Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Edith a Marlene má za sebou reprízu číslo 100. Je to ostravský fenomén, který nemá konkurenci

Edith a Marlene má za sebou reprízu číslo 100. Je to ostravský fenomén, který nemá konkurenci

25.4.2019 Divadlo

Mimořádně úspěšný muzikál Edith a Marlene se ve středu 24. dubna opět odehrál v Ostravě. Tentokrát šlo o reprízu s pořadovým číslem 100. Příběh dvou legend 20. století se Divadle Jiřího Myrona stal fenoménem, který od premiéry z 19. prosince 2013 potěšil, dojal a vzrušil již 58 tisíc diváků! Ovace pro Hanu Fialovou a Evu Zbrožkovou ani tentokrát nebraly konce.

Zvětšit obrázek

Eva Zbrožková a Hana Fialová při děkovačce po sté repríze.
Foto: Martin Straka

Divadlo Jiřího Myrona bylo i tentokrát zaplněno do posledního místa a před samotným začátkem si vzal slovo ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, který vyjádřil radost nad tím, že je muzikál Évy Pataki Edith a Marlene v Ostravě tak úspěšný. Přitom zdůraznil, že se pravděpodobně jedná o první inscenaci, jež se dočkala stého uvedení na prknech tohoto divadla. Zkusme zapřemýšlet, čím jsou fenomenální obliba a úspěch tohoto muzikálu vlastně vyvolány.

Na prvním místě je nutno zmínit režii Janusze Klimszy, který se v Edith a Marlene soustředil především na psychologicky výstižnou charakteristiku postav. Muzikál je vším, jenom ne dekorativním, biograficky popisným líčením nebo pouhou konfrontací lesku a bídy obou hlavních protagonistek. V drsném a živočišně brutálním projevu Hany Fialové v roli Piaf  dochází k obnažení syrové podstaty osobnosti, v níž se promítají veškeré pády, šrámy, bolesti a stále znovu se vzpínající, neuhasitelná a zvláštní touha žít a milovat. Klimsza skvěle využil příležitosti, kterou nabízí kontrast v paralelním životním osudu Marlene Dietrich. Jejich křehké přátelství je uvěřitelné, opatrné, pragmatické a nakonec i bezelstné, byť se jedná o absolutní lidské protiklady.

Eva Zbrožková a Hana Fialová po představení. (Foto: M. Straka)

Muzikál Edith a Marlene je důkazem, že v menších rolích se dá pod invenčním režisérským přístupem vytvořit plastická a výstižná postava, která má i na skromném prostoru smysl, věrohodnost a přesnost. K osobitým projevům vyrostli Roman Harok, Jaroslav Rusnák, Marcel Školout a mnozí další. Orchestr operety a muzikálu NDM na této inscenaci pod vedením dirigentů Karola Kevického a Marka Prášila hudebně vyrostl a získal osobitý zvuk a patinu, která je nezaměnitelná.

O tom, jak se role v jejím představiteli zahostuje a zraje, nejvýmluvněji svědčí výkony obou ústředních dam. Eva Zbrožková svou Marlene vyladila do nejmenších detailů. Je to elegantní, šarmantní dáma, je si dobře vědoma svého postavení, vždy připravená, nalíčená, poučená a naladěná hrát svou hru. Současně si však přiznává i jistou stísněnost a limity své cesty, která je dlážděna servilitou, kýčovitým přepychem a vlastně i samotou.

Eva Zbrožková a Hana Fialová po představení. (Foto: M. Straka)

Hana Fialová svou Piaf dovedla k absolutní dokonalosti. Její pěvecký a herecký projev je vzácnou ukázkou ztotožnění a splynutí se ztělesňovanou postavou. Viděl jsem ji v této kreaci mnohokrát, ale pokaždé mne dokázala překvapit nějakou nevypočitatelností, entuziasmem, expresivitou, něhou, zkrátka koncentrovanými emocemi, které dokáže jenom ona s tak neopakovatelnou přirozeností dát najevo. V její osobnosti se sešly všechny potřebné umělecké atributy, každé gesto a záškub obličeje i pohyb vlasů dotváří věrohodný a hutný psychologický portrét tragické i zbožňované zpěvačky. Fialová propůjčila Edith Piaf život, Piaf naučila Fialovou dokonale ovládat řemeslo a ctít odhodlání, že člověk má jít za svým snem, i kdyby ho to mělo stát existenci.

Muzikál Edith a Marlene se dočkal sté reprízy a já dopisuji tyto řádky s tušením, že se něco podobného jen tak nebude opakovat. Podobně jako Edith Piaf ve světovém kontextu, rodí se i Hana Fialová na české muzikálové scéně jen jednou.

Není důvod zoufat. Stejně jako ostravské divadlo slaví stoleté výročí, byla možná započata druhá stovka tohoto výjimečného představení. A protože věci jsou takové, jaké si je uděláme, jsem přesvědčen, že se v podání této skvělé osobnosti a jejích uměleckých kolegů dočkáme ještě mnoha dalších krásných inscenací. Těším se na to, co přijde s vědomím, že v mém srdci zůstane Hana Fialová jako nejkrásnější Edith.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.