Poslední večer 27. ročníku Měsíce autorského čtení patřil v sobotu 1. srpna 2026 v ostravském Provozu tradičním Literárním surovinám. Čtení dosud nepublikovaných textů českých a slovenských autorů rámovala hudba grónské skupiny TIU, která otevřela i uzavřela celý večer. Festival se po jednatřiceti červencových večerech rozloučil s Grónskem a pomyslnou štafetu předal příští hostující zemi – Litvě.
Foto: Vladimír Klega
„Jest zapovězeno předčítat z publikovaných prací,“ připomněli Ivan Motýl s Filipem Klegou při zahájení Literárních surovin jejich základní pravidlo. Ještě než zazněl první text, přidali letos k tradičnímu formátu malou výzvu – každý z autorů a autorek dostal před čtením kostku ledu jako připomínku letošní hostující země – Grónska.
Zatímco se v dlani led pomalu rozpouštěl, před publikem zaznívaly dosud nepublikované texty. „Aspoň na chvíli si vyzkoušíte, že žít s ledem není úplně jednoduché,“ poznamenal s úsměvem Motýl. K letošnímu grónskému motivu se oba moderátoři vraceli i průběžnými glosami. „Brno, Prešov nebo Bratislava jsou od Ostravy vlastně skoro stejně daleko jako Grónsko,“ zaznívalo z pódia po celý večer.
Stejně nenápadně jako led vstupovala do večera i hudba grónské skupiny TIU, kterou tvoří zpěvačka Pernille Kreutzmann, kytarista Ivik Kreutzmann-Larsen a doprovodný hudebník Simon Bekker. Krátké akustické skladby v grónštině představily různé polohy jejich tvorby – od tiché a téměř konejšivé Pukaattut (Křupání sněhu) až po temnější Ilisiitsoq (Čarodějnice), která do sálu přinesla mrazivou atmosféru. Odlišné nálady grónských skladeb pak vystřídaly stejně různorodé autorské hlasy.
Norbert Holub otevřel večer básněmi, v nichž se moravská krajina prolínala s osobními vzpomínkami i odkazy na Ostravsko a jeho hornickou minulost. Vedle obraznějších textů zazněla i krátká básnická zkratka, která ukázala druhou polohu jeho psaní. Kateřina Koutníková na něj navázala civilní poezií reflektující dostupnost bydlení, práci i mezilidské vztahy.
Výraznou odezvu publika vyvolal Marek Timko. Ještě před čtením upozornil, že jeho vzpomínková báseň v šarištině bude stejně expresivní jako jazyk, v němž zazní. Opakující se refrén „Napiču dostaneš“ se s každou další slokou vracel v jiném významu a postupně odkrýval osobní vzpomínku.
Po expresivním výstupu se atmosféra večera znovu ztišila. Robert Fajkus své čtení věnoval vzpomínce na básníky Víta Slívu a Petra Hrbáče. Jeho komorní texty, prostoupené motivy pomíjivosti i přátelství, na chvíli ztišily celý sál. Ivona Pekárková naopak přenesla posluchače do obrazů, v nichž se bazén proměňoval v jezero, krajina v kulisy a vzpomínky v otázky po smyslu domova i lidských vztahů.
Jedním z nejsilnějších okamžiků večera bylo vystoupení Petra Hrušky, který již v úvodu připomněl, že „objevovat Grónsko není totéž jako objevovat Ameriku“, a několika úspornými básněmi znovu ukázal, jak silně dokáže působit poezie vystavěná z obyčejných okamžiků. Během jeho čtení se sál téměř bez hnutí zaposlouchal do veršů, které nepotřebovaly velká gesta, aby zanechaly silný dojem.
Na závěr literární části se publikum vrátilo k tradičnímu „seriálu na pokračování“. Marek Toman přečetl další kapitolu svého dosud nevydaného rukopisu o Ostravě, který dnes nese název Marie Bělostná, Marie Uhelná. Toman nechává město vyrůstat z drobných střípků každodennosti – z průmyslových vlaků, tmavých cihel, náhodných setkání i vět, které člověku zůstávají v hlavě. „S lidmi, kterým budete rozumět, si musíte vybrat z těch, kteří jsou k dispozici,“ zaznělo v jedné z pasáží. Ivan Motýl pak s nadsázkou poznamenal, že pokud si rukopis do příštího, 28. ročníku Měsíce autorského čtení nenajde vydavatele, mohou se návštěvníci Literárních surovin těšit na další pokračování.
Po posledním autorském čtení poděkovali Ivan Motýl s Filipem Klegou publiku, které si i letos nacházelo cestu do Provozu po celý červenec. Zaplněný sál i při závěrečném večeru potvrdil, že Měsíc autorského čtení si své publikum drží i po sedmadvaceti letech. „Ať žije Grónsko! Ať žije Litva!“ zaznělo sálem krátce před posledními skladbami skupiny TIU.
Měsíc autorského čtení se tak rozloučil s Grónskem. Příští ročník otevře kapitolu litevské literatury
Led pomalu roztál. Texty zůstaly.
