Kaprálová, Šindelka, rapper Tarrak a mnoho dalšího. Grónský ročník Měsíce autorského čtení má za sebou tři týdny

Kvalitní dramaturgie literárního festivalu Měsíc autorského čtení pod záštitou brněnského nakladatelství Větrné mlýny ostravskému publiku celý měsíc červenec přináší jedinečné literární zážitky. Třetí týden festivalu – akce, kterou Roman Polách (básník, literární kritik, akademik a mimo jiné jeden z moderátorů MAČe) žertovně nazval mistrovstvím světa v literatuře – nebyl výjimkou. V druhé polovině týdne se v programu vyjímala zvučná jména českých spisovatelů a spisovatelek, ale také grónské rarity. Ve středu 15. července se představila dvojice ženských autorek Naja Dyrendom Graugaard a Dora Kaprálová, ve čtvrtek spisovatel Marek Šindelka a grónský rapper Tarrak (vl. jm. Josef Tarrak-Petrusen), následující den vystoupili performerka, zpěvačka a vypravěčka Nuka Alice Lund a básníci David Molnár, Karel Škrabal a přítomně-nepřítomná Jana Středa.

Středeční čtení básnířky a akademičky Naji Dyrendom Graugaard, moderované Markem Timkem za asistence tlumočícího Michaela Johana Ventury, tematicky mířilo k problematice rasismu a kolonialismu v Dánsku, konkrétně k osobní zkušenosti autorky, ke zkušenosti člověka s grónskými kořeny žijícího v Dánsku. Podobně jako na mnohých dalších večerech letošního MAČe se připomenula bizarní představa o Dánsku jako o “nejméně kruté koloniální velmoci”. Básně, které Dyrendom Graugaard četla, byly (minimálně pro českého diváka) znepokojivou sondou do dánské společnosti, především do její intelektuální, akademické sféry, které je autorka součástí jakožto badatelka a pedagožka na Kodaňské univerzitě. Toto prostředí se z její tvorby stejně jako zbytek dánské společností jeví jako protkána rasismem a nemizejícími stereotypy, a to i navzdory očekávání uvědomělosti vzdělanců. Jako příklad můžeme zmínit výrazný stereotyp o Gróňanech jako alkoholicích, proti kterému stojí kromě známého českého přísloví čísla: v Dánsku je roční spotřeba čistého lihu na obyvatele minimálně o litr vyšší nežli v Grónsku. Bolest z nekonečného boje, která prýštila z básní Dyrendom Graugaard, nabyla svého vrcholu, když autorka sdílela zkušenosti své dcery s rasismem na denní bázi. V tento moment bylo zřejmé, jak naivní je představa, že by v zemích liberální západní Evropy mohla být problematika xenofobie a rasismu považována za okrajovou či snad za překonanou.

+ 8

O něco divácky pokojnější zkušeností byla následná debata Dory Kaprálové a Petra Hrušky, kterou Kaprálová prokládala čtením z novely Mariborská hypnóza (Větrné mlýny, 2025), titulu, jež v loňském roce ovládl literární ceny. Hruška byl spíše než moderátorem autorského čtení účinkujícím v besedě, minimálně co se času promluv týče. To ale v tomto případě rozhodně nebylo na škodu, spíše šlo o symbiózu s Kaprálovou, která byla na slova spíše skoupá. Tento rozhovor dvou lidí, kteří se očividně dobře znají, byl místy pro nezasvěcené poněkud neproniknutelný, ale v jeho celku, proloženém čtením úryvků Mariborské hypnózy, se divákům dostalo sugestivního vhledu do oceňované prózy. A škvírkou také k její autorce.

