Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Antonín Gavlas otevřel novou galerii a říká: Ty vaše Surůvky a Stratily opravdu nemusím

Antonín Gavlas otevřel novou galerii a říká: Ty vaše Surůvky a Stratily opravdu nemusím

19.3.2016 Obraz & Slovo

Malíř a galerista Antonín Gavlas (62) otevřel v tomto týdnu novou výstavní síň v centru Orchard na Fifejdách. V rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz ale vyjádřil znepokojení nad současným uměním, které se vystavuje v Galerii města Ostravy PLATO, v Domě umění i jinde. To, co dělají Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Václav Stratil, Vladimír Skrepl a další, podle Gavlase není žádné umění. Na vernisáži jsme s jeho názory polemizovali, výtvarné umění ale tvoří neslučitelné skupiny tvůrců.

Zvětšit obrázek

Malíř Antonín Gavlas na vernisáži při zahájení provozu Orchard Gallery.
Foto: Ivan Mottýl

Jak se vám podařilo získat pro galerii tak velký a exkluzivní prostor v kancelářském a hotelovém centru Orchard na Fifejdách?

Svým způsobem to bylo o náhodě. V těch prostorách zkrachoval autosalón a majitelé se rozhodli, že než seženou nového movitého nájemce, může prostor posloužit kulturním účelům.

To je od majitelů záslužné, tak by měli postupovat všichni majitelé prázdných obchodů v centru města. S některými jsem dokonce mluvil, ale tolik vůle neměli, aby prostor dočasně zapůjčili pro galerii. Kolik tady platíte za nájem, pokud se mohu zeptat?

Nic, jinak bychom do toho nemohli jít. V podstatě jsme tu za energie, které spotřebujeme, a ty snad zaplatíme z prodeje obrazů. V kancelářích tu pracuje 1200 lidí, kteří nejsou úplně chudí. Je tu i hotel.

Všiml jsem si na dnešní vernisáži vaší výtvarné skupiny In Signum několik lidí z těch firem v Orchardu. Pochvalovali si hlavně obrazy, které směřují k jakési esoterické dekorativnosti. Myslím, že kupci se tu najdou.

Také doufám. Ale stejně nevíme, jak dlouho tu vydržíme. Když se najde nový nájemce, poletíme třeba ze dne na den.

8

Z výstavy v nové galerii Orchard Gallery. (Foto: In Signum)

Upřímně řečeno, mně se na téhle výstavě skupiny In Signum nelíbí vůbec nic. Je to pro mě umění na hranici komerčního kýče, regionální záležitost, strašná nuda. Připadám si tu jako ve státní prodejně Dílo na sklonku komunismu. Snesete ten názor?  Vy sám jste na vernisáži říkal, že vaše umění nemá nikoho provokovat. 

Trochu máte pravdu. V naší skupině se sešli umělci, kteří nechtějí tvořit tak, jak tvoří dnešní protežovaný výtvarný establishment, nemáme ani potřebu provokovat. Nechceme dělat instalace, kde všechno bliká a do obrazů je zakomponován třeba odpad. Jsme pro klasické techniky, pro klasické náměty, děláme zátiší, akty, krajiny, modelujeme hlavy. Není to ale úplně normalizační Dílo ze sedmdesátých let, to snad ne, to jsme se snad přece jen posunuli.

V něčem ano, je tu dost duchovních obrazů, které pracují s náboženskými motivy, ty by v Díle nemohly být, to máte pravdu. A není tu ani nic budovatelského, Dílo mi to připomíná asi hlavně tím naprosto konzervativním přístupem, takových děl vzniká po regionech tisíce. Prostě okresní nuda.

Deset umělců naší skupiny In Signum skutečně propojuje duchovní přístup k tvorbě. Já vás chápu, čtu deník Ostravan.cz, vy propagujete úplně jiný druh umění. Naše skupina vznikla před dvaceti lety právě z určitého protestu, že umění přestávalo být uměním. Všichni ti Surůvkové, Lysáčkové, Davidové a další vytvářeli jen obdobu amerického kontejnerového umění, které nám nic neříkalo. Staré gauče, z nichž lezou péra, performance, agresivní růžové blikající instalace, to prostě nechceme dělat. Chceme dělat umění, které si lidé mohou koupit do obýváku.

