Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Jde i o symbolický únik od všeho přeslazeného, říká Anxur z týmu festivalu Guttural Gore Grind Mafia

Jde i o symbolický únik od všeho přeslazeného, říká Anxur z týmu festivalu Guttural Gore Grind Mafia

9.2.2018 Hudba

Přihořívá, mohou si říkat všichni ti, jejichž grindcoreová srdce už doslova spaluje nedočkavost, protože se nemohou dočkat, až opět navštíví grindové lázně pod názvem Guttural Gore Grind Mafia. Desátý ročník této populární přehlídky extrémních hudebních žánrů se blíží pomyslně mílovými kroky, a proto jsme oslovili Miroslava „Anxura“ Kouřila z pořadatelského štábu této akce, který nám v následujícím rozhovoru prozradil řadu pikantností. A to nejen v souvislosti s letošním jubilejním ročníkem, který bude ozdoben řadou jedinečných vystoupení. Extrémní festival tvořivé a veselé hudby, jak zní podtitul této události, se uskuteční 16. a 17. února v ostravském klubu Barrák.

Zvětšit obrázek

Anxur je pořadatelem festivalu Guttural Gore Grind Mafia,
Foto: Archiv Anxura

S jakým záměrem jste se do organizování letošního ročníku festivalu Guttural Gore Grind Mafia (GGGM) pustili? Jaký cíl jste si před jubilejním desátým pokračováním této akce vytkli?

Záměr je každoročně stejný. Chceme, aby si návštěvníci odnesli co nejlepší vzpomínky a zážitky, aby si odpočinuli od každodenního stresu, vypili pár piv, a pochopitelně chceme podpořit kapely a scénu, kterou máme rádi. Na výroční desítce bychom si hlavně přáli, ať jsou všichni spokojení (smích). Vím, příšerně universální odpověď, ale o nic jiného nejde. Máme radost, když jsou spokojené kapely, protože návštěvníci GGGM jsou mnohdy doslova šílení a dokážou vytvořit neskutečnou atmosféru. No a pochopitelně si přejeme, ať přijde tolik lidí, abychom mohli pokračovat i příští rok a nabídnout tak zase o něco zajímavější line-up.

Každopádně i letos se festival uskuteční v období valentýnských oslav. Je to záměr? Něco na způsob, že nejen láska, ale i hudba prochází žaludkem…? Budete se tedy svátku všech zamilovaných věnovat v dramaturgii programu?

Když se vrátím k počátkům a vzniku festivalu, který začal vlastně „nultým ročníkem“ už 24. února 2007, kde zahráli Ingrowing, Pigsty, Mincing Fury and G.C.o.Q.D., Devastathor a Critical Madness, tak musím říct, že o záměr nikdy nešlo. Koncert jsme tehdy uspořádali na podporu právě vydávaného debutového alba Killable od Critical Madness a že to vyšlo na únor, byla vlastně náhoda. Protože tento koncert byl velmi vydařený a s Crystal Productions jsme chtěli pořádat více akcí, dohodli jsme se s Daliborem (Revenda, šéf Crystal Productions – pozn. autora), že z toho uděláme tradici. Dalibor také přišel s názvem Guttural Gore Grind Mafia a ačkoliv rok 2008 zůstal hluchý, další rok nám to časově přesně sedlo na svátek svatého Valentýna, tedy 14. února 2009, kdy se uskutečnil první ročník. Že se to tematicky spojí a vždy bude točit kolem srdíček, za to už mohli pro změnu Squash Bowels.

Jak konkrétně?

Onen první ročník totiž jako headliner stále masivně prezentovali album Love Songs se skutečným srdcem v dlani na obalu. Pak už nebylo úniku a bylo jasné, že svátek svatého Valentýna bude vždy spojen právě tou nejextrémnější možnou formou s naším festivalem. Letos jsme použili slogan Grind & Gore is Love k roztomilému motivu z filmu Necromantic a ve zkratce jde v případě festivalu Guttural Gore Grind Mafia o doslovnou lásku ke grindcoru. A proto se festival vždy a bez výjimek bude konat v době kolem Valentýna. Co se týká dramaturgie, nic dalšího spojeného s tímto svátkem u nás nenajdete. Jedná se vlastně i o symbolický únik od všeho přeslazeného, co v té době všude každý vidí.

