Jana Jochim
Foto: Kateřina Rusňáková
Měsíc autorského čtení (MAČ) je pro ostravské milovníky literatury neodmyslitelnou součástí každého léta. Letos se koná již po sedmadvacáté. „První MAČ byl v roce 2000. Tehdy byl jen v Brně, ale už tenkrát trval celý měsíc. Akce se postupně rozšířila i do dalších měst. Ostrava se součástí festivalu stala v roce 2014, kdy kandidovala na Evropské hlavní město kultury,“ říká Filip Klega, básník a spolupořadatel největšího literárního festivalu ve střední Evropě.
„Je to v podstatě literární turné, kterému žertovně přezdíváme rokenrol: Z Brna do Ostravy, z Ostravy do Prešova a teď částečně i do Trenčína, potom Bratislava, a taky pár dní ve Lvově. Lvov byl předtím, než začala válka, plnohodnotnou stanicí MAČe. Teď čekáme, až Putin přestane střílet, abychom tam zase mohli dělat literaturu…“ dodává Klega, který se MAČe v minulých letech zúčastnil se svou knihou Andrstán, za kterou v roce 2023 získal cenu Jiřího Ortena, a s kapelou Vítrholc v červenci 2019 navštívil Lvov.
Má každá lokalita svůj specifický program, nebo jde o striktní šňůru?
Jde o šňůru, hlavně pro tu zahraniční část; ti jedou všechny štace, pokud můžou. Před pár lety, tuším, že hostem bylo Turecko, tak jeden z autorů, který na MAČi četl, nemohl jet do Lvova, protože na něj byl v Turecku vydán zatykač a na Ukrajině by ho na letišti sebrali a poslali zpátky do Turecka, kde by ho zavřeli asi na 20 let do vězení. Samozřejmě to byl disident, ne žádný gauner. Ale většinou jedou autoři na všechny zastávky. Co se týče té druhé, domácí části, tak tam se to kombinuje. Někteří z českých autorů jedou taky všechno, ale na Slovensku jsou místo nich i slovenští autoři. Samozřejmě někteří slovenští autoři jezdí i do Česka, míchá se to. Letos to bude třeba Tomáš Hučko, v Brně i Ostravě, kde vystoupí 31. července.
Teď jsi narazil na důležitý prvek koncepce Měsíce autorského čtení: První z vystupujících je tedy spisovatel ze země, na kterou se daný ročník zaměřuje, druhý nějaký tuzemský autor. Existují mezi autory vystupujícími v rámci jednoho večera nějaké paralely? Jak ty dvojice skládáte? Máte nějaký klíč?
Je to spíše náhodné, ale často se stává, že to spolu dost dobře ladí. Poskládat program na celý měsíc je dost komplikované, ne všichni mají čas kdykoliv, takže se musí vyjít všem vstříc…
Naussunguaq Lyberth. (Foto: David Konečný)
Jak je vůbec možné takový kolos logisticky ukočírovat? Je to už díky know-how?
Ne. Vůbec tomu nerozumím… (smích) Každý MAČ je vlastně trochu záhada. To je i tím, že ten nápad vznikl koncem 90. let v hospodě, kdy pořadatelé, tedy Větrné mlýny, chlastali v Brně a řekli si: „Pojďme udělat tuhle šílenou věc! Hahaha…“ Další den se probudili a řekli si: „To je úplně šílené, pojďme to udělat.“ (smích) Tak to udělali a takhle to funguje už těch 27 let.
Takhle vznikají ty nejlepší věci, ne? (smích)
Většinou ano. Má program v Ostravě nějaká svá specifika, nebo bude striktně s denním zpožděním následovat ten brněnský?
Ano, má svá specifika. Je tím právě začátek. MAČ začíná 1. července v Brně, kde bude číst Jáchym Topol a grónská spisovatelka Jessie Kleeman, kteří přijedou do Ostravy až další den. Abychom v Ostravě nemuseli čekat až do druhého, tak tradičně začneme pásmem Ostravská Sajtna: Koks, prach a oheň. Je to takové slavnostní zahájení, které pořádáme společně s Ivanem Motýlem, veliké čtení skoro všech básníků z Ostravy a širokého okolí, kdy každý přečte jednu báseň. Vzhledem k tomu, že je nás tady strašně moc, tak ten večer trvá většinou tak 3,5 hodiny.
Dalším specifikem pro Ostravu je i čtení 3. července, kdy bude číst Radovan Lipus, což je dramatik a divadelní režisér s vazbou na Ostravsko. A 17. července se zde uskuteční večer nakladatelství Nedělní chvilky poezie. Přijede Karel Škrabal a představí své nové nakladatelství. No a zakončení ostravského MAČe bude pořad Literární suroviny, který s Ivanem Motýlem pravidelně pořádáme na měsíční bázi.
Katti Frederiksen. (Foto: David Konečný)
Tématem letošního MAČe je Grónsko. Proč Grónsko?
Ono to trochu svádí k tomu, že Grónsko je teď takové žhavé téma. To už je pár let… Za dramaturgickou volbu ale nemůže Trump. Před pár lety se na MAČ začaly zvát severské země. Byl Island, bylo Norsko a součástí tohohle konceptu bylo nějakým způsobem i Grónsko. Původně se počítalo s tím, že to bude kombinované, například Grónsko a Faerské ostrovy, nebo arktická literatura… Trvalo ale asi tři roky, než se to všechno domluvilo, Grónsko vyšlo tedy až letos. Ale počítalo se s ním už předtím.
