Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Je důležité nestydět se za svůj původ, říká Martin Kajzar před Mezinárodním hudebním festivalem slovanské hudby

Je důležité nestydět se za svůj původ, říká Martin Kajzar před Mezinárodním hudebním festivalem slovanské hudby

31.10.2018 Hudba

Druhý ročník Mezinárodního festivalu slovanské hudby se uskuteční ve dnech 5. až 15. listopadu 2018 na území Moravskoslezského kraje. Vedle proslulého pěveckého souboru z Petrohradu je připraven košatý hudební program, který zahrnuje hudbu od raného středověku po první polovinu 20. století. Rozhovor jsme vedli se zakladatelem a ředitelem festivalu Martinem Kajzarem, který je nejen muzikolog, zpěvák a hudebník, nýbrž také sportovní fanoušek a vášnivý turista. Tomu odpovídá i šíře témat následujícího povídání.

Zvětšit obrázek

Pořadatel Mezinárodního festivalu slovanské hudby Martin Kajzar.
Foto: Tereza Šišmišová

Mezinárodní festival slovanské hudby vstupuje do svého druhého roku s řadou novinek. Narostl počet koncertů i měst, kde se odehrají… Znamená to, že festival je na vzestupu?

Co se týče množství kulturních událostí, nejen koncertů, to nenarůstá úměrně se snahou festival rozšířit, nýbrž je výsledkem přirozené snahy zaměřit se na tematické celky – skladatelské legendy, pěvecké legendy, výročí souborů nebo umělců, soutěž v interpretaci – ale i na konceptuální programy (letos Dopisy z Terezína a Brundibár), které se nám konkrétně pro daný rok nabízejí. Všemu je pak nadřazena touha po uměleckých a estetických hodnotách, kterými pečlivě vybíraní umělci i tělesa disponují. Co se týče výběru prostor a míst, kde se akce konají, zde jde o cílenou expanzi i mimo Ostravu, jelikož považujeme za důležité působit i v jiných oblastech našeho regionu. Tento trend hodláme zachovat i pro nadcházející ročníky, tedy určitě pro ten příští, jehož program je již nyní hotový.

Jak bys vyložil ideu festivalu? Slovanská hudba je značně široký a problematický pojem…

My v tom naopak problém nevidíme, festival děláme striktně apoliticky s touhou šířit něco, co sami považujeme za hodnotné a naplňující. Podobný model festivalů a soutěží funguje i v jiných zemích a cítíme, že u nás by také mohl. Chceme zde zvát umělce, kteří budou rádi prezentovat hudbu své země či kulturu jiné ze „slovanských zemí“. Zároveň zde chceme potkávat nové přátele, sledovat posun dětí v rovině jejich uměleckého růstu a motivace, zasadit se o jejich mnohdy první zkušenosti s tvorbou a prezentací skladatelů jiných zemí…zkrátka myšlenku festivalu nelze simplifikovat na jediné „proč“.

Festivalovou introdukci obstará mužské sexteto Kovcheg z Petrohradu s repertoárem ruských písní a pravoslavných chorálů. Půjde výlučně o a cappellový koncert? Jak bys hudbu, kterou Kovcheg prezentuje, přiblížil?

Kovcheg jsme pozvali již loni a vzhledem k jejich obrovskému úspěchu jsme neváhali toto těleso letos představit posluchačům i v jiných koutech našeho kraje. Asi bych nehovořil přímo o introdukci, jelikož zde budou mít čtyři koncerty. Jejich repertoár je široký a obsahuje i sólové virtuózní skladby pro mandolínu, nicméně nám osobně je blízká „kovchegovská interpretace“ duchovní hudby. Když si dovolím použít neodbornou terminologii, tak při poslechu pravoslavných chorálů v jejich podání máte skutečně pocit, že oscilujete mezi zemí a nebesy, a to už jsem slyšel a viděl mnohé.

Kde všude se odehrají koncerty MFSH a jaká kritéria jste pro volbu koncertních míst uplatnili?

Koncerty se letos uskuteční v Olbramicích, ve Frýdku-Místku, Třinci a samozřejmě v Ostravě. Prostory jsme vybírali s ohledem na typ události, ale také jsme je konzultovali s odborníky a hudebníky, jimž jsou akusticky známé. Neskrýváme také osobní důvody, v Olbramicích žijeme a chtěli jsme uspořádat kulturně hodnotné vystoupení pro zdejší obyvatele, ve Frýdku jsem umělecky vyrůstal ve folklórním souboru Ostravička, Třinec je téměř můj domov a Ostrava byla jasná volba,protože je to metropole našeho regionu.

Kultura a sport spojí síly a z iniciativy organizátorů MFSH a třineckého hokejového brankáře Šimona Hrubce pomohou benefičním koncertem podpořit čtyřletého chlapce Ondru postiženého závažnou nemocí. Jak bude tato záslužná akce probíhat?

Celá akce je vyústěním společné snahy nejen uměním bavit, ale také pomoci dobré věci. Všichni víme, že jsou mezi námi takoví, kteří pomoc druhých potřebují, a pokud to bude v našich silách, chceme být u toho. Se Šimonem jsme se dohodli, že pro letošní rok podpoříme malého Ondru z Třince. Ondra je chlapec, který nebyl schopný pohybu, a jelikož se to cvičením daří zvrátit a chodit nejspíš bude, spatřujeme zde jasný smysl.

Zajímavou crossoverovou linií programu je slavnostní koncert Cimbálové muziky Friš, které jsi součástí jako zpěvák a violista. Čím bude vaše vystoupení netradiční?

Friš je cimbálová muzika, která v téměř nezměněné sestavě působí na folklórním poli dvě desítky let a je úzce spjata i s Českým rozhlasem, kde natočila již čtyři alba a odehrála řadu koncertů. Na výročním koncertě představí to nejlepší ze svého repertoáru s akcentem na slovanské prostředí (Morava, Slovensko, Polsko, Makedonie, Bulharsko ad.). Navíc zde vystoupí řada renomovaných hudebníků. Návštěvníci se mohou těšit kupříkladu na goralského barda Jana Karpiela ze Zakopanego, hráče na bulharský kaval Tomáše Rossiho, goralskou kapelu Andrzeje Niedoby z Mostů u Jablunkova, Miroslava Kolaciu – primáše kapely Musica Folklorica nebo Lubomíra Graffeho – bývalého primária Vojenského uměleckého souboru Ondráš.

Pokorou, respektem a vzájemností je motivován koncert dvou pěveckých legend z Polska a České republiky. Prozraď, proč jste vybrali právě Richarda Nováka a Wiesława Ochmana a co tito mistři zazpívají?

Richard Novák je nejen pro zpěváky obrovský pojem a je dokladem, že celoživotní píle a pokora přináší mimo růže i aktivní kariéru, která nemusí mít věkové limity. Totéž pro nás znamená i maestro Wiesław Ochman, který má velmi podobnou pozici v sousedním Polsku, kde patří mezi interprety numero uno. Oba umělci se spolupodíleli na dle mého mínění jedné z nejlepších nahrávek Rusalky, a tak se toto spojení basisty s tenorem doslova nabízelo. Tentokrát se oba za doprovodu varhaníka Lukáše Kubenky zaměří na sakrální hudbu polských a českých skladatelů.

Součástí MFSH je i interpretační soutěž „Mladí umělci soutěží“. V Ostravě je několik základních uměleckých škol, dvě konzervatoře, Fakulta umění a další umělecké instituce. Kdo všechno se soutěže může zúčastnit a jak je strukturována?

Soutěž je určena žákům a studentům od osmi do 26 let, čili rozptyl pro věkové kategorie účastníků je nemalý. Jejím partnerem a spoluorganizátorem je ZUŠ Ostrava-Poruba, za což patří jejímu vedení velký dík! Soutěž je specifická tím, že v mezinárodní porotě zasedají umělci přímo na festivalu vystupující, v čemž nacházíme rovněž pedagogický přesah. Letos máme přihlášených více než šest desítek účastníků z různých zemí (Slovensko, Polsko, Ukrajina, Rusko, Makedonie, Slovinsko, samozřejmě Česko ad.) a velmi se na výkony těšíme. Masterclass povede prof. René Adámek a nově jsme pro účastníky přichystali hudební dílny mistra houslaře Tomáše Pospíšila. I letos dostane jeden z účastníků, který porotu výrazně osloví, příležitost v nadcházejícím ročníku vystoupit na jednom z večerů po boku profesionálních umělců.

Zajímavým programovým bodem bude vzpomínka na Vítězslavu Kaprálovou – nejvýraznější českou skladatelku 1. pol. 20. století. Jak bude tento večer koncipován a proč jste se rozhodli připomenout letos právě ji?

Je to částečně niterní vztah k hudbě této významné osobnosti a také nás těší spolupráce s paní Karlou Hartl z The Kapralova Society, která z Kanady na tuto událost zavítá. Koncert je zajímavý tím, že důkladně mapuje skladatelčina kompoziční období a je pestrý obsazením. Hosté si mohou vyslechnout dechové trio pro hoboj, klarinet a fagot, skladby pro sólový klavír i klavír jako doprovodný nástroj (violoncellové ritornely, písně pro soprán, skladby pro housle, skladby pro příčnou flétnu). Na večeru věnovanému Vítězslavě Kaprálové vystoupí Patricia Janečková, Anton a Alexej Aslamasovi (RUS), Anna Chrusćiel (POL), Ladislav Mariaš, Alexandr Starý, Kateřina Pašková, Barbara Kamińska (POL) a další. Celý koncert bude zaznamenávat Český rozhlas Vltava, z čehož máme přirozeně velikou radost.

Jedním z nejlákavějších koncertů je vzpomínka na hudbu terezínských skladatelů. Zde se rozezní opera Brundibár Hanse Krásy, ale dojde i na světovou premiéru, je tomu tak?

Ano, celý koncert je ve spolupráci s Památníkem Terezín pietní vzpomínkou na skladatele, kteří s hudbou žili a s ní také zahynuli. Krásův Brundibár je dojemným příběhem dětí, jež udělají cokoliv pro zdraví své matky, a byť je situován do dramatického prostředí terezínského ghetta, je dokladem umění radovat se z mála. Opera je v tomto nastudování syntézou mládí a zkušeností. První kategorii reprezentují žáci a studenti uměleckých škol (ZUŠ Ostrava-Poruba, ZUŠ Bohumín, Fakulta umění OU, sbor Permoník) a tu druhou profesionální muzikanti (Janáčkova filharmonie, NDM) a pedagogové (ZUŠ Ostrava-Poruba). Za dirigentský pult usedne bývalý dirigent Hudby ministerstva vnitra Jiří Čaňo. Co se týče melodramu Dopisy z Terezína, ten začal vznikat po naší poslední návštěvě Terezína. S manželkou jsme zde sesbírali velké množství dopisů, básní a vzkazů, z nichž jsme vytvořili systematický koncept. Pak jsme oslovili jednu z výrazných skladatelských osobností současnosti Zuzanu Michlerovou, která vše citlivě zhudebnila. V melodramu za autorské videoprojekce animátorky Denisy Jánské diváci uslyší a uvidí po boku Veroniky Forejtové také Norberta Lichého. Večer se představí rovněž umělci z Akademie muzycznej w Katowicach a Pražské konzervatoře se skladbami Gideona Kleina, Pavla Haase a Viktora Ullmanna.

Závěrečný koncert se obloukem vrátí do duchovního středověku. Jakou hudbu rozezní Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena?

David Eben je přední odborník na tematiku gregoriánského chorálu. Vystudoval v tomto oboru dirigování a přednáší na renomovaných zahraničních univerzitách. Nás těší, že můžeme do Ostravy pozvat osobnosti, kterých si vážíme, a profesor Eben je jednou z nich. Se svým tělesem Schola Gregoriana Pragensis patří k předním světovým interpretům a symbolicky s odkazem českých světců završí v kostele Svatého Ducha celý festival.

Na závěr si dovolím malé odlehčení. Ty jsi fanoušek Třince a Baníku? Všiml jsem si, že se rád fotíš se sportovci a vedeš k tomu i svého syna… 

Stejně tak mám rád vysoké hory nebo různé odnože metalu, ale ano, pocházím z vesnice Hnojník nedaleko Třince a od mala mne otec brával na hokej. I přes hektický život si najdu čas zjistit výsledek zápasu třineckých Ocelářů a prožívám vítězství, jako když jsme chodili na hokej s tátou. Baník je pro mne srdeční záležitost a při zpěvu chorálů mám obdobný pocit mrazení jako při návštěvě Wiener Staatsoper. Nejspíš narážíš na fotografii syna s Milanem Barošem a rodinné foto s Jaromírem Jágrem. Nevyhledávám fotografie s libovolnými známými osobnostmi, nýbrž jsem rád, když se mohu setkat s lidmi, kterých si vážím, přičemž fotografie je takový příjemný bonus. Časem třeba program festivalu tematicky naladíme na hráčské legendy, pak by měli s jistotou pořad Milan Baroš i Jaromír Jágr! (smích).

Myslíš, že sport a hudební kultura mají v našem kraji dobrou pověst a renomé?

Sport a kultura jsou odvětví, která je zapotřebí podporovat v jakémkoliv kraji. Pojí se také k naší pedagogické profesi a odráží se na životní úrovni patřičného regionu. V našem kraji, myslím, nejde jen o pověst, ale především o silnou hrdost lidí, kteří se umějí a chtějí hlásit ke svému klubu či oblíbené kapele. Je důležité se nestydět za místo, odkud pocházíme, kde žijeme, a v tom nám výrazně sport i hudba napomáhají.

Až Mezinárodní festival slovanské hudby letos skončí, co byste rádi, aby mu nechybělo,
a co naopak s klidným srdcem oželíte?

Přáli bychom si, aby lidé z koncertů odcházeli plni dojmů a silných zážitků, byť tematicky v tomto ročníku nepůjde vždy o chvíle nejšťastnější. A co bychom oželeli? Nejspíš bychom si uměli poslední měsíce představit i klidnější rodinné večery, nespojené s psychicky náročnou organizací. Na druhou stranu máme radost, když se událost podaří, což je pro nás jasným impulsem do další práce.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.