Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Moravští učitelé zvedli Ostravu ze židlí. Poslední skladba se poslouchala vestoje

Moravští učitelé zvedli Ostravu ze židlí. Poslední skladba se poslouchala vestoje

27.1.2014 Hudba

Nečekaný hudební maratón připravilo návštěvníkům nedělního koncertu Pěvecké sdružení moravských učitelů se sbormistrem Lubomírem Mátlem. Vynikající těleso, jež v loňském roce oslavilo jubilejní 110. rok trvání, se v Domě kultury města Ostravy představilo programem k Roku české hudby 2014. Kdo na koncert s překvapivě dojemným finále dorazil, bude ještě dlouho vzpomínat.

Zvětšit obrázek

Pěvecké sdružení moravských učitelů na zkoušce před koncertem.
Foto: Jiří Krumpholc

Dopolední koncert se skládal ze tří částí. Na úvod zazněly tři sbory Bedřicha Smetany a dále písně Vítězslava Nováka z cyklu Na domácí půdě. Ihned s prvními tóny bylo jasné, že Lubomír Mátl je skutečně vynikající sbormistr. Jeho vedení bylo svižné, energické a citlivé. Dokázal vypíchnout ty nejjemnější nuance, jež bylo třeba doladit v celkové vokální sazbě, dirigoval s chutí a elánem. Ani tak nevadilo, že sbor místy v tenorech intonoval poněkud hůře než obvykle, protože převážily zápal a radost z hudby.

Ústřední částí programu bezesporu bylo provedení tří rozměrnějších skladeb. Píseň bratra Slunce Josefa Bohuslava Foerstera komponovaná na italskou báseň zaujala víc textovou předlohou než hudebním obsahem. Na varhany sbor spolehlivě doprovázel Lukáš Kubenka. Kantáta Bohuslava Martinů Hora tří světel byla jedním z vrcholů svátečního dopoledne. Přispěly k tomu precizní interpretace a také samotná kvalita kompozice. Martinů skvěle skloubil melodramatické prvky recitace podtržené varhanami a jakoby vzdušnou vokální sazbou, jež stoupala výš a výš, aby v závěru nabídla dokonalou katarzi v přijetí Ježíšova údělu. Sólový part slušně podal barytonista Václav Curylo.

Další skladba – Křížkovského kantáta Svatý Cyril a Metoděj – už jen završila tuto archetypální část programu, ale její účinek už nebyl tak silný.

Závěrečná část koncertu patřila Antonínu Dvořákovi a kratším sborovým písním méně známých autorů. Z Dvořákova díla zazněl méně uváděný cyklus Sborových písní pro mužské a ženské hlasy. Mistrova tvorba moravským učitelům opravdu sedla. Stejně tak i další zpívané písně zapůsobily na publikum asi jako struna na dotek prstu. Rozechvění a potlesk se prodlužovaly.

Po poslední písni z pera Pavla Křížkovského, kterou byl Dar za lásku, si vzal slovo tajemník sboru Zdeněk Kovalčík a velmi pěknou promluvou poděkoval za přízeň. Vysvětlil také, proč nezazněla v rámci koncertu věnovaného českým autorům tvorba jednoho z největších – Leoše Janáčka. Jeho sbory totiž v podání Pěveckého sdružení moravských učitelů zazní v létě na hradě Hukvaldy.

Jako přídavek učitelé zapěli slavný sbor Josefa Nešvery Moravě. Hned s prvními tóny se na popud jedné mladší posluchačky zvedl celý sál a doposlouchal si poslední nádhernou píseň vstoje. Sbormistr Lubomír Mátl byl potom při otočce k publiku velmi překvapen a dojatě děkoval nadšeným posluchačům.

Určitě by se koncertu daly vytknout mírné nepřesnosti. To by ale s ohledem na poslání, jež si moravští učitelé stanovili, nebylo adekvátní a správné. Myslím, že z tohoto koncertu nikdo v rozpacích neodešel. Nikdo nespěchal domů, jak tomu jindy bývá, ani přesto, že stanovená délka koncertu byla přetažena o dobrých 40 minut! A to je moc dobře. Takhle by se česká hudba mohla hrát a přijímat pořád.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.