Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Počet filmů byl letos rekordní, říká Monika Horsáková o přehlídce Opavský páv

Počet filmů byl letos rekordní, říká Monika Horsáková o přehlídce Opavský páv

12.5.2017 Atd.

Desítky studentských filmů z celého světa se ucházely o paví pírka. V opavské Slezance se konal čtvrtý ročník festivalu Opavský Páv a následně Centrum Pant v Ostravě uvedlo jeho ozvěny. O tom, jak se letošní přehlídka povedla a co nabídla, vypráví Monika Horsáková, vedoucí oddělení audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity.

Zvětšit obrázek

Monika Horsáková byla odpovědná za organizaci přehlídky Opavský páv.
Foto: Archiv Moniky Horsákové

Festival studentských filmů Opavský páv se konal už čtvrtým rokem. V čem se lišil od minulých ročníků a jak jej hodnotíš?

Přišlo rekordní množství filmů, bylo jich 170 a byly opravdu z celého světa, od Brazílie a Kanady přes Rhode Island až po Singapur a Austrálii. Už druhým rokem jsme se rozhodli s festivalem vyjít z akademické půdy do centra Opavy a na chvíli „oživit“ Slezanku. V tomto prostoru jsme festival uspořádali i loni a zjistili jsme, že pracovat s opuštěnou budovou, která je poměrně členitá a nabízí řadu dispozičních možností, je zábava. Festival má už svůj osvědčený model – sedm soutěžních kategorií (krátký hraný film do pěti minut, hraný film, dokument, animovaný film, hudební videoklip, cena diváků, absolutní vítěz) a doprovodný program. Právě ten se každý rok studenti snaží udělat nově. Letos v rámci něj třeba nabídli hned tři výstavy, workshopy práce se steadycamem, výroby zootropů, klíčování, psaní komiksů a řadu zajímavých přednášek a projekcí. Diváci v Opavě se tak mohli seznámit třeba s tvorbou slovenského dokumentaristy Mira Rema, režiséra Petra Bebjaka či nahlédnout do světa transgender umělců.

Co se stane s vítěznými filmy a jaká je vůbec forma ocenění?

Vítězové získají paví pírka. V minulých třech letech byla cena ze skla, její autorkou byla výtvarnice a designérka Lucia Regásková. Letos cena prošla redesignem. Nové nádherné plastiky z kovu pro festival vyrobil akademický sochař Jakub Cmarko. Jako každý rok promítáme nejlepší snímky na Ozvěnách festivalu (předloni například na Festivalu v ulicích, loni v Cineportu a také na Meltingpotu). První letošní Ozvěny proběhly tento týden v ostravském Centru PANT, kde jsme promítli všechny vítězné filmy, věřím ale, že to nebyly Ozvěny poslední.

Co zahraniční soutěžící, je šance, že do Opavy přijedou, třeba na převzetí Absolutního páva?

Mysleli jsme si, že šance je mizivá vzhledem k tomu, že rozpočet festivalu zatím není takový, že bychom jim mohli uhradit cestu. Ale letos si pro ceny do Opavy přijeli tvůrci z Maďarska. Vítězka z Ruska pak poslala alespoň video zdravici.

Festival je mezinárodní, na tom si dnes zakládá hodně festivalů, ať hudebních nebo divadelních a samozřejmě filmových. Nakolik ale souvisí Opavský páv s oddělením audiovizuální tvorby Slezské univerzity? Tedy kolik studentů se jej zúčastnilo a jaký ohlas měla jejich tvorba?

Do soutěžní části festivalu se přihlásilo osm snímků našeho oddělení a ohlas mě překvapil. Právě náš student vyhrál kategorii hudebních videoklipů, v kategorii krátký hraný film do pěti minut se pak naše snímky umístily na druhém a třetím místě. V konkurenci, která letos na festivalu byla, to považuji za velký úspěch. I proto, že porota byla opravdu nestranná. Zasedl v ní sociolog a dokumentarista Fedor Gál, režisér Peter Bebjak, dokumentaristé Jan Plachý a Miro Remo, dramaturg Martin Novosad a Viktor Kamenický z PEVŠ v Bratislavě. Celý festival pak mimo soutěž zahajoval časosběrný dokument našeho studenta Aleše Brunclíka s názvem New Game o zákulisí vývoje počítačových her. Ostravskou premiéru bude mít tento snímek 26. května v klubu Les.

