Omar Hakim a Trio of Ozz předvedli v Parníku jazz světové třídy

Světový bubeník Omar Hakim v Ostravě zahrál v triu. Muž, jehož renomé snad už ani nejde zlepšit, jelikož hrál zkrátka se všemi, kteří v jazzu něco znamenají. I tak by se o tomto fantastickém hráči mohlo psát. Vyjmenovat plejádu hvězd, které doprovázel je nad možnosti tohoto článku. Tak pojďme raději k hudbě.

Hakim vystoupil v ostravském Parníku s free jazzovou formací známou jako The Trio of Oz. Jejími členy kromě Hakima jsou pianistka Rachel Carmel Nicolazzo a kontrabasista Johathan Toscano. Spolu s Hakimem nenechalo trio hned od počátku nikoho na pochybách, že se bude jednat o jazz světové úrovně. Jazzová formace The Trio Of Oz vydala letos desku a chuť hrát byla na všech protagonistech večera více než očividná.

Hakimova hra je těžko popsatelná. Neuvěřitelně variabilní, dynamicky mimořádně kontrastní, spolehlivá technicky i rytmicky. Během hry Hakim nijak nevystupoval do popředí. Hodně prostoru měla pianistka Rachel Z, která byla melodickou oporou tria. Její hra byla skutečně impozantní, improvizace suverénní a svěží, nejsilnější byly konce jejích sólových linek, které rytmicky komunikovaly s Hakimovými breaky. Trochu mi vadila její práce s elektronikou. Ta byla zvukově poměrně podprůměrná a zejména bylo těžké si zvyknout na dynamický rozdíl, při přechodu k piánu. Ale excelentní hra tyto drobnosti v podstatě převýšila.

The Trio of Oz zahrálo v Ostravě songy z nového alba, ale také předělávky (dnes oblíbeným slovem covery) hitů známých světových kapel a umělců jako jsou Stone Temple Pilots, Alice in Chains, The Killers, Stinga apod.

Hakimova hra byla jistá a odlehčená. Za bicími se skoro vznášel. Je vyhlášen jako nejdynamičtější bubeník světa a své pověsti skutečně dostál. Bylo neuvěřitelné, co předváděl. V sólech se držel docela na uzdě. Jen vzácně se odvázal a ukázal Ostravě neskutečnou práci s přechody, rytmy a stoptimy. Jeho hra vůbec nestála na síle úderu a zvukové kvalitě šroťáku, jak jsme zvyklí. Byla tak pestrá! Hakim každou skladbou maloval příběhy, které stálo za to číst. Bylo obdivuhodné, že Rachel Z rytmicky stačila ještě odpovídat a vytvořila tak vzácnou hudební konverzaci.

Nikdy se však nejednalo o zbytečné noty, zvukově bombastické výkřiky ani přehnané extravagance. Hakim nepotřeboval excelovat. V úspornosti, pokoře a skromnosti stejně dokázal dostát všem očekáváním. Moc příjemně večer spolu s Rachel komentoval. Celkový dojem z tohoto dalšího pokračování festivalu Ostrava Jazz Nights potvrdil jednoznačně světovou kvalitu.