Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Nová inscenace Úklady a láska u Bezručů: Velké drama na malém divadle

Nová inscenace Úklady a láska u Bezručů: Velké drama na malém divadle

16.1.2016 Divadlo

Inscenace vrcholné tragédie Friedricha Schillera Úklady a láska (1784), která měla v pátek premiéru v Divadle Petra Bezruče, je jako fotbalový zápas, který není možné vyhrát, zato jej lze dramaticky prožít až do morku kostí. Představení dominují koňské dávky emocí pevně držené na uzdě, nepřehlédnutelná je alegorická scéna a silné herecké výkony.

Zvětšit obrázek

Markéta Haroková (vlevo) a Sarah Haváčová v inscenaci Úklady a láska.
Foto: Lukáš Horký

Schillerův kus je plodem preromantických ideálů. Původně se hra měla jmenovat podle hlavní hrdinky Luisa Millerová a reprezentuje období Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Dívku z chudé rodiny hudebníka potká nenadálé štěstí, zamiluje se do ní Ferdinand, syn vysoce postaveného úředníka von Waltera. Láska je opětovaná, jenže otec mladíka má jiné ambice. Vyhlédne synovi bohatou lady Milfordovou, kterou však Ferdinand odmítne.

Na návštěvě chudé rodiny von Walter Luisu urazí, když ji označí za kurvu. Jeho syn vyhrožuje, že jej udá za machinace a podvody. Walterovo postavení je ohroženo, ještě je tady ale Wurm, liška podšitá. Společně vymyslí lest, která spolehlivě zničí rodinné štěstí i lásku mladých lidí.

V době premiéry byla inscenace vnímána jako spor mezi vysoce postavenou šlechtou a buržoazií, do které patřila také Millerova rodina, ačkoliv chudá. Každopádně intriky, konspirace a tahání provázky v zákulisí jsou nesmrtelné a ovládají svět politiky dodnes.

U Bezručů režíruje Schillerovu nejúspěšnější hru Mikoláš Tyc (Buranteatr) a nebojí se aktualizací, bez těch si totiž klasiku na zdejších prknech nelze představit. Romantický základ však zůstává a samotná aktualizace vytváří přesně odměřenou dávku napětí.

uklady-cimerak-gajdosikova

Scéna je situována na tribuny fotbalového stadionu. (Foto: Lukáš Horký)

Hned na první pohled a po celé představení se mezi herce vmísí nepřehlédnutelná scéna Karla Čapka. Zobrazuje část fotbalového stadionu, ochoz s tribunou a výsek hlediště s modrobílými sedačkami z plastu, jako by je zrovna dovezli z Bazalů. Tady, uprostřed neviditelného diváckého davu, se odehrává celá inscenace.

V horní části za prosklenou vitrínou sedí prezident von Walter (hostující Jan Vlas), kancelář má zdobenou stříbrnými flirty ve tvaru svislých žaluzií. Tady povýšeně přijímá své nohsledy Wurma (Dušan Urban) a ministra zábavy von Kalba (Ondřej Brett). O patro níž bydlí lady Milfordová (Markéta Haroková) se svou komornou (Pavla Gajdošíková v alternaci se Sarah Haváčovou) a ještě níže v původním podzámcí, až dole na kraji u poslední řady a nejnižší sedačky, přebývá rodina Millerová (hostující Stanislav Šárský a Kateřina Krejčí). Napříč po společenské pyramidě se pohybuje Ferdinand (Milan Cimerák) a do výšin nikdy nevystoupivší Luisa (na premiéře Sarah Haváčová, alternuje ji také Pavla Gajdošíková).

uklady-sarah

Sarah Haváčová v inscenaci Úklady a láska. (Foto: Lukáš Horký)

Hra na fotbalový zápas funguje neomylně a přestože není pouhou nezávaznou hrou a nemá východisko, spolehlivě zaujme diváka, který čeká všechno možné, jen ne asociace na „zkorumpovanou“ Ostravu. Najednou se z domněle „obstarožního“ díla stává brilantní aktualita, která může existovat právě a jen na divadle: příběh o neuvěřitelné lásce, která odhaluje prohnilý svět a proradné intriky.

Schiller v „Bezručáckém“ podání má sílu strhnout celý svět i samotné lokální intrikány. Jistě, takhle to není, že by láska odolávala až do poslední chvíle korupci a vůni peněz, ale divadlo je v tuto chvíli „jen“ zrcadlem a nedostižným ideálem. Silným příběhem, jako byla třeba slavná Bezručácká adaptace Oněgina o nenaplněných citech.

Herci fotbalové tribuně kralují po celou dobu, na úvod sice zazní pokřik ze stadionu, ale jinak hrací pauzy a světelné předěly doplňuje současná elektronická hudba Jiřího Hájka. Hra na Baník je neosobní a ring ve tvaru společenské pyramidy jen metaforou. Napětí mezi společenskými vrstvami, podivně prorostlé a balancující na hraně civilismu i karikatury, hraje samo o sobě, kostýmy Anety Grňákové jsou střízlivé a pokud možno současné, či podtrhávající povahové vlastnosti svých nositelů od hrozivé černě až po nevinné květované šaty.

Zkorumpovaným postavám dodávají herci Jan Vlas, Markéta Haroková, Ondřej Brett groteskní gesta, od kterých se ostře odlišuje mladý pár v civilním podání Sarah Haváčové a Milana Cimeráka. Zkrocené emoce jen občas vybublají na povrch a dodávají inscenaci uvěřitelnou plastičnost.

uklady-sarsky-krejci

Stanislav Šárský a Kateřina Krejčí v Úkladech a lásce. (Foto: Lukáš Horký)

Pozoruhodnou studii současných měšťanů (oné chudé buržoazie z originálu) nabízejí Stanislav Šárský a zejména Kateřina Krejčí zaujatě pojídající popkorn ve fotbalovém kotli. Jakmile začne druhá část inscenace a tyto postavy zmizí (uvězněny von Walterem), scéna na pár minut osiří o silné charaktery. Podbízivě usměvavý Dušan Urban dodává Wurmovi na kýžené slizkosti a ani nepřekvapí, že si na stadionu pochutnává na obligátním párku s pivem v plastovém kelímku.

Finále běží, plastové sedačky jsou jako po řádné bitvě vytrhány, dokola stojí plot s plátnem s natištěnou reklamou Walter. Intriky vítězí a čisté city umírají. Jak lépe si představit dnešní „bezelstný“ svět.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.