Jak je to v současnosti s oddělením audiovizuální tvorby, máte dostatečné zázemí? A jaký je vůbec zájem z řad studentů?

Zájemce o studium máme stabilně, studenti se k nám hlásí ze všech koutů republiky a také ze Slovenska, v letošním prvním ročníku máme dokonce tři ukrajinské studenty. Na technickém zázemí stále pracujeme. V této oblasti je pořád co zlepšovat. Vývoj technologií je tak rychlý, že sotva si něco pořídíte, je to zastaralé. A pokud vše půjde podle plánu, měli bychom se na konci roku stěhovat do rekonstruovaných prostor budovy na Hauerově ulici, kde budeme mít i dostatečné zázemí ateliérové.

Co jim vlastně můžete nabídnout? A co po nich požadujete pro samotný vstup na tato studia?

Žijeme ve vizuální době, myslím tedy, že nabízíme zajímavý umělecký studijní program, který je zároveň perspektivní, a to v bakalářském i navazujícím magisterském programu. Disponujeme kvalitními pedagogy, kteří sami tvoří, a mají tudíž s audiovizuální tvorbou praktické zkušenosti. Uchazeči o studium musejí absolvovat ústní talentovou zkoušku, k níž mimo jiné posílají své dosavadní vybrané práce, a poté zkoušku písemnou.

Spolupracujete s jinými školami audiovizuálního typu? Jak?

Ano. Především prostřednictvím Erasmu a zejména se školami na Slovensku a v Polsku. Spolupracujeme také s některými institucemi či festivaly. Naši studenti například mohou absolvovat  specializované kurzy na festivalu Ji.hlava. Spolupracujeme s Festivalem v ulicích, Meltingpotem, Měsícem autorského čtení. Jednáme o spolupráci s Národním filmovým archivem.

Dostanou se vaši studenti také ke klasické filmové matérii? Mají vůbec zájem o klasické médium, nebo se spoléhají na snazší digitální technologie?

Některé studenty to zajímá, jiní se drží výhradně technologie digitální. Pro zájemce nabízíme každý rok workshopy, které s filmem pracují. Nabídli jsme tak třeba možnost vyzkoušet si ruční malbu na 16mm film či workshop lepení 8mm filmu. Pro zájemce máme několik 8mm kamer. Musím se přiznat, že já jsem velkým příznivcem klasického materiálu, ale naše technické zázemí zatím není takové, abychom se práci s ním věnovali intenzivněji. Věřím ale, že s přestěhováním se do nových prostor se to změní.

Jaká forma u studentů převládá? Bodovali jste v rámci natáčení videoklipů a dokumentů. Je to převládající trend?

Nenazvala bych to trendem. K natáčení hraných filmů je zkrátka potřeba mnohem delší práce na scénáři a produkční zázemí, takže jich nevyprodukujeme ročně tolik jako snímků krátkých, ať už jde o filmy do pěti minut nebo videoklipy či krátkometrážní dokumentární filmy. V těch se nám také daří – úspěšné byly zejména cykly portrétů pamětníků (Sami proti zlu, Dějiny na vlastní kůži, Dějiny na vlastní kůži II), které jsme se studenty vyráběli pro portál Moderní dějiny. Úspěšné byly ale třeba i dokumenty Sportu zdar (o vlivu peněz na současný sport), Tělo plné štěstí (o vlivu médií na společenskou představu o kráse) nebo snímek New game.

Jaké nacházejí vaši studenti uplatnění v praxi?

Je to různé. Z některých jsou kreativci, z jiných produkční a dramaturgové, střihači, kameramani, máme i absolventa, který se podílí na digitálním restaurování slavných českých filmů. Každý si během studia najde specializaci, která ho nejvíc zajímá.

te další plány, jak a kudy by se oddělení mohlo dále rozvíjet?

Ano, ale zkušenost mi radí je moc veřejně nerozšiřovat. Mnoho už ale bylo během rozhovoru naznačeno.

Co vám nejvíce chybí?

Momentálně nějaký ateliér/studio. Ale jak už jsem zmínila, potřebné prostory se pro nás už připravují. Až se do nich přestěhujeme, bude to pro obor znamenat zase posun o kus dále.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.