Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Festival Norma, den druhý: Znepokojující akustické kresby, dívčí antiportrét i filmový dokument

Festival Norma, den druhý: Znepokojující akustické kresby, dívčí antiportrét i filmový dokument

13.11.2016 Divadlo

Druhý ročník festivalu Norma, který je přehlídkou současného umění pracujícího se syntézou hudby, tance, výtvarného umění a divadla, skončil. Přehlídka, kterou připravila ostravská platforma PLATO ve spolupráci s pražským Studiem Hrdinů, si v Ostravě našla své diváky, i když vzhledem ke kvalitě nabízených inscenací by jich mohlo být daleko více.

Zvětšit obrázek

Z představení Aesop¨s fables na festivalu Norma.
Foto: Martin Popelář

Druhý den festivalu začal debatou, ve které v kruhu návštěvníků zasedla režisérka Kamila Polívková, dramaturg festivalu Jan Horák a šéf galerie PLATO Marek Pokorný.

Vzájemná živá diskuze přinesla myšlenky o budoucnosti haly bývalého Bauhausu, ze které chce Marek Pokorný vytvořit osobitou scénu současného nejen výtvarného umění, zamyšlení nad budoucností festivalu Norma a hlavně rozpravu o subjektivním vnímání umění jako takového, slova o funkci divadla v dnešním světě i hledání sebe sama prostřednictvím vnímání uměleckého díla.  Po debatě odpolední krátké přestávce se pak rozběhl druhý programový den.

13-aforismu_09

Z představení 13 aforismů. (Foto: Martin Popelář)

Prvním představením druhého dne bylo 13 aforismů, inspirovaných tvorbou Milana Grygara v podání  sdružení CreWcollective. Milan Grygar, dnes devadesátiletý, začal malovat ve dvanácti letech. Za války studoval Školu uměleckých řemesel v Brně, v letech 1945 – 1950 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (např. u profesora Emila Filly). Zpočátku se věnoval především abstraktní malbě, později začal tvořit také lineární kresby, akustické kresby (ke každému obrazu neodlučitelně patřila také hudba), velkoformátové obrazy a kresby dřívkem. Na přelomu let 60. a 70. se v Grygarově tvorbě objevily i kresby hmatové. Umělcovo dílo je zastoupeno v mnoha světových galeriích, kupříkladu v Německu, ve Francii, v Polsku nebo v Japonsku. Chybět samozřejmě nemůže ani Česká republika. Supraphon již vydal dvě desky Grygarových akustických kreseb.

Členové pražského kreativního a produkčního sdružení CreWcollective v roce 2015 zhlédli retrospektivní výstavu Milana Grygara Vizuální a akustické v Galerii hlavního města Prahy a na základě silného zážitku se rozhodli vytvořit představení, které by čerpalo z jeho akustických kreseb a půdorysných partitur a transformovalo by Grygarovy principy do jazyka kompozice těla, zvuku a světla. Třinácti krátkými intervencemi vzdávají hold mistrovi, který letos oslaví devadesáté narozeniny. Představení uvedené na festivalu Norma bylo předpremiérou před oficiální pražskou premiérou, která se odehraje v příštím týdnu.

13-aforismu_07

Z představení 13 aforismů. (Foto: Martin Popelář)

Dvojice hudebníků a zvukových mágů George Cremaschi a Petr Vrba vytvořili hudebně zvukovou kulisu pro taneční projev dvojice tanečnic ve složení Jana Novorytová a Kateřina Dietzová. Nutno přiznat, že akustická část inscenace přehlušovala poněkud složku vizuální. Také zvolený prostor, ve kterém se uvnitř haly bývalého Bauhausu představení odehrávalo, nabídl rozdílné zážitky: část publika na jedné tribuně měla výhled do venkovního prostoru s projíždějícími trolejbusy, automobily a blikajícím semaforem, a toto pozadí podstatně ovlivňovalo dojem vzniklý z vnímání zvuku, světla a pohybu lidského těla. Další část publika však ven neviděla a vnímat mohla jen dění na hrací ploše. Přes tuto výhradu se však jednalo opět o velmi silný divácký zážitek.

*

Druhé představení, projekt Dominika Gajarského Aesop’s fables no. 2 v podání Laury Trenčanské, nabídlo podobně jako předchozí představení hlavně možnost subjektivního nahlížení na předložený artefakt.

aeosops_01

Laura Trenčanská v představení Aesop´s fables no.2. (Foto: M. Popelář)

Laura Trenčanská v minimalistické produkci, využívající charakter hracího a okolního prostoru, projekce dívčina obličeje, hry s barvami a hudební kulisy vycházející z motivů pop music, vytvořila obraz povalující se znuděné dívky, komentující slovem čtené staré bajky pocházející z šestého století před naším letopočtem. Kontrast mezi starou moudrostí a dnešní povrchností byl naprosto zřejmý, a pokud právě toto téma chtěli oba autoři performance otevřít, pak byl jejich záměr naplněn.

*

Závěrečné představení letošního ročníku festivalu Norma bylo filmové, avšak atypické. Smyčky filmových svitků formátu 8 mm nalezené v archivu vídeňského filmového amatéra a zároveň zaměstnance firmy na výrobu sušeného mléka pana Blau, pracovníka oddělení této firmy pro spolupráci s tzv. třetím světem, zpracovala scénáristka a režisérka Alexandra Moralesová do velmi znepokojivého dokumentu.

blau-peru_03

Z představení Blau Peru 1979-1980. (Foto: Martin Popelář)

Promítané fotografie a filmové záběry byly doprovázeny mluveným komentářem. Zmínky o jihoamerických vojenských juntách sedmdesátých let minulého století, komentovaná dokumentace záhadné cesty pana Blaua do Peru, historie výroby kokainu, ale též připomínky jihoamerických azylů nacistických válečných zločinců vedly k sugestivně položené závěrečné otázce: Kdo byl skutečný pan Blau?

Celý letošní ročník festivalu potvrdil smysluplnost jeho konání a nabídl mnoho příslibů pro další ročníky. Zájem diváků sice nebyl takový, jaký by odpovídal kvalitě nabízených inscenací, nicméně naprostá většina přítomných návštěvníků se již dnes těší na ročník 2017.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.