Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Tanečnice Shino Sakurado: Je radost nechat emoce plynout beze slov

Tanečnice Shino Sakurado: Je radost nechat emoce plynout beze slov

27.2.2019 Divadlo

První sólistka baletu Národního divadla moravskoslezského Shino Sakurado se ve svých rolích dokáže proměnit do temperamentních svůdkyň i křehkých dívek, cizí jí nejsou ani abstraktnější role v současných choreografiích. Tato tanečnice zaujala již dva roky po sobě porotu Moravskoslezských kulturních Cen Jantar. Letos je na toto ocenění nominována za roli Mercedes v klasice všech klasik, baletu Don Quijote. Jak se odvíjela její cesta za vysněným povoláním, jak se připravuje na představení i jak relaxuje, prozradila v následujícím rozhovoru.

Zvětšit obrázek

Shino Sakurado v baletu Don Quijote.
Foto: Martin Popelář

Tanec jste začala studovat v Japonsku, poté jste pokračovala v Belgii na Royal Ballet School v Antverpách a první angažmá jste dostala v souborech v Polsku a následně tady v Ostravě. Proč jste se rozhodla začít kariéru v Evropě, a ne v rodném Japonsku?

V Japonsku je situace poněkud náročná. Je tam spousta souborů, ale bohužel nemají dostatek finanční podpory, takže když chcete pracovat jako profesionální tanečník, buď dostáváte málo zaplaceno, nebo musíte dělat ještě i jinou práci. Proto je běžné, že mnoho tanečníků odchází do zahraničí, hlavně do Evropy a Spojených států. Já jsem se po ukončení studia v Belgii zúčastnila řady konkurzů v Evropě a bylo těžké získat angažmá. Ucházela jsem o místo v Polském národním baletu ve Varšavě i v souboru v Poznani. Mezitím jsem se krátce vrátila domů do Japonska a pak se dověděla, že v Poznani jsem byla úspěšná a tam jsem také začala svou profesionální kariéru.

Liší se nějak svět profesionálního tance v Japonsku a v Evropě, ať už se to týká tanečních škol, či divadel?

V Japonsku je populární především klasický balet a vzdělávání i repertoár divadel se soustředí tímto směrem. Současný tanec se moc neujímá, i když dnes už je situace asi trochu jiná než dříve. V Evropě si můžete vybrat mezi různými styly – současný tanec, klasika a mnoho dalších – a to se mi líbí. Co se týče konkurence v Japonsku a v jiných zemích, řekla bych, že je to velmi podobné, všude se musíte snažit prosadit.

V nově připravované inscenaci NDM v Ostravě, v Nebezpečných známostech Krzysztofa Pastora, budete obsazena do dvou velmi odlišných rolí – Markýzy de Merteuil a paní de Tourvel. Která z těchto dvou úloh je vám bližší a proč?

Tady v Ostravě tančím hlavně energické a silné ženské postavy, například Mercedes v Donu Quijotovi nebo Milady de Winter ve Třech mušketýrech. Fyzicky je pro mne tedy jednodušší Markýza de Merteuil. Ale cítím, že chci dělat i role, které jsou citlivější a ryzejší. Postava paní de Tourvel během představení graduje a mohu tak postupně přidávat na fyzickém výkonu i emocích, což není jednoduché, ale právě to mě baví. Kdybych si tedy měla vybrat, asi bych zvolila paní de Tourvel.

Baví vás hrát historické postavy, nebo máte raději něco současného?

Mám ráda obojí. U historických postav mne zajímá ta příprava okolo. Při zkoušení Nebezpečných známostí jsem se podívala na filmové zpracování, četla jsem i původní román a chtěla jsem se dovědět co nejvíce o postavách, které tančím.

Pastorův styl je převážně neoklasický, v minulých sezónách jste ale nastudovala role čistě klasické, jako je Mercedes v Donu Quijotovi či moderně pojaté, například postavu Alice ve stejnojmenné choreografii. V jaké stylu se cítíte nejlépe?

Moc ráda do tance vkládám emoce, proto se cítím lépe v neoklasickém nebo současném tanečním stylu. Potřebuji se hýbat svobodně, přirozeně, vyjádřit své pocity, což v klasickém tanci není vždycky možné, protože pohyby jsou velmi přesně určeny. Ale třeba v roli Mercedes jsem mohla uplatnit i hereckou stránku, takže jsem se cítila mnohem svobodněji.

Když pracujete s choreografy, co je pro vás zásadní? Co vám pomáhá přizpůsobit se jejich stylu?

Pozorně se dívám, když pohyb předvádí, a jsem ráda, pokud ho sami mohou ukázat. Nejdříve se snažím kopírovat, ale pak na to přijdu a hledám vlastní cestu. Také mi pomáhá, když choreograf dokáže vysvětlit, co chce. Například Krzysztof Pastor hodně mluvil o emocích a příběhu, takže jsme porozuměli i drobným detailům a dávalo nám to smysl.

Co je důležité, abyste se cítila na jevišti dobře? Máte nějaké zvyky nebo rituály, které děláte, než jdete na scénu?

Určitě hodně záleží na tanečním partnerovi. Když jste si blízcí, cítíte se na jevišti lépe a jste vzájemně napojení. Žádné rituály nemám, vím, že jako sólistka musím pracovat ještě více než ostatní, a věřím, že tvrdá práce při zkouškách se na scéně nakonec projeví. Snažím se tedy ze sebe vydat sto procent každý den. Pomáhá mi ale i kostým, líčení, vlasy – mohu se tak vnitřně převtělit do své postavy.

Sledujete dění v tanečním světě? Inspirují vás některé soubory či tanečníci?

Ano, baví mě hlavně ty soubory, které se zaměřují na současný tanec. Tady v Ostravě jsme tančili choreografii Johanna Ingera, dělala jsem jednu z hlavních rolí, a bylo to úchvatné. Chtěla bych si zatančit i v dalších takových dílech. Mám také ráda Jiřího Kyliána. Jeho choreografie jsou starší, ale nádherné a hluboké. Jeden z nejlepších souborů na světě je pro mne Nederlands Dans Theatre, kde Kylián roky působil.

Kdybyste měla vybrat jednu věc, kterou na profesi tanečnice milujete, a jednu, kterou nesnášíte, co by to bylo?

Miluji to, že skrze tanec mohu lépe vyjádřit své pocity. V běžném životě nemůžete říct věci naplno nebo prostě jen tak zakřičet. Ale v tanci občas cítím, že můžu pohybem křičet, nechat emoce plynout beze slov jen skrze tělo, a to je radost. A co nesnáším? Neřekla bych, že něco vyloženě nenávidím, ale moc se mi nelíbí současný světový trend, kdy tanečníci staví na první místo techniku, točí deset piruet a dělají šílené triky. Já nejsem až tak technický typ, myslím si, že balet je umění, ne sport. Samozřejmě, že je potřeba obecenstvo zaujmout a nadchnout, ale jsou i jiné kvality, které můžeme ukázat. Jsou to malé detaily, třeba jak pokládáte chodidlo, jak používáte paže a podobně.

A co ráda děláte kromě tance, jak relaxujete?

Mimo tanec nejsem moc aktivní člověk (smích). Hodně mých kolegů chodí do fitka, to já moc nemusím. Ráda se dívám na filmy, čtu knížky nebo si dám horkou vanu. A taky moc ráda nakupuji!

Tereza Cigánková | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.