Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Ostravské morytáty a legendy z třicátých let se na prknech Arény zhmotnily ve výtečnou Chachariji

Ostravské morytáty a legendy z třicátých let se na prknech Arény zhmotnily ve výtečnou Chachariji

25.3.2018 Divadlo

Dramatikové Tomáš Vůjtek a Janusz Klimsza stvořili Chachariji a v sobotu ji uvedli v premiéře na jevišti ostravské Komorní scény Aréna. Chacharije přitom není drama či kabaret, ani férie či road-movie, je to Všehomír ostravský. Chacharije je snový příběh o „zeměguli“ na struskové haldě a v přilehlém městě, ovšem pevně opřený o dobové ostravské reálie. A v režii jednoho z autorů – Janusze Klimszi.

Zvětšit obrázek

Z inscenace Komorní scény Aréna Chacharije.
Foto: Roman Polášek

Chacharije začíná rozhlasovým projevem ostravského politika jednoho jarního dne roku 1932. Celé představení se totiž odehrává v jediný den, ačkoliv se v něm nakonec slijí události z mnoha různých dnů i letopočtů. Vůjtek s Klimszou právě rozehrávají pořádnou smršť na téma Ostrava. A zatímco politik ve studiu nabubřele řeční o sociální pomoci radnice nezaměstnaným a rozhlasový technik se při proslovu nudí k smrti, na Ostravsku to pořádně vře:

„Moravská Ostrava, 30. března 1932. Dnes dopoledne o 9. hodině měla se konati v Dolní Suché schůze stávkujících z dolu František. Z davu vylétlo několik kamenů a cihel. Policie odpověděla salvou ze služebních revolverů. Padlo celkem asi 60 ran. Dosavadní zprávy mluví o 4 těžce zraněných dělnících. Je to například Ladislav Karvinský, je raněn smrtelně do prsou. Rána jde těsně kolem srdce. Byl převezen do závodní nemocnice v Orlové a tam také odpoledne zemřel.“

Michal Čapka a Josef Kaluža. (Foto: Roman Polášek)

Klimszův a Vůjtkův literární scénář o Chachariji je něčím jako hrabalovským pábením na ostravský způsob. A ze všeho nejvíc má hra blízko k Hrabalovým textům z knihy Morytáty a legendy, Chacharije je totiž podobnou bytostně silnou montáží reálného života s autorskou imaginací. V Chachariji se na haldě zjevují duše zemřelých a krypta pod kostelem skrývá poklad. Ale zároveň komunisté agitují pro lepší zítřky a tisknou falešné žebračenky. Cikánka věří v romského krále Michala Kwieka a německý skladatel Paul Hindemith v plzeňské pivo U Radů.

Pokud je Chacharije během prvé půle surreálně divokou koláží, v té druhé už je hlavní láska a smrt, tedy dva základní atributy dobrého divadelního špílu. Kdo je milován, kdo nemilován a kdo zavražděn, to samozřejmě recenzent nemůže prozradit, jisté je, že teče krev a umírá se. A že herci z Arény tančí s Amorem i s kostlivcem do posledního dechu. Uvěřitelně! Na dřeň!

Dana Fialková a Pavel Cisovský. (Foto: Roman Polášek)

Výkony jednotlivých aktérů jsou zároveň i vynikající náplastí tam, kde scénář přece kapku drhne. Někdy totiž autoři jen slepí několik anekdot za sebou a kdyby text měli odříkávat ochotníci, mohlo by se představení zvrhnout v taškařici à la obecní hasičský ples. Režisér Janusz Klimsza ale dobře ví, že fantastické výkony herců z Arény dokážou povýšit i slabší místa předlohy.

Viděl jsem před pár týdny v Národním divadle v Brně původní českou hru Věra (premiéra 2. března), která vypráví o gymnastce Věře Čáslavské. Podobně jako v Chachariji je drama jednou velkou mozaikou založenou na hromadných scénách, ovšem polovičaté výkony brněnských herců udělaly z kolektivních scén vlažnou nudu. V Aréně si však každý z herců (a to bez výjimky) dokáže i v urputné herecké tlačenici na jevišti udržet svébytný herecký projev, což je kumšt. O kumštýřích z Ostravy se ale už léta ví, že dokážou i nemožné, takže odborná porota Cen divadelní kritiky je i letos ocenila titulem Divadlo roku.

Šimon Krupa a Petr Panzenberger. (Foto: Roman Polášek)

Chacharije je zrcadlem Ostravy, do něhož je někdy strach se podívat: alkohol, drogy, prostituce, bída, násilí v ulicích i v rodinách, nacionalismus, xenofobie, antisemitismus, závist a věčná blbost… V roce 2018 stejně jako v roce 1932. Chachar je ostravský druh, který nelze „odstraniti“, vyčetli někde v pramenech autoři Chacharije. Jenže, kdo je ostravský chachar? Tak trochu každý obyvatel Ostravy. My všichni.‘

„My jsme ti ostravští chachaři, nám se vše na světě podaří,“ zpívá se v samém závěru představení, tahle písnička předválečného kabaretiéra Saši Razova ale obsahuje jen půl pravdy. Skvěle se podařilo představení Chacharije na prknech Komorní scény Aréna. Že by se ale ostravským chacharům, tedy nám všem, mělo podařit všechno na světě, o tom již víme své…

*

Tomáš Vůjtek a Janusz Klimsza: Chacharije. Režie Janusz Klimsza. Scéna Marta Roszkopfová. Hudba Vladislav Georgiev. Obsazení: Radní – Petr Pěnkava j.h., Mariana – Tereza Cisovská, Josefek – Tomáš Hába j. h., Majdalena – Dana Fialková j.h., Kubitshek – Šimon Krupa, číšník – Ondřej Malý j.h., Švenda – Petr Panzenberger, Kaňa – Jan Chudý, Kořínek – Vojtěch Lipina, Ferda Prokop – Josef Kaluža, Panaček – Pavel Cisovský j.h., Valenta – Michal Čapka, Hlavatý – Vladislav Georgiev, Silberstein – Marek Cisovsk, Sára – Alena Sasínová-Polarczyk, cikáně – Zuzana Truplová, abatyše – Alena Sasínová-Polarczyk, Razov – Petr Pěnkava j.h.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.