Čtvrtek 16. července byl v určitém slova smyslu jedním z highlightů celého MAČe. Struktura pravidelné programové matrice byla lehce narušena – začínalo se totiž výjimečně českým autorem. Prozaik Marek Šindelka po desetileté odmlce publikoval román Systémy něhy (Host, 2026), který ve čtvrtek uvedl před ostravským publikem. Kritika knihu zatím přijímá kladně, je tak s největší pravděpodobností horkým kandidátem na literární ceny za letošní rok. A není divu. I bez přímé čtenářské zkušenosti je jasné, že se jedná o výjimečné, vybroušené dílo s gnómickými přesahy. K nacítění se na text pomohlo jak citlivé autorské čtení atraktivních úryvků, tak moderování výše zmiňovaného Romana Polácha. Díky balancu čtivosti a estetiky básnického jazyka, hloubavé a strukturovaně vedené diskuzi i vhodně zvoleným úryvkům z románu samotným bylo toto vystoupení opravdu velmi příjemným zážitkem.

Po Šindelkovi následoval koncert rappera Tarraka, charismatického mladíka, v jehož projevu se mísí osobitý charakter mladého, politicky aktivizovaného Gróňana se stereotypní rapperskou personou, tedy sebevědomím, uvolněností a drzostí. Takto by se daly charakterizovat i jeho texty – vedle politických a společenskokritických písní jeho tvorba obsahuje i téma bezstarostného mládí a další motivy blízké lidem bez ohledu na jejich národnost. Počátek jeho vystoupení bohužel narušily zvukařské obtíže, které naštěstí po dvou písních ustaly. Vrcholem Tarrakova koncertu (pokud nepočítáme famózně osobitý tlumočnický výkon Pavla Drábka) byla pravděpodobně píseň Tupilak, která je i znělkou letošního MAČe. Tupilak, magická bytost složená z různých částí zvířecích těl, kterou inuitští šamani měli tvořit a následně oživit ke zničení nepřítele, je v textu metaforou kolonizátora i kolonizovaného, mstícího se za útlak:

Když tě furt soudí svým pohledem
Když tě jak rasisti urážej –
Prej čmouďák eskymák
Arktická vopice –
Ozvi se a řvi: Nevzdám se jen tak
Dán je jen tupilak

Energie na ostravském MAČi se v pátek 17. července oproti předchozímu dni značně proměnila: po Tarrakově výbojném vystoupení byla performance Nuky Alice Lund asistovaná moderujícím a tlumočícím Lukášem Balabánem pokojným, spirituálním prožitkem. Lund diváctvu přiblížila principy bubnového zpěvu a za rytmu tlukotu svého srdce přítomné provedla tímto důležitým prvkem domorodé grónské kultury, který svým snažením obnovuje po útlumu zapřičiněném christianizací polárního ostrova. Cyklický, neobyvkle citlivý a ze své podstaty intimní bubnový zpěv se nedá do textu dost dobře přetavit. V hledišti panoval mír, klid a propojení s hlasem Nuky Alice. Díky jejímu vedení její vystoupení zakončil společný zpěv většiny přítomných.

Páteční večer zakončilo pásmo nově vzniklého nakladatelství platformy Nedělní chvilka poezie. Moderátor FIlip Klega posluchačstvu představil dílo přítomného Davida Molnara, Karla Škrabala a pseudonymní Jany Středy, jejíž tvorbu přednesla Nikola Rácová. Přátelská atmosféra večera Nedělní chvilky poezie přinesla diskuzi o básnických platformách (včetně reflexe o zkušenosti s laickým literárním webem Písmák.cz, který loni po dlouhých letech ukončil svou činnost), tvorbě i činnosti kapely Vítrholc.

S každou další návštěvou MAČe, s každou zkušeností s tak odlehlou kulturou, jako je ta grónská, začíná být čím dál víc jasné, že kulturní rozdíly jsou jen jemnými nuancemi jednotného lidství, které i přes vnější odlišnosti zůstává napříč kontinenty, jazyky i zvyklostmi pořád stejné. Důkazem mohl být společný zpěv s Nukou Alicí Lund, vypravěčství Marka Šindelky, tíseň poezie Naji Dyrendom Graugaard, hypnotizující vypravěčství much Dory Kaprálové i energie a bezstarostnost Josefa Tarraka. Další důkazy budou Ostravanům nadále k dispozici denně od 18 hodin v Kulturním centru Provoz až do 1. srpna.