Rád bych ještě upozornil na ne úplně známé propojení Česka a Grónska. Mezi lety 1733–1900 se do Grónska vydávali misionáři z řad takzvaných Moravských bratří, čímž se podíleli na kolonizaci země. Dekolonizace pro Gróňany představuje dlouhodobě jedno z nejpalčivějších témat, proto mi přijde důležité o ní mluvit i v misijním kontextu. Moravští bratři měli významný vliv na grónskou kulturu, mimo jiné přeložili Bibli do grónštiny, její příslušník také sepsal první Gramatiku grónského jazyka. Náboženská kolonizace byla součástí politiky Dánského království, jejíž součástí byl útlak původního grónského obyvatelstva. Gróňané dodnes pociťují následky činnosti moravských misionářů, třeba prostřednictvím vánočních tradic, které dodnes mnozí z nich ctí.
Aka Hansen. (Foto: David Konečný)
Je opravdu překvapivé, že se v Grónsku najde 30 autorů…
Když se najde 30 autorů na Islandu, tak proč by se nenašlo v Grónsku?
Málokterý český čtenář zná grónskou literaturu, troufám si říct, že většina vůbec nikoho. Je mezi grónskými autory nějaký highlight, který bys doporučil? Nebo jde spíš o regionální autorstvo?
Někteří z vystupujících jsou samozřejmě lokální a věnují se například domorodým tématům, domácím pro Grónsko. Ale někteří z nich jsou známí na severu Evropy, protože mnozí z nich píší v dánštině a jejich knihy vycházejí v Dánsku, a potom tedy i ve zbytku skandinávských zemí. U takových autorů se tedy můžeme bavit o severské literatuře jako celku. Ale tuším, že pro českého čtenáře je to jedna velká neznámá. Myslím si, že nic z těch vyloženě grónských věcí u nás tak úplně nevyšlo. Mezi takové autory patří například Naussunguaq Lyberth, Aka Hansen, Nuka Alice Lund, Katti Frederiksen či Juaaka Lyberth. Mnozí z nich jsou politicky činní či se angažují jako propagátoři inuitské kultury.
Je tam i pár autorů/autorek, kteří jsou tzv. čestní Gróňané, třeba Ilona Wiśniewska, což je polská autorka, jejíž knížky Led (Absynt, 2024) a Mihotání (Absynt, 2024), literární reportáže z Grónska, vyšly ve slovenštině. Určitě bych ale doporučil za mě jeden velký highlight, a to je grónský rapper, který v Ostravě vystoupí 16. července. Jmenuje se Tarrak a rapuje samozřejmě v grónštině. Doufám tedy, že se podaří na Provoze uspořádat jeho koncert.
Když jsme u té grónštiny, jak to bude jazykově?
To jsme zrovna dneska řešili s Větrnými mlýny v Brně. Říkali, že to ještě musíme vymyslet… Někteří autoři totiž mluví pouze grónsky. Někteří mluví i dánsky, to není takový problém, dánských překladatelů je tady spousta. Někteří mluví i anglicky, to je úplně v pohodě. Ale s tou grónštinou je to trochu zapeklité, jelikož v Česku jsou překladatelé z grónštiny asi jen dva. Máme ale ještě pár dní na to, abychom to nějak vymysleli.
Českých autorů je podstatně více něž těch grónských. Jak je vybíráte? Řídíte se trendy, aktuálními tituly, oceněními?
Je to podle nových titulů, je to samozřejmě podle nějakých nominací na ceny a ocenění, ale taky se snažíme myslet na autory, kteří v minulých letech nevystupovali.
Soustředíte se více na prozaiky a známější jména?
Té prózy je tam určitě víc. A známá jména? To je tak půl na půl. Snažíme se to celé kombinovat, chceme zvát i ty, na které se může zapomínat. Ať se na všech festivalech neopakují pořád ta stejná jména…
Kteří čeští vystupující by mohli být největšími „lákadly“?
Největším tahačem bude letos bezkonkurenčně Dora Kaprálová, která za knihu Mariborská hypnóza (Větrné mlýny, 2025) vyhrála dvě Magnesie Litery a minulý týden také Literární cenu Evropské unie. Jako další zvučná jména zmíním Jáchyma Topola, Vratislava Maňáka, Stanislava Berana, Magdalénu Platzovou, Petra Borkovce, Marka Šindelku, Tomáše Gabriela, Petra Stančíka, Alžbětu Stančákovou či Radovana Jursu.
Co ty a MAČ? Jak dlouho se angažuješ?
Vzpomínám si, že na MAČi jsem byl poprvé v roce 2015. Tehdy jsem bydlel v Brně, šel jsem po Zelňáku kolem Divadla Husa na provázku a viděl jsem, že tam je nějaké čtení. Tak jsem se šel podívat. Četl ukrajinský autor Andrij Bondar a já jsem z toho byl úplně nadšený. A ještě víc nadšený jsem byl, když jsem zjistil, že to čtení tam bude i další den, další den a další den, až do konce měsíce… S MAČem ale spolupracuji více od Islandu, což bylo v roce 2022, kdy jsem v Brně nějaká čtení moderoval a pomáhal se starat o autory. A tím, že jsem se před třemi lety přesunul do Ostravy, jsem tady převzal ostravskou část festivalu. Dalo by se říci, že jsem hlavní produkční ostravské části, nebo spíš její ředitel.
Na co se na letošním MAČi nejvíc těšíš?
Těším se samozřejmě na Sajtnu, stejně jako se těším na Literární suroviny. Jsem ale asi nejvíce zvědavý na Tomáše Přidala, což je brněnský básník a výtvarník, velký umělec a výrazná osobnost brněnské undergroundové scény přelomu devadesátých a nultých let. Velmi dlouho jsem ho neviděl a neslyšel číst. Jsem zvědavý, s čím do Ostravy přijede a doufám, že ho v Brně moc nezničí.
Program Měsíce autorského čtení v Ostravě i dalších městech najdete ZDE.