Už z názvu vyplývá, že se festival soustředí především na grindcore. Proč jste se před těmi deseti lety rozhodli podporovat právě tuto scénu?

Nikdy to ale nebylo pouze o grindcoru nebo death metalu. Mezi naše stájové kapely patřili hlavně Disfigured Corpse, ale potom i například Crashpoint nebo Liveevil, kteří hráli mnohem modernější a oproti grindcoru i celkově přístupnější metal. S Daliborem jsme v časech, kdy GGGM začínal, pořádali každé tři až čtyři měsíce koncert a žánrově vždy jiný, pouze v období před Vánocemi pak tradiční Xmass festivaly, kde se to stylově míchalo tak, aby si každý našel to své. Do dnešní doby přežil v tuto chvíli pouze GGGM festival, a to ze dvou důvodů. První důvod je ryze fanouškovský, osobně mám grindcore ze všech tvrdě metalových stylů nejraději zároveň s black metalem, a proto jsem asi ochotný věnovat čas právě tomuto. Druhý důvod je neskutečná základna, která na Ostravsku je. Nejde jen o výjimečné fanoušky, ale i kapely. Na Ostravsku se zformovalo to nejzásadnější, co na scéně máme, ať se jedná o Cerebral Turbulency, Malignant Tumour nebo už zmíněné Disfigured Corpse či pochopitelně Pathologist. Grindeři jsou navíc neobyčejně přátelští a pohodoví lidé, nepamatuju se, že bych se s kýmkoliv na ničem nedohodl, a tohle je oproti jiným stylům jeden z důvodů, proč mě stále tolik baví podporovat právě tuto scénu.

Jak ty vnímáš a chápeš tuto scénu v kontextu ostatních žánrů?

V kontextu ostatních žánrů, nejen metalových, ji chápu hlavně jako velice otevřenou. Grindové kapely nemají většinou problém hrát s kýmkoliv, kdekoliv, jak už jsem řekl, téměř všichni jsou neobyčejně přátelští. Nejde jim v první řádě o peníze, ale hlavně o to pobavit sebe a fanoušky. Mám rád i černý humor s touto muzikou spojený a nevadí mi v souvislosti s goregrindem žádné mrtvoly na obalu nebo krev. Prostě to k tomu patří, jen nemám rád, když se některé kapely snaží pouze šokovat a hudba je již zcela druhořadá. Na druhé straně grindcore jako žánr zasahuje často i do politiky a řeší se v této komunitě nejen kritika systému, ale otevírají se třeba i témata spojená s vegetariánstvím, protože mnozí z této komunity jsou vegani nebo vegetariáni.

Má tato scéna nějaká specifika, zákonitosti, která nejsou typická pro jiné scény?

Každá scéna má svá specifika, ale v první řadě je to o lidech. S některými lidmi se člověk názorově shodne, s jinými ne. Když jsem nakousl tu politiku, tak u některých crust/grindových interpretů mám pocit, že už je to trochu přehnané, například když někdo odmítá s někým hrát na jednom pódiu, protože jeho názor na konkrétní věc je neslučitelný s názorem toho druhého. Ale každý má právo se rozhodnout, jak chce, takže nikoho nesoudím ani neobviňuji, jen mě to čas od času zamrzí. Někdy lze také vidět, že se zpěvák té či oné kapely rozhodne mezi písněmi poukázat na nějaký problém a upozornit na něj nejen textem skladby. Nevadí mi to, dokud to má nějakou zdravou míru. Ale pokud má skladba třicet vteřin a frontman začne valit do hlavy nějaký svůj názor na dané téma déle než minutu, tak už pro to pochopení nemám. Chodíme na koncerty, ne na přednášky. Aspoň doufám… To jsou asi veškeré neduhy ať už punkové, crustové nebo grindové scény, na které si vzpomenu.

Týká se to i vašeho festivalu?

