Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Ústředním tématem alba bude fan-fikce k dílu mistra Tolkiena, zní z tábora novojičínských Emerald Shine

Ústředním tématem alba bude fan-fikce k dílu mistra Tolkiena, zní z tábora novojičínských Emerald Shine

22.1.2018 Hudba

Emerald Shine jsou v jistém smyslu unikátním seskupením. Snad jako jediná kapela na české metalové scéně využívají harfu, jejíž zvuk dodává jejich metalovým skladbám s folklorními elementy větší atraktivitu. Novojičínská parta chystá v současnosti debutové album. Nejen o něm jsme si povídali se zpěvačkou a flétnistkou Leenou a zpívajícím harfistou Radomírem.

Zvětšit obrázek

Novojičínská kapela Emerald Shine v létě rok 2017.
Foto: Bivoj

Můžete popsat aktuální situaci v kapele a říci, na čem pracujete a co chystáte?

Leena: Právě jsme začali pracovat na demonahrávkách songů na chystané dlouhohrající album, které bude naším debutovým. Až demo dokončíme a vyladíme skladby do posledního detailu, půjdeme do ostrého studiového nahrávání, abychom desku v letošním roce mohli vydat. Kromě toho dokončujeme přípravy prvního videoklipu naší kapely, pomalu vymýšlíme další video a pracujeme rovněž na stage performance, abychom i naše koncerty posunuli zase o něco dál.

A pokud jde o samotnou skupinu?

S naší sestavou je to takové zvláštní, jelikož nástrojové i hlasové obsazení se pořád vyvíjí s tím, jak se v kapele střídají lidé. Už několikrát se nám stalo, že jsme našli trochu jiného nového spoluhráče, než jsme si mysleli, že hledáme. (smích). Rok 2017 byl v tomto náročný, sestava se změnila několikrát a pokaždé to vyžadovalo i zásahy do hotových skladeb, nehledě na to, že každá taková událost kapelu pozdrží v jejích plánech.

Jaké jsou vaše představy o debutovém albu? Jakým směrem se v rámci připravované nahrávky chcete posunout od EP Beneath the Stars vydaného v roce 2016?

Leena: Po textové stránce bude album koncepční, z hudebního hlediska se bude jednat o průřez naší tvorbou od „pravěku“ až po nejnovější skladby z konce roku 2017. Pravěkem je myšleno, že některé skladby jsou starší než naše předchozí EP, dvě jsou dokonce starší než kapela samotná. Samozřejmě se tyto skladby objeví v aktuálním aranžmá, ale jejich kořeny sahají do dob před šesti, sedmi, osmi lety. Posunout se určitě chceme směrem k vyváženějšímu zvuku, promyšlenějším aranžím, aby jednotlivé nástroje vynikly, a samozřejmě chceme ukázat, jak jsme od dob EP zlepšili ve svých pěveckých a instrumentálních výkonech. (smích)

Radomír: Rádi bychom měli deset nebo více skladeb na tomto albu oproti EP, kde byly čtyři. Budeme se snažit o co nejkrásnější zvuk a o použití prvků, jaké jsme na EP zatím nepoužili.

Chcete směřovat spíše ke kompozičně náročným skladbám, nebo se budete snažit být co nejvíce přístupnější?

Leena: Řekla bych, že to i ono. Náročné skladby mě osobně velmi baví. Nicméně jako celek jsme toho názoru, že je třeba mít i přístupnější věci, které mohou oslovit zase jiné posluchače.

Radomír: Snažíme se, aby hudba byla pestrá jak rytmicky, tak harmonicky i melodicky. Proto se u nás objevují i jiné takty než 4/4, jiné tóniny než jen dur a moll. Zároveň se však shodujeme, že nic se nemá přehánět a podobné vychytávky jsou směřované spíše muzikálním fanouškům, kteří se v tom „vyznají“ a pochopí, že je tam něco jinak, netradičně. Je to tedy spíš bonus v našich písních, některé na tom stojí, ale není to nějaké neporušitelné pravidlo, kterým se bezvýhradně řídíme. Dříve nám bylo vytýkáno, že hraje až moc nástrojů najednou různé věci a dá se na to soustředit až po opakovaném poslechu. To mi špatné nepřipadá, ale i tak se snažíme s tím pracovat, protože zrovna harfa se ztrácí, hrají-li zároveň rychlé bicí s elektrickou kytarou.

Kapela v aktuálním složení. (Foto: Emerald Shine)

 

Vaším poznávacím znamením je to, že využíváte čtyři zpěváky v různých pěveckých polohách (melodický vokál, growling, ženský vokál a podobně). Co vás k tomuto kroku vede?

Leena: Vlastně to byl přirozený vývoj. Prapůvodně byla hudba zamýšlená pro ženský vokál, jak ale do kapely přicházeli různí spoluhráči, z nichž někteří byli hlasově nadaní, začali jsme přidávat mužský zpěv, harsh vokály, vícehlasé a sborové pasáže… A jelikož se nám ta pestrost zamlouvá, zůstali jsme u toho. Výhodné je, že člověk se během koncertu tolik nevyčerpá, když není zpěv pouze na něm samotném. (smích) Nevýhodou je více práce pro zvukaře, může být složité tolik hlasů vyvážit a je i na jednotlivých zpěvácích, aby k vyváženosti přispívali, pracovali s dynamikou a vzdáleností od mikrofonu, takže v tom je to pro nás zase o něco náročnější.

Jakým tématům se věnujete v textech?

Leena: Převládají fantasy témata, pak také motivy z přírody a sem tam se objeví též něco ze života a prožívání muzikanta, což bude vidět třeba v připravovaném videoklipu. Tohle vše se objeví i na novém albu, jehož ústředním tématem bude, řekněme, taková fan-fikce k dílu mistra Tolkiena.

Můžete upřesnit?

Leena: Zjednodušeně řečeno, Středozem je vlastně fiktivní historická etapa našeho světa. Již před několika tisíci let, po událostech, které popisuje Pán prstenů, nastal čas lidí. Příslušníci starší rasy, nesmrtelní elfové, v něm už nemají své místo a dávno všichni odešli do Zemí neumírajících. Na připravovaném albu se rozvíjí varianta, že tento odchod elfů se ještě neuskutečnil úplně. Co když zde v malém počtu ještě pořád skrytě žijí? A kdybychom se s nimi my, současní lidé, setkali, co by nám asi pověděli k tomu, jak to tady vedeme? Takže po textové stránce zůstává vše při starém. Fantasy složka a přírodní motivy zaručeny, i nějaký ten vhled do hlavy muzikanta se objeví. (smích) Oproti předchozímu EP se snažím vylepšit své vyjadřování v angličtině a odstranit některé nedostatky, které si zpětně uvědomuji.

Kromě jiného využíváte také housle, harfu, píšťaly, flétny. Jste v tomto ohledu spokojení nebo byste chtěli využít a přidat ještě nějaký další nástroj?

Leena: Pro živé hraní to ve většině případů stačí, už teď s námi zvukaři mají dost práce. (smích) Umím si představit, že při nějaké speciální příležitosti, jako třeba křest alba, bychom mohli pozvat některého z bývalých členů, aby zahostoval v pár písních. Mohlo by jít třeba o přidání druhých houslí. Nebo v případě hodně dlouhého hracího času možná někdy zahraju i na akustickou kytaru, pokud budeme chtít zařadit do setlistu něco klidnějšího. Nicméně na většině akcí, kde hráváme, je naopak žádoucí další nástroje nepřidávat, protože by to zdržovalo zvukovou zkoušku a zabíralo místo v backstagi a v autě… Na nahrávání alba nejspíše pozveme několik hostů, aby nám nahráli i jiné akustické nástroje, a to především v intrech některých skladeb. Představu máme, ale může se ještě změnit, takže bych to zatím nekonkretizovala.

Radomír: Vyloženě dalšího člena s novým nástrojem bych nepřidával. Některé nástroje mají své kouzlo, nicméně všeho moc škodí a přidávalo by to daleko víc problémů než užitku. Nahrát ve studiu jednorázově se však dá cokoliv a pro živé koncerty bych uvítal více samplů, které dokreslí atmosféru a mohou obsahovat i živě nahrané nástroje či zpěvy a sbory.

Už jsme zmínili, že využíváte mimo jiné harfu, což je poměrně raritní. Proč tedy harfa? Víte o nějaké další metalové partě, která harfu využívá?

Radomír: Je to docela rarita, asi proto, že harfy jsou jedny z nejdražších nástrojů, kvůli svým nárokům na stavbu. Orchestrální harfy běžně stojí statisíce i několik miliónů, pro běžné smrtelníky jsou to pořád řádově statisíce, pokud to má sloužit jako nástroj a ne jako hračka či dekorace v pokoji, na kterou se nedá hrát nebo která se nedá naladit. Na harfu jsem začal hrát spíše kvůli touze studovat hudbu, až poté jsme ji začali používat v kapele, kde jsem předtím byl kytarista. Postupně jsem střídal oba nástroje, až jsme došli k závěru, že harfa bude plnohodnotným nástrojem v naší kapele. U nás v Česku jsem se ještě s jinou partou používající harfu nesetkal, všichni spíš říkají, že to ještě neviděli. V zahraničí jsou kapely, co používají harfu, napadá mě Omnia, Eluveitie, In Extremo. V těchto kapelách harfa zazní jen v některých skladbách, spíš jako ozdoba, ba až kulisa, a není tak úplně nutnou součástí sestavy jako u nás. Jen v pár kapelách je harfa stálou součástí sestavy, například u Folkstone a Furor Gallico.

Míváte s harfou nějaké technické problémy na koncertech?

Radomír: Problémy s ní moc nejsou, protože mám elektrickou harfu. Jen jednou mi na koncertě přestal fungovat input na kabel. Jinak má technických problémů podobně jako elektrická kytara. Horší je to s laděním… Pokud se rychle změní třeba teplota, je potřeba ladit daleko víc. Harfa má také své specifické frekvenční pásmo. Jedním z problémů, na kterém pracujeme delší dobu, je prosadit zvuk harfy, protože se často stává, že je na koncertech slyšet málo, vůbec nebo pouze, když zbytek kapely nehraje. S tím souvisí technický problém vybavení míst, kde hrajeme, a také, kdo to zrovna zvučí. Jen málo zvukařů se s námi „popralo“ zdárně. Rádi bychom měli vlastního zvukaře raději než dalšího člena s jiným hudebním nástrojem. Někoho, kdo by měl trochu přehled v naší hudbě a dodal tomu potřebný cit k dotvoření celku.

Myslíte si, že se do vašich písní promítá i atmosféra Nového Jičína, potažmo Moravskoslezského kraje?

Leena: Osobně si myslím, že spíš ne. Mnohem výraznější vliv mají knižní, filmová i výtvarná díla z žánru fantasy a sci-fi, a tedy místa, která jsou v těchto dílech vyobrazena. Navíc ono to s tou naší lokací není tak jednoznačné, jelikož máme nebo měli jsme spoluhráče i z jiných oblastí, jako například Olomoucký kraj či Valašsko, i studující členové kapely kolikrát tráví většinu času úplně jinde. Nicméně setkala jsem se s ohlasem, že je v naší hudbě slyšet, že jsme severomoravská kapela. Ale jestli je to náhoda, že dotyčnému tak zníme, anebo nějaký podvědomý vliv rodného kraje, nedokážu říct.

Radomír: V okolí Nového Jičína jsme se fotili, nahrávali EP, natáčeli klip. V hudbě se promítají podle mě úplně jiné věci, i když Nový Jičín neodmyslitelně patří k naší kapele již od počátku.

K videoklipu jsem se zrovna chtěl dostat, protože jej připravujete už delší dobu… Na jakou bude píseň a proč se klip zatím nedaří dokončit?

Leena: Klip bude k písni, která vyšla již na EP, ale je pro účely klipu nahrána znovu s aktuálnějším zvukem. Tato nová nahrávka bude i součástí debutového alba, kam bude zařazena jako bonus track. Jedná se o píseň Rainy Night. Byla vybrána z mnoha důvodů. Lidé na ni dobře reagují na koncertech, má úspěch i u posluchačů, navíc bylo vzhledem k textu poměrně snadné vymyslet příběh pro videoklip…

Radomír: Tak nějak jsme se na tom shodli, osobně jsem měl i jiné kandidáty na klip, ale snažíme se vždy shodnout jako celek. Videoklip děj má, nechal bych ho však jako překvapení na premiéru. Dokončuje se dlouho z různých důvodů, mimo jiné proto, že je na to třeba dalších lidí… A těch spolehlivých je jako šafránu.

V loňském roce jste rovněž hráli na minifestivalu Folk Metal Pilgrims Vol. 3 v ostravském klubu Barrák. Jak na tuto akci vzpomínáte?

Radomír: Tuto akci jsem si v roce 2017 užil snad úplně nejvíc. V Ostravě jsme již několikrát hráli a na tomto minifestu byla jak hojná účast fanoušků, skvělý výběr kapel, tak zejména pořadatelé z Obscuro.cz a Metal Pilgrims, kteří nám připravili velmi kvalitní zázemí a občerstvení v backstagi a byli moc ochotní po celou dobu akce. Bylo toho jistě mnoho a zvládli to výborně. Zkušenost to jistě byla, neboť já jsem víceméně podruhé stál s harfou za mikrofonem. Potkali jsme tam kapely z různých států, se kterými bychom velmi rádi zase vkročili na jedno podium.

Jaký máte názor na různé hudební soutěže?

Radomír: Hudební soutěže jsou určitě přínosné, a to nejen pro muzikanty, jistě i návštěvníkům takových akcí minimálně zpestří kulturní život. Rád chodím na různé soutěžní, benefiční či přátelské koncerty, seznamuji se s kapelami, probíráme zážitky a zkušenosti. Mimo jiné je to i příležitost najít další kontakty, jak s kapelami na další koncerty, tak s lidmi „z oboru“, jako jsou zvukař nebo majitel klubu, kde je možnost si někdy zahrát a podobně.

Takže samá pozitiva? 

Radomír: Problémem takových soutěží jsou jisté nešvary. Pokud třeba přijde pořadatel „soutěže“ a zeptá se, kolik jsme ochotní dát za postup… Už to není soutěž. Dále také do kapelních soutěží se většinou může přihlásit umělec/kapela libovolného žánru. Což dost ubírá kapelám, které hrají netradiční žánry a samotní porotci to pak mají jistě také složitější s rozhodováním. Sejdou-li se ve finále žánry jako country, black metal a jazz, už ten výsledek podle mě taky o ničem nevypovídá. Přece jen by soutěže měly být nějak více úzce hudebně zaměřeny nebo aspoň rozčleněny na nějaké podkategorie. Účastnili jsme se například Wayfarer Líhně. V této soutěži jsme postoupili a moc dobře na ni vzpomínám. Pořadatelé odvedli pořádný kus práce a aspoň ze začátku se v této multižánrové soutěži snažili dávat žánrově podobné kapely do jednotlivých koncertních kol.

Máme krátce po začátku roku 2018. Co si přejete?

Leena: Já osobně si přeji hlavně stabilní sestavu, aby nám spoluhráči co nejdéle vydrželi. Další rok jako ten loňský už bych těžko snesla, bylo to až frustrující. Navíc si myslím, že jedině se stabilní sestavou můžeme dotáhnout všechny současné plány do úspěšného konce.

Radomír: Během roku 2018 bych rád s kapelou zrealizoval videoklip k Rainy Night, dokončil, respektive nahrál LP, a pokud vše půjde dobře, tak natočil i nový klip k novému CD. Sestava už by se mohla usadit, ať máme možnost se sehrát a dál pracovat. A samozřejmě koncertovat, rád bych se podíval na nějaké domácí festivaly, když bude možnost i vycestovat do zahraničí, tím lépe.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.