Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Na souboj v Černé vráně vyzval Petra Lysáčka architekt Roman Kuba

Na souboj v Černé vráně vyzval Petra Lysáčka architekt Roman Kuba

27.11.2013 Obraz & Slovo

Ostravský architekt Roman Kuba překvapivě vyzval ke společné výstavě intermediálního umělce Petra Lysáčka. Souboj extravagantního inženýra s bohémským performerem se odehraje ve středu v 18 hodin v klubu Černá vrána v Mariánských Horách. Paradoxně ve stejnou chvíli, kdy bude v Gongu slavnostně otevřena Galerie města Ostravy. O Černé vráně, Černém pavoukovi a Ostravanech v Praze si Ostravan.cz povídal s Petrem Lysáčkem.

Zvětšit obrázek

Známý ostravský umělec Petr Lysáček na archivním snímku.
Foto: Archiv Galerie Jáma

Představme napřed Galerii Černá vrána. Vlastně je to spíše klub, příjemná krčma nedaleko Fakulty umění Ostravské univerzity v Mariánských Horách plná budoucích umělců, kde se hodně pije, tančí i diskutuje. Atmosféra mi připomíná legendární hospodu Černý pavouk ve Stodolní ulici, kde jste byl v devadesátých letech štamgastem spolu s Janen Balabánem, Petrem Hruškou, Jiřím Surůvkou a mnoha dalšími. Jsou ty dva podniky nějak porovnatelné?      

Možná názvem, ale já podniky nevnímám podle jejich jmen, spíše podle toho, kdo tam chodí a jakého ducha tam s sebou vnáší. Černý pavouk byl v každém případě podnikem daleko vytříbenějším než Černá vrána, v Pavoukovi se opravdu diskutovalo o umění.

Není to řečeno spíše z nostalgie? Zažil jsem v Pavoukovi i hodně pjatik, kdy o umění nepadlo ani slovo.

Nechci vypadat, že se nějak povyšuji a tvrdit, že studenti z Fakulty umění, kteří chodí do Černé vrány, jsou méně inteligentní než my, kteří jsme chodili k Černému pavoukovi. Černá vrána je více divočejší, více o pivu, o chlastu a zábavě. Pavouk byl klubovnou, v níž se intelektuálně diskutovalo. Vrána je klub, kde se moc nediskutuje a hlavně se tam balí holky.

U Pavouka snad umělci také balili holky, nebo ne?

Možná trochu nadsazuji, ale jistý rozdíl mezi těmi hospodami prostě vidím. Ovšem i Černá vrána je podnikem sympatickým.

Společnou výstavu s architektem jste ještě asi neměl, jak vznikl tento poněkud zvláštní nápad?

Vím, je to trochu kontroverzní dvojice pro výstavu a zvláště v Černé vráně, takže jsem dost zvědav, co z toho vyvstane přímo na místě.

Čí to byl nápad?

Vyzval mě Roman Kuba, s nímž mě dala dohromady realizace v Kunčicích pod Ondřejníkem. On tam postavil dům, já měl udělat věci dovnitř toho domu.

Vy jste proslul jinotajnými názvy výstav, co se skrývá za názvem Modely bohatství, jak jste nazvali výstavu ve Vráně? Nějaká kritika establishmentu opevněného ve vilách?  

Ne. Tentokrát má název zcela pragmatické kořeny. Architekt Roman Kuba si přál v Černé vráně vystavit modely svých domů, já zase obrazy, na kterých dělám poslední dva tři měsíce a cyklus jsem nazval Bohatství. Takže proto Modely bohatství.

Černá vrána, to vlastně moc galerie není. Má vůbec smysl, aby tak renomovaný umělec jako vy vystavoval v hospodě? Nedávno si mi malíř Daniel Balabán postěžoval, jak je to divné, že v Ostravě  pořád musí vystavovat v nějakých provizoriích, v bývalých dolech, v hospodách, že už by si přál věšet obrazy jen v čistých a vymalovaných prostorách.      

Daniel Balabán si užívá i čistých prostor, vždyť teď měl obrovskou a krásnou výstavu v Moravské galerii v Brně. Ale myslel to asi na Ostravu, tady je to trochu problém, vždyť tu máme jen jednu velkou galerii toho typu, jaký má Daniel na mysli – Dům umění. Tyhle industriální a začouzené prostory, to je prostě Ostrava.

Teď ale vznikla další velká galerie – Galerie města Ostravy v Gongu a postupně i v Trojhalí u Nové Karoliny. Vítáte ten nový prostor? 

Ještě uvidíme, co s tím bude…

Zpátky k otázce: Vystavovat ve Vráně vám nevadí?

Vůbec, vždyť je to svým způsobem studentská fakultní galerie. Je ale pravda, že si to umělec musí trochu hlídat. Vystavovat pořád v undergroundu, to také nejde. Mé partnerce se taková výstava moc líbit nebude, ta by byla ráda, kdybych vystavoval tam, kde ty obrazy dobře střelím.

V Černé vráně ale prodáte obraz tak možná maximálně za deset piv.

Jo, tak asi (smích).

V Praze, kde nyní žijete, i když zároveň vedete intermediální ateliér v Ostravě, ale vystavujete i přímo v centru města, nedávno třeba U Stýblů na Václavském náměstí v rámci festivalu 4+4 Dny v pohybu. Co jste tam vystavoval?

Nazval jsem to „Materiálová ready made improvizace“. Umění je věc nepraktická a mě baví užívat si intenzivně tu nepraktičtnost, takže jsem použil předměty různě nalezené, recyklované, zachráněné, prostě různé podivnosti a vytvořil celek, který se možná podobal něčemu, co bych nazval „tvůrčí duch skřítek“. Na tuhle práci jsem pak navázal hned na další výstavě, dokonce na pouhé jednodenní akci v rámci Festivalu Fluidum na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Takových jednodenních akcí přibývá, každý má dnes potřebu něco organizovat, někdy s naivní upřímností, jindy agresivně a velkohubě. Má vůbec smysl pro takové jednodenní umělecké projekty obětovat tvůrčí potenciál?

Pro mě je nejdůležitější užít si moment vlastní tvorby. A na to, že to pak někde visí nebo stojí jediný den, na to už jsem si dávno zvykl.

Na festivalu 4+4 Dny v pohybu vystavovali i další exostraváci: Lenka Klodová nebo František Kowolowski. Drží bývalí Ostraváci i v Praze pospolu, setkávají se, pomáhají si?  Vídáte se třeba s dnes zavedenými malíři Petrem Pastrňákem či Pavlem Šmídem a dalšími?

Třeba Pastrňák v Praze vůbec není vidět, ten je pořád v Indii. O sounáležitosti Ostraváků v Praze se asi nedá mluvit. Zní to tvrdě a cynicky, ale v Praze je každý sám za sebe, potkáváme se maximálně na vernisážích.

Pojďme ještě z Černé vrány do Černého pavouka. Jaká byla v Ostravě atmosféra mezi umělci v devadesátých letech a jaká je nyní? 

Je to obrovský rozdíl, strašně obrovský rozdíl. Devadesátá léta byla neuvěřitelně otevřená a romantická, a to i z celospolečenského pohledu, kdy se jakési mantinely a možnosti teprve pomalu nastavovaly. Umělci k sobě měli určitě  mnohem blíže než dnes. Teď je všechno daleko tvrdší, pragmatičtější a praktičtější…

A takoví jsou i studenti, které na ostravské Fakultě umění učíte?   

Mění se hodnotové priority společnosti a to se samozřejmě mezi studenty musí projevit. Bohužel s tím jde ruku v ruce skutečnost, že stále méně studentů se zajímá o současné umění, stále méně se jich vědomě orientuje v současné výtvarné kultuře. A tím myslím opravdovou kulturu, nikoli zábavu, které se studenti věnují až moc. Vnímám to ale jako daný stav, neohlížím se do devadesátých let nějak zbytečně sentimentálně.

Doneslo se vám vůbec do Prahy, že kromě vaší výstavy v Černé vráně se ve stejnou chvíli otevírá Galerie města Ostravy ve Světlíkově Gongu?          

Nedoneslo.

A nevyzvete teď prostřednictvím Ostravanu.cz čtenáře, aby šli raději na vaši vernisáž a novou městskou galerii ignorovali?

Právě naopak. Jděte se podívat do Gongu.

Sledoval jste z Prahy ostravský spor o městskou galerii, kdy skupina umělců kolem Jiřího Surůvky ostře odmítala její koncept od Ladislava Kesnera? Teď ale v čele nové galerie stanul Marek Pokorný, exředitel Moravské galerie v Brně. Jakou mu dáváte šanci, že v Ostravě uspěje?

Že se nová galerie dokázala zbavit Kesnera, to je dobrá zpráva, ten člověk byl dost nebezpečný. Marka Pokorného si vážím a přeji mu, ať to v Ostravě vydrží. Nebude to mít zrovna lehké.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.