Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Herec Ivan Dejmal hraje Peera Gynta a říká: Baví mě hledání pravdy a otevírání pater vědomí a podvědomí

Herec Ivan Dejmal hraje Peera Gynta a říká: Baví mě hledání pravdy a otevírání pater vědomí a podvědomí

10.2.2018 Divadlo

Člen činohry Národního divadla moravskoslezského Ivan Dejmal hraje v nejnovější inscenaci svého domovského souboru titulní roli ve hře Peer Gynt. Nejen o jeho nejnovější postavě, ale také o současném dění ve společnosti jsme si s ním povídali v rozhovoru pro Ostravan.cz.

Zvětšit obrázek

Ivan Dejmal a Anna Cónová v inscenaci Peer Gynt.
Foto: Radovan Šťastný

V těchto dnech se objevuje mnoho nejrůznějších aktivit, které mají společného jmenovatele – všechny by chtěly pomoci ve snaze zabránit nebezpečné polarizaci společnosti. Angažují se herci i celá divadla. Mají herci a divadla takové věci dělat?

Určitě!

Takže kdyby vám někdo řekl: Dejmale pojď, pojedeme si povídat s lidmi o tom, co se to dneska děje, šel byste?

Asi ano.

A co by mělo být obsahem, aby vás to skutečně zajímalo?

Odpovím spíše, co by v tom být nemělo. Nebo, chcete-li, šel bych do takového projektu, kdybych souhlasil s názory, které má vyjadřovat. Nebo se stanoviskem, které bude zastávat. Musel bych se s tím nějak ztotožnit. Kdybych viděl, že si to rýpne do něčeho, do čeho je třeba rýpnout.

A do čeho byste si sám rád rýpnul?

Teď mne nic nenapadá… My ta témata otevíráme inscenacemi, které hrajeme.

Vy jste hrál nějaký čas v olomoucké činohře. A rektor olomoucké Univerzity Palackého před několika dny oznámil, že studenti vyjedou do pohraničních okresů pomoci lidem v oblasti dluhových pastí poradenstvím a budou se také zabývat působením dezinformací a vyvoláváním strachu ve společnosti a podobně. Vyjedou budoucí právníci, psychologové, pedagogové a další. Tak trochu to připomíná studentské aktivity z konce totality. Tehdy se také zapojovali do podobných aktivit i herci …

To je moc dobře, když studenti vyjedou. Ptáte se na věci, které souvisí s politikou. Ano, je třeba na různé věci upozorňovat. Třeba satirou. Podobně, jako to udělali třeba ve Zlíně s inscenacemi o Jiřím Ovčáčkovi. Otázkou ovšem je, kdo si najde cestu do divadla na tyhle věci. Otázkou je, když někdo vyjede třeba na Bruntálsko, jestli se tam najdou lidi, kteří by chtěli naslouchat. Nedávno jsem se bavil s jedním kamarádem o rozdělené společnosti. A jak je lehké využít toho rozdělení k dosažení politických cílů. K nástupu k moci. Začíná to ale už ve škole. Rozdělují se děti na ty studijně schopnější a méně disponované, pak na ty, které jdou na střední školu a které jdou do učebních oborů, a už tam se společnost rozděluje na intelektuály, vysokoškoláky, na tu „pražskou kavárnu“, a už se na některé lidi pohlíží jako na něco hanlivého. Jestli tohle má na mysli pan rektor, aby se tyto rozdíly mazaly, je to jen dobře. Vést dialog a zbavit se kastování ve společnosti.

Já mám ale pocit, že to kastování je vytvářeno uměle některými politiky, kteří rozdělenou a polarizovanou společnost potřebují. Nebo potřebují vytvářet strach z něčeho, aby se mohli poté označit za ty, kteří to, čeho se lidé začnou bát, vyřeší. Příkladem je vytvářený strach z migrantů, které tady v podstatě nemáme a mít ani nebudeme. Protože sem nesměřují …

Já vás ještě doplním. Otázkou je, jak je možné, že někteří mocipáni a politici dokáží uměle vytvářeného strachu takto využít. Nebo dokáží zúročit dezinformace tak, že díky nim vítězí ve volbách. Tohle je třeba řešit. Základ je ve vzdělávání. Tam je ale někde zakopaný pes. Lidé si vzdělanců přestávají vážit. Doktoři medicíny, ti jsou ještě fajn. Vytáhnou mi třísku z oka, pomůžou. Ale právníkům už se nevěří skoro ze zásady a politici z pohledu většiny lidí jen kradou. Tohle je třeba řešit. Asi tudy někde by měla vést cesta studentů z Univerzity Palackého. S lidmi se prostě musí mluvit.

Jenže tady často zloděj volá: Chyťte zloděje! Vy se bavíte doma o tom, co se dneska děje? Máte na to čas a chuť v soukromém životě?

Bavíme se. A nikdo v rodině, nebo mezi kamarády, mne nepošle do háje. Když byly prezidentské volby, tak jsme byli s otcem na nákupu obleku a souběžně jsme sledovali výsledky voleb. Víte, ono je strašně lehké mít radikální postoje. A zároveň se nebavit. Říkat: Já to vidím takhle a nikdo ať mi nic neříká, nic dalšího vědět nepotřebuju. Takový postoj je strašně jednoduchý, ale je třeba proti tomu jít, je to prostě špatně.

Pojďme k divadlu. Máte teď krásnou titulní roli Peera Gynta, ale hostujete i v dalších ostravských divadlech. Zahrál byste si rád komedii v Divadle Mír?

Jistě. Když jde o inteligentní humor, ničemu takovému se určitě nebráním.

Kdybyste se octl v situaci, ve které si musíte vybrat, a měl byste volbu mezi Peerem Gyntem a komedií v Míru, co byste si vybral.

Tak samozřejmě Peer Gynta.

Proč?

Ty otázky, které se tam řeší, jsou zajímavé, je zajímavé je zkoumat. Komedie je krásná věc, ale skutečné psychologické herectví a hledání pravdy, sama sebe, objevování sebe v sobě, co jsem byl a co jsem prožil, otevírání pater vědomí a podvědomí, to mě moc baví.

Pro mne je váš Peer Gynt příliš sympatický. To přece není žádná příkladná postava …

Podle mne je to fajn kluk, který přitahuje problémy.

On si je sám vyrábí…

Jestli je tam nějaká sympatie, tak proč ne? Já jsem chtěl, aby to byla postava, která udělá špatná rozhodnutí, protože lidé prostě dělají špatná rozhodnutí. Důležité je ukázat, kam vedou ta rozhodnutí. O tom to hrajeme.

Ano, vaše postava varuje před lehkomyslností. Ale děláte to s takovou mírou hravosti, že ta vaše lehkomyslnost, tedy Peerova lehkomyslnost, je téměř nakažlivá. Dobře, necháme diváky, ať si sami vyberou, které vzorce chování vybízejí k následování a které ne. Chci se zeptat ještě na jednu věc, jak jste se učil tu přemíru textu? Navíc ve verších …

Mám doma takové křesílko a lampičku, a tam jsem denně hodinu seděl a učil se text. Ale mě se texty učí dobře a verš navíc pomáhá k zapamatování. Na první čtenou už jsem skoro uměl půlku textu.

Věnoval jste se někdy uměleckému přednesu? Vás projev je velmi přirozený, i když na jevišti mluvíte, jak se říká, vázanou řečí.

Na DAMU mne učila jevištní mluvu Eva Spoustová. Ta byla u Peer Gynta hlasovou poradkyní. Musel jsem jí sehnat další text, protože ona si do textu maluje, používá spoustu různých barviček, kdybych jí dal svůj text, tak bych z něj za chvíli nic nepřečetl.

O takovou památku bych docela stál …

Já ji mám.

Co přijde po Peerovi?

Začali jsme zkoušet hru Teror. Napsal ji vnuk Baldura von Schiracha, šéfa Hitlerjugend. Jde o příběh z právnického prostředí, děj probíhá u soudu. Moje postava je obžalovaný, pilot, major Luftwafe, který sestřelí civilní letadlo s 164 lidmi na palubě, protože to letadlo mají v rukou teroristé a navádějí let na arénu v Mnichově, kde sedí sedmdesát tisíc lidí. Součástí inscenace je soudní proces a diváci dokonce dostanou možnost hlasovat o vině a nevině.

Tu hru znám, hraje se po celém světě, u nás ji hrálo několik divadel a výsledek diváckých hlasování se různě liší.

Ano, v Japonsku pilotovo rozhodnutí lidé odsuzují jako neuposlechnutí rozkazu. A devadesát pět procent hlasuje pro vinen. Já bych hlasoval pro nevinen, protože pilot šel cestou hledání menšího zla. Porušil rozkaz, ale nejednal zbrkle. A jako voják je povinen bránit životy. Zní to jako protimluv. Zabije 164 lidí, ale zachrání několik desítek tisíc …Já jsem si tu postavu obhájil.

Kdy bude premiéra?

5. dubna.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.