Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Neo Chess Sunny Rock’n’Roll Band: Ještě se nestalo, že bychom lidi pod pódiem nezvedli

Neo Chess Sunny Rock’n’Roll Band: Ještě se nestalo, že bychom lidi pod pódiem nezvedli

27.4.2019 Hudba

Pavel Kučera, Rudy Horvat, Petr Moczek a Jenny Krompolc junior. Tito čtyři muzikanti tvoří ostravskou kapelu Neo Chess Sunny Rock’n’Roll Band. Všichni přitom mají za sebou dlouhá léta praxe v kapelách, které stavějí výhradně na autorské tvorbě. Že se v případě Neo Chess Sunny Rock'n'Roll Bandu nejedná o klasickou zábavovou kapelu, plyne už z nabízeného repertoáru. Ne náhodou se následující rozhovor uskutečnil s odstupem poté, co se kapele vydařil kanadský žertík s výhrou fiktivního „Anděla“.

Zvětšit obrázek

Neo Chess Sunny Rock'n'Roll Band.
Foto: Ladislav Mácha

V minulosti jste všichni našli uplatnění v poměrně známých kapelách s autorskou tvorbou. Co vás vede k tomu, že se kromě toho věnujete plesům, firemním akcím a převzaté tvorbě?

Pavel: Před deseti lety, když skončil Robson, ve kterém jsem hrál, jsem zůstal takzvaně na ocet bez kapely. Protože jsem ale znal kluky, především Rudyho a Petra, a věděl jsem, že jsou výborní muzikanti, vznikla myšlenka založit novou kapelu. Naším původním záměrem bylo přiblížