Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie zahájila Smetanova Má vlast rozťatá na dvě půlky

Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie zahájila Smetanova Má vlast rozťatá na dvě půlky

13.1.2018 Hudba

Známý cyklus šesti symfonických básní Má vlast se v pátek večer rozezněl v Domě kultury města Ostravy pod taktovkou šéfdirigenta Heika Mathiase Förstera. Volba nového českého prezidenta a velkolepé dílo skladatele, které v sobě spojuje mýtické, vizionářské i dobově aktuální prvky - mohl to být tematicky dokonale vyladěný večer.

Zvětšit obrázek

Dirigent Heiko Mahias Förster během Novoročního koncertu ostravských filharmoniků.
Foto: Ivan Korč

Kolik už toho bylo napsáno o Bedřichu Smetanovi! Povaha a osudy tohoto skladatele by si zasloužily nový film, který by pojmenoval jeho život bez příkras a dobově zabarvených hodnocení. Musela by v něm figurovat jeho zbytnělá sexuální žádostivost, stejně jako špína a triviálnost českých poměrů, které většinou preferovaly podprůměrné kariéristy než geniálně nadaného skladatele.

Smetana psal svou Mou vlast v poměrně neutěšeném stavu. Hluchota a nemoc, izolace myslivny v Jabkenicích a politické události druhé poloviny 70. let 19. století, které byly podobně rozbouřené a neradostné jako ty dnešní. V atmosféře bez východisek, jistot a propastného vědomí krutého osudu Smetana psal svou operu Libuše, Vyšehrad a postupně i další symfonické básně, původně nazvané „Vlasť“. Zprvu nesly názvy Říp, Vyšehrad, Vltava, Lipany, Bílá Hora…Časová osa se zastavila 9. března 1879, kdy byl v Jabkenicích dokončen Blaník.

Zleva ředitel filharmonie Jan Žemla a primátor Tomáš Macura. (Foto: I. Korč)

Ostravskému provedení musel na Novoročním koncertě zákonitě předcházet prolog, který pronesli ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla a ostravský primátor Tomáš Macura. Zatímco Žemla vyslovil uspokojení nad architektonickým plánem výstavby nové koncertní haly, Macura se soustředil na obecně politické zamyšlení a připomněl v souvislosti s novátorským Smetanovým dílem i ostravské dějiny. Po delší pauze, která rozvlnila napěchovaný sál Domu kultury města Ostravy, se konečně objevil dirigent Förster a zahájil koncert.

Z Novoročního koncertu ostravské filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Vyšehrad se dvěma harfami a jejich věšteckým vyprávěním o slávě, lesku, turnajích a bojích zpočátku ještě postrádal smysluplnější uchopení, některé tóny byly ostře kostrbaté, jiné drnčely. Statické tempo sice odpovídalo epicky pomalému dějovému schématu, ale jakoby postrádalo precizněji tvarované fráze a zajímavěji modelovanou dynamiku. Zato prameny Vltavy v příčných flétnách měly nádherně houpavou rytmiku, vertikální stoupání energie celého orchestru v slévání obou potůčků do jednoho proudu bylo úchvatné, stejně jako hudební vize reje rusalek a závěrečné prolnutí s Vyšehradem v mytickém svazku.

Šéfdirigent orchestru Heiko Mathias Förster. (Foto: Ivan Korč)

Nádherně vykroužená byla v podání filharmoniků pod taktovkou Förstera třetí symfonická báseň Šárka, která svou animální pudovostí, velkoryse tvarovanou rytmikou a nádherně prokreslenou kantilénou klarinetu zapůsobila patrně nejvíc. I proto následující Försterův pokyn k pauze na mne zapůsobil jako blesk z čistého nebe. Rozetnout hodinový cyklus půlhodinovou přestávkou na víno a zákusek bylo šťastné asi jako říct posluchačům v polovině téměř kterékoliv Mahlerovy symfonie, ať si skočí na dvojku bílého.

Z Novoročního koncertu ostravské filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Jen těžko se po tom mumraji, než obecenstvo odteklo a opět se vměstnalo do nabitého sálu, ponořovalo do vrstevnaté a větrné básně Z českých luhů a hájů, do její sordinované, úchvatné pětihlasé fugy i do posledních dvou básní Tábora a Blaníka.

Hodnotit celkovou koncepci Förstera je problematické. Zkušenost s wagnerovskou tematikou mu propůjčila smysl pro grandiózní orchestrální lesk, majestátní tempovou mobilitu, ale i překvapivě dobré vystižení lidových a tanečních idiomů. Přesto mi v jeho pojetí chyběla typická vlídnost a citovost, zaujetí, s nímž téměř otcovsky něžně přistupovali ke každé frázi Rafael Kubelík, Jiří Bělohlávek, ale i Lovro von Matačič.

Z Novoročního koncertu ostravské filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Postrádal jsem smysl pro odstínění detailů, měkčí zvuk, robustní dynamika jakoby se bála nadechnout potichu. Hráči Janáčkovy filharmonie odvedli poctivé výkony a hráli s nasazením, které oceňuji.

Příště bych si ale rád poslechl geniální Smetanovo dílo i na jiném než Novoročním koncertě, který bohužel navštěvují i lidé, kteří nechodí za hudbou, ale z důvodu společenské prestiže a povinnosti. Na koncertě, kde zazní Má vlast jako jeden logický celek a kde lidé během Vltavy hlasitě nežvaní a dokážou se ponořit do hudebního zázraku.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.