4

Z vernisáže nové výstavy skupiny In Signum. (Foto: In Signum)

Také vám rozumím, ale stojím na tom druhém břehu. Výtvarné umění prostě žije v několika vrstvách, které se vzájemně neprostupují. Vůbec. Možná po revoluci tu byla snaha dělat nějaké společné salony, třeba ve Frýdku-Místku umělci takové salony udrželi dost dlouho, tam vedle sebe vystavoval Antonín Kroča, Eliška Servátková i Branko Biščan. Dnes jsou ale asi ty vrstvy absolutně neprostupné?

Ano, určitě ano. Jedni pečou spolu, druzí pečou spolu, jedni nikdy nepůjdou na výstavu do Galerie města Ostravy PLATO, druzí by nikdy nepřišli sem. Kdybych řekl panu řediteli Domu umění, ať nám udělá výstavu v Domě umění, tak se nám vysměje. Nejsme in. In je to, o čem píšete v Ostravanu. Bohužel.

Vy ale určitý nadhled máte, tuhle jsem vás viděl v PLATO na vernisáži artefaktů Vladimíra Skrepla. Zaujala vás ta výstava?

Zaujala, ale v negativním slova smyslu. Upřímně řečeno: Hnus nad hnus!

Musím oponovat, mně se Skrepl moc líbí.

Nechápu. Jak může inteligentní umělec na sebe naskládat odpad a vydávat to za umění? Podprsenky, staré hračky, boty a krabice naskládané na hromadě a polité lepidlem a postříkané sprejem, na to přece nemusím nic umět. To přece nikomu nic nemůže dát, to je vystavený bordel, nic jiného.

Dobře, ale kdybyste byl ostravským radním, nebudete takové výstavy zakazovat?

Jsem pro svobodu názoru, samozřejmě. Ať si každý dělá, co chce, ale trochu mi vadí, že právě na tento typ umění jdou obrovské dotace, státní a evropské granty. Nebo se za městské peníze platí kurátor, který sem takové věci vozí.

To asi myslíte šéfa PLATO Marka Pokorného. Toho mám moc rád, trochu to ve spící Ostravě konečně rozhýbal. Takže granty dostávají podobné galerie neprávem?

Podle mě ano. Vždyť nevystavují nic nového, než s čím přišli před sto lety dadaisté. Když Marcel Duchamp vystavil záchodovou mísu, tak to možná byla smysluplná provokace, ale dělat to dalších sto let, to je přece blbost.

12

Z výstavy skupiny In Signum v Orchard Gallery. (Foto: In Signum)

Myslím, že vývoj to má, nedělá se sto let to samé. Já zase nevidím nic nového na obrazech téhle výstavy. Třeba tady ty hlavy, vlastně jsou to školní práce, takové hlavy umělci dělali před sto lety v prváku na akademii.

Máte pravdu, jsme tradiční. Ale kdo si koupí sochu z molitanu do obýváku? Děláme umění pro normální lidi. Myslím, že si také zasloužíme státní podporu, určitě více než umělci, kteří za státní prachy dělají úplné hovadiny. To jsou věci, s odpuštěním řečeno, na hovno.

Tahle diskuse nikam nevede, to víme oba. Ale já vás beru, nějakým způsobem mě jako skupina fascinujete. Tak jako mě bavilo napsat reportáž o nejhorším mužstvu okresní fotbalové soutěže, což byli hráči z Paskova. Prohráli všechny zápasy a už neměli kam propadnout. Ale skvělí kluci to jsou.

Urážet se vzájemně nemusíme, s tím souhlasím. Každý tvoří tak, jaký opravdu je. A taky tak, jak to sám cítí. To znamená, že může existovat bezpočet projevů, a nejde říct, který je lepší, který je umělečtější. Já jsem se o to pokusil kdysi na počátku devadesátých let, když jsem se snažil s hnutím VOX HUMANA udělat v umění revoluci – anebo možná kontrarevoluci. Nebylo to jednoduché, přijít s opačným názorem než většina. Ale zkusil jsem to, a kromě mnoha nepřátel mi taky zůstalo pár přátel, které teď mám ve skupině. Ale to hlavní, proč jsem tento názor získal a dosud zastávám, je v odporu k nadutosti některých současných „špiček“, kterým vy, galeristé a kunsthistorici jen obdivně přizvukujete.

Děkuji za rozhovor.

Také, a jsem rád, že jste přišel na vernisáž, někdy můžeme v té diskusi pokračovat.

Proč ne, klidně.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.