Nepamatuji si, že by se na Guttural Gore Grind Mafia cokoliv takového kdy stalo a věřím, že ani nestane. Ještě mám na grindcoru rád jedno unikátní specifikum, které nikde jinde nenajdeme, a to jsou lidi a způsob, jakým se dokážou na koncertech bavit. Jejich nespoutanost a kreativita často hraničí se šíleností. Ať už jde o moshpit, stagediving, pařba na podiu nebo třeba převleky a masky. Fantaziím se meze nekladou a stačí se podívat na záběry z festivalů, jako je Obscene Extreme. Je to prostě blázinec, ale super blázinec. Tohle nikde jinde nikdo neuvidí.

Také bychom měli zdůraznit, že váš festival bývá hojně navštěvován. Co podle tebe fanoušky na této akci, respektive na tomto žánru baví? Obecně se dá říci, že to nebudou instrumentální výkony, hlasová ekvilibristika a podobně…

Pochopitelně máme radost, že má festival už na Ostravsku tradici. Akcí je tolik, že si sám neumím často vybrat, kam vyrazit. A pochopitelně sníme o tom, že jednou se to podaří a přijde o těch padesát až šedesát lidí víc než obvykle a klub vyprodáme! Lidi určitě nejvíc baví, že v grindcoru nejsou skoro žádné mantinely. Každý může dělat, co ho baví, aniž by si na něj někdo ukazoval prstem, že se chová nepatřičně. Není problém u nás na chvíli vylézt na podium, skočit si z něj a podobně. Pochopitelně nikdo nesmí nikoho svým jednáním obtěžovat, to je jasné. A hlavně je třeba nechat prostor vystupujícím, takže stát na podiu celý set nebo i skladbu také není potřeba. V hudbě také nejsou žádné limity, a proto tu máme i goregrind, který je mnohdy doslova taneční záležitostí, někdo přidává i techno vsuvky, další něco jiného a o rozmanitost není nouze. Určitě tohle vše přispívá k popularitě žánru nebo i našeho festivalu.

Každopádně Guttural Gore Grind Mafia není pouze o hudebních šílenostech, v dobrém slova smyslu…

Pochopitelně u nás hrají i techničtější kapely. Ne každý hraje jednoduše, kde se nějaká ta chyba ztratí a jde jen o zábavu. Mnoho skupin si zakládá vyloženě na instrumentálních výkonech a letos k těmto kapelám například patří Antigama nebo i brutal death metaloví Congenital Anomalies, kde se kvalita měří nejen co do brutality a rychlosti, ale i právě těmi instrumentálními výkony. A někdo by se divil, ale ani zpěváci to mnohdy v tomto žánru nemají jednoduché. Ne každý ze sebe dokáže vyloudit takové pazvuky v takové intenzitě, obzvláště udýchat to. Já osobně bych na to nikdy neměl.

Letos jste vsadili jen na osvědčený Barrák. Nechtěli jste do festivalu zapojit také jiné kluby, jak tomu bylo v minulosti? 

Abychom festival mohli dělat a zaplatit vystupující interprety a všechny ostatní náklady, potřebujeme, aby nás podpořili i lidi včetně ostatních pořadatelů, se kterými se už většinou dobře známe. Druhý klub nikdy nebyl plánovaný a celé to před lety v Plánu B vzniklo proto, aby se mezi sebou nebily žánrově podobné akce v jeden den a my si vzájemně nepřetahovali lidi, kterých už tak není moc.  Druhým důvodem bylo, že o festival začalo mít zájem ohromné množství kapel doslova z celého světa a nám bylo líto, že i když tady jsou, nemohou nikde zahrát aspoň pro pár lidí. Zkusili jsme to tedy vyřešit tímto způsobem a pochopitelně někdo z toho měl radost, někdo zase ne. Nakonec to v Plánu B zafungovalo a řekl bych, že nakonec to dopadlo dobře a stalo se z toho pravidlo, i když organizačně to tedy nikdy nebylo zrovna jednoduché.

Nicméně Plán B před pár lety skončil…

A to zrovna v době, kdy už jsme měli domluveno příliš mnoho kapel. Než abychom rušili zavedený model a zabookované kapely, dohodli jsme se v tehdy nově zrekonstruovaném klubu Gora. Tam probíhal minulý ročník, ale co čert nechtěl, ani Gora nepřežila a klub zanikl. To už bylo trochu moc a dělat akci ve vzdálenějších klubech je z časového hlediska, kdy by lidé nemohli plynule a rychle přecházet, absolutní nesmysl. Protože loňská Warm Up párty dopadla solidně a lidi se bavili, naskytla se otázka, zda to letos rovnou neudělat v pátek i v sobotu oficiálně. Jakmile bylo jasné, že festival může být pouze v jednom klubu, byla to nejrozumnější volba. Co to s návštěvníky udělá, nevíme, a je dost možné, že v budoucnu festival bude znovu jednodenní. Zrovna tak se může stát, že ale bude znovu dvoudenní, a to s velkým headlinerem v pátek i v sobotu. Tohle je ale otázka budoucnosti a odpovědět se na ni nedá dřív než po letošním ročníku. Určitě budeme debatovat i s lidmi na akci, co si myslí a chtějí, takže uvidíme.

Právě jsi zmínil další podstatný fakt, a to že tentokrát festival bude probíhat ve dvou dnech, přitom v předchozích ročnících se jednalo o jednodenní akce…

Malá zkouška druhého dne proběhla už minulý rok v rámci samostatné páteční Warm Up párty, kde mimochodem zahrála první zaoceánská kapela na festivalu Corporal Jigsore z Bolívie. Více dní už bych asi sám v klubu nevydržel, přeci jen nejsme letní open air. Jinak v tuto chvíli určitě o více dnech neuvažujeme.

Samozřejmě nemůžeme v našem povídání opomenout ani některá ojedinělá vystoupení, která budou letos k vidění. Začít můžeme ostravskou partou Purulent Spermcanal, která se dala dohromady po osmi letech…

Purulent Spermcanal se probudili z hlubokého spánku pár měsíců nazpět a kontaktovali mě doslova na poslední chvíli. Vlastně i díky nim se festival rozrostl na dva dny, protože jejich vystoupení je pro mě natolik potěšující, že jsem prostě nemohl říct ne. Osobně jsem si myslel, že na Purulent Spermcanal v rámci GGGM dozraje čas o něco později, osud zasáhl jinak. Maro s Kokešem před časem ukončili činnost jejich poslední kapely Have the Munchies a obnovit Purulent Spermcanal se doslova vybízelo. Kluci přibrali Kubise (baskytara –  ex-Rubufaso Mukufo) a Milaňa (vokál – ex-Carnal Diafragma) a vrátili se přeci jen víc k tomu dřevnímu goregrindu, který hráli před dvaceti lety, takže koncert bude opravdová lahůdka. Pilně cvičí jak staré letité hity, tak nové písně, takže ukážou svoji starou i novou tvář! V Ostravě půjde pro letošní rok o exkluzivní vystoupení.

Další ostravskou partou jsou Carnal Diafragma, kteří oslaví na akci dvacet let své existence…

Kluci to pojali opravdu velkolepě a my jsme hrozně rádi. Nový frontman Kino (BBYB) chystá překvapení, o kterém ani my nic nevíme, ale hlavně se na oslavách objeví snad všichni členové z celé historie. Muzikanti se tedy budou obměňovat a podle toho, kdo bude hrát nebo řvát, se bude měnit i playlist, který bude díky tomu doslova unikátní a dojde tak na skladby, které se běžně nebo už dlouho nehrají. Jsem si jist, že půjde o unikátní koncert hodný oslav dvaceti let a díky tomu budou mít Carnal Diafragma i o trochu více času, než je běžné.

Po více než sedmi letech se vrací také Melancholy Pessimism, kteří v Ostravě odehrají svůj první reunionový koncert… Co můžeme od jejich koncertu očekávat?

Koncert Melancholy Pessimism je pro mě ohromnou událostí, jedná se o jednu z mých srdcových záležitostí. Frontmana Killyho otravuju rok co rok minimálně od té doby, co se z cest vrátil na Jižní Moravu, a vím, že jsem zdaleka nebyl sám. Jde tedy o více pořadatelů a fanoušků, kteří tak dlouho řvali, až si ten reunion doslova vyřvali. (smích) Nesmírně nás těší, že si kluci vybrali jako reunionový koncert právě GGGM a dohodli jsme se na opravdu speciálním hracím času. Pánové budou mít celých šedesát minut, tedy o dost víc než na tradičních festivalech, kde se v létě objeví, a proto zahrají i některé skladby, které jinde už nezazní. Výběr skladeb byl částečně i na samotných fanoušcích. Na facebookovém profilu Melancholy Pessimism byla dlouho výzva, aby si každý napsal, co chce na koncertech slyšet z každé desky z jejich diskografie. Nedám dopustit na geniální debut Recompense of Saints z roku 1996 a sám jsem loboval za skladby jako Promise Land a Brain Eclipse. Co přesně zazní, se dozvíme až na místě, ale je jisté, že nebude vynecháno žádné album a bude vždy zastoupeno aspoň dvěma songy. Kluci by také měli zahrát vše tak, jak to jde časově po sobě, takže pokud někdo jako já má v oblibě tu nejstarší tvorbu, musí být připraven hned ze startu.

Na závěr našeho rozhovoru nemůže chybět ani zmínka o hlavních kapelách. Tentokrát asi chybí nějaké výrazné lákadlo jako třeba Pungent Stench, kteří na festivalu vystoupili v roce 2016, ale zase jste tentokrát zvolili hned čtyři headlinery, a to Leng Tch´e z Belgie, Antigama z Polska, Teethgrinder z Nizozemska a našince Jig-Ai. Podle jakých kritérií jste kapely vybírali?

Snažíme se k nám dostat ty nejkvalitnější kapely a také ty, které u nás tak často nehrají. Jedná se často o exkluzivní vystoupení, v klubu nikoho z trojice Antigama, Teethgrinder, Leng Tch´e pravděpodobně už letos neuvidíme. Jig-Ai se vrátí symbolicky přesně po deseti letech, z čehož máme také nesmírnou radost. Jinak těch kritérií je víc. V první řadě mají vždy přednost kapely, které mám sám nejraději. Dlouhodobě se snažíme o Gronibard, Haemorrhage nebo aspoň kratičké obnovení Cerebral Turbulency. A pořád potají věřím, že to jednou vyjde! Další kritérium je kvalita. Vždy musím kapelu znát, slyšet dopředu její tvorbu a nejlépe i dříve vidět její vystoupení na živo. Zcela výjimečně dáváme prostor i novým a neznámým kapelám. Jednou takovou výjimkou je letos Kurva, která je poskládána z letitých muziąkantů a pochopitelně jsem slyšel dopředu vše, co chystají, takže nemám strach, že se nebude jednat o kvalitní vystoupení. Jinak ale kapely, které mají teprve první promo nebo krátké demo špatné zvukové kvality, sítem v naprosté většině neprojdou.

Na druhé straně šanci zahrát si u vás má každý…

Jasně, může se stát, že někdo tak zaujme i jediným demem a že to vyjde. Takže ozvat se může úplně každý, rád si poslechnu vše, co neznám, a rád dám šanci komukoliv, u koho vidím, že to bude stát za to. Nejraději bych vyšel vstříc každému, ale to pochopitelně nejde, prostor není nafukovací. Letos jsme museli oželet například Francouze Putrid Offal, což mě nesmírně mrzí a aspoň tady se jim ještě jednou omlouvám, že to nevyšlo. Asi před třemi lety jsem zavedl systém kapel, co chtějí hrát a sami mnohdy i několik let píší, že mají zájem. Vedu jejich seznam a vždy aspoň dvě nebo i tři nejlepší kapely vyberu. Když se domluvíme na podmínkách, zahrají. Například u Unborn Suffer to letos vyšlo snad po pěti letech a velmi mě to těší, protože jejich poslední deska Nihilist má ohromnou sílu!

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.