obrázek

Herec a dramaturg Staré Arény Petr Sedláček v představení Zajíc v pytli.
Foto: Archiv Staré Arény

Jak se Petr Sedláček, absolvent Janáčkovy konzervatoře a divadelní herec, dostal na svou pozici ve Staré Aréně?

Před rokem mě Jakub Felcman jmenoval do pozice umělecký šéf. Už tehdy měl představu, že tato pozice bude obnášet vše od dramaturgie až po umývání záchodových prkýnek. Starám se tady o program, je to takový fofr, že se tomu nedá říkat ani ucelená dramaturgie. Snažím se, ať to má hlavu a patu, ale furt je to multižánrový mišmaš.

Jak je Stará Aréna financována? Vím, že se tady často vybírá dobrovolné nebo poměrně nízké vstupné.

Co se týče financování, tak jsme úplně nezávislí, celý tým je sdružený do občanského sdružení Filmotéka. Na úplné nezávislosti si zakládáme, na režii a nájem vydělává náš bar a pronájem kanceláří. To samozřejmě není moc, ale posouvá se to. Hledáme investory, ale spíše než nějakou dlouhodobou podporu ze strany města, kraje a já nevím koho, hledáme způsob, jak Starou Arénu udržet nezávislou, protože si myslím, že to má do budoucna větší smysl. Vymyslet funkční bar a kšefty kolem. Protože pak se dramaturgie bude moci někdy časem dát dělat opravdu zodpovědně a budeme opravdu nezávislí. Jak to vnímám tady po okolních místech, nikdo vám nedá nic zadarmo, Nikdo vám neřekne, že po vás bude něco konkrétního chtít za peníze, ale určitá loajalita a závazky vznikají už ze samotné podstaty věci. Proto jsme rádi, že si na sebe v listopadu vyděláme díky stužkovacím večírkům, budu kvůli tomu muset odmítnout třeba i nějaké divadlo.

Ale to Vám určitě nestačí, jaká je ideální představa, co chcete se Starou Arénou dokázat?

Chtěl bych, aby tady v průběhu pěti let vznikla nezávislá scéna, která by tady dělala nezávislé pořady na profesionální úrovni, aby se mohly uživit a aby měly vzrůstající úroveň.  Nezávislá divadelní scéna, která dokáže zaplatit herce, to je samozřejmě na dlouho. Jsou tady herci, kteří tady zkoušejí jednou a zmizí, jiní ale třeba zůstanou.

Kromě divadla, které je Vaší silnou stránkou, má Stará Aréna také filmové aktivity…

Kromě divadla se tady formuje filmová část – Studio Karel, což je pocta, protože název byl zvolen podle zakladatele britské novodobé kinematografie Karla Reisze, který se narodil v Ostravě a žil i v tomto domě. Karel je tady podle mě zatím asi nejkvalitnější věc, proto na to taky chodí nejméně lidí, ale ani to není marný boj. Dělat kino se vstupným za padesát korun je jen o skupině lidí, která si na to zvykne. Samozřejmě se zapojujeme do mnoha divadelních a filmových festivalů, třeba Ostrava Kamera Oko a Dream Factory.

Jak funguje dramaturgie Staré Arény? Můžete si, když nemáte moc peněz, vůbec vybírat?

Nabídka je šílená, z fleku bych mohl mít program 30 dní v měsíci. Přesto, že nemáme žádnou propagaci, si vybíráme. Čím dál více se snažím v dramaturgii být opatrnější. Třeba teď od října jsme začali dělat koncerty, vždycky jednou měsíčně. Tak, aby byly zaměřené na malé alternativní věci, protože konec konců máme sál jen pro padesát lidí, což je opravdu alternativní. I když přijde 25 lidí, tak je to plné. Když přijdou do Parníku, tak to působí smutně.

Jak je to s odkazem na kandidaturu Ostravy na Evropské hlavní město kultury 2015? Ten nápis ještě pořád zdobí vchod do domu, kde Aréna sídlí. Navazujete na tento odkaz?

V době kandidatury jsem tady byl, vím, jak se to tady zakládalo. Navazujeme, ale po svém, dříve to byla akce města, teď je to bez něj. V tuto chvíli nás nepodporuje, nemohu mu to ani vyčítat, nechtěli jsme jít cestou, že půjdeme škemrat o prachy, chceme jít soběstačnou cestou. Potomci slavného filmového režiséra Karla Reisze, kteří tento dům vlastní, jsou na nás velmi vstřícní, ale také velmi ostražití. To jsou jediní lidé, co nás hlídají. Zatím jsme tady první rok a majitelé jsou spokojeni, tak snad získáváme důvěru. Ale je pravda, že se tady vrací hodně sdružení a institucí, které se na kandidatuře podíleli.

Čím se vlastně živíte?

Spravuji internetové stránky Národního divadla moravskoslezského, pohybuji se v centru Ostravy. V Aréně figuruji také jako živnostník, starám se o bar. Co se týká Staré Arény, tak z opojení z úplného dobrovolnictví se pomalu dostáváme do fáze placení nákladů a sníme o stálých platech. Barmany snad už budeme i vyplácet. Rok jsme si tady dali dobrovolnicky, což třeba spousta našich rodičů nechápe. Ale pro mě to jsou nedocenitelné zkušenosti.

Pracoval jste také v Praze, nechtěl jste tam zůstat?

Praha je objektivně mnohem hezčí město než Ostravy. Tady je to hnusné. Tady to smrdí. Jsou tady ale mnohem lepší lidi, aspoň pro mě.  V Praze se lidé stejně tlačí ven z města…

Vy také nejste ale z Ostravy, vyrůstal jste v Orlové, kde je na kulturní akce určitě mnohem složitější narazit.

Pocházím z Orlové, z 5. etapy, z paneláku. Mám tam rodinu, bratra, který buduje informační centrum pro mládež. V Orlové je to mnohem více navzdory, i na to, co by mohli lidé vidět v Orlové zadarmo, na to si raději zajdou za peníze v Ostravě, protože si nedokážou Orlovou a kulturu spojit dohromady. Chtěl bych tam něco někdy udělat, ale to je ve fázi snů. Na několik životů dopředu. Jinak píšu divadelní texty, na škole jsme dělali muzikál Stodolní, v Cooltouru se hraje můj Squat. Kromě toho se věnuji kočírování nezávislé divadelní skupiny Koza dojí krev.

Kdyby měl někdo zájem uspořádat ve Staré Aréně akci, co musí podniknout? Kromě toho, že Vás osloví.

Máme částku, kterou by za večer měl každý ideálně vyprodukovat. Ideální případ je pronájem, ale také vybíráme třeba jen ze vstupného. Zaměřujeme se ale v tomto případě, kdy vybíráme dobrovolné vstupné, pouze na autorské projekty. Letos je tady třeba divadelní soubor Aureko, starý ostravský soubor ve Staré Aréně, to mě také baví. Děláme i kabaret, každý poslední pátek Zajíc v pytli. Teď se ale soustřeďujeme na nakupování techniky. A čekají nás i další transformace. Peníze jsou až na prvním místě, bez nich je to neúnosné, nicméně pořád jedem. Chybí nám třeba člověk na propagaci, kdyby byl náhodou nějaký zájemce a chtěl by za pár šupů do toho jít, budu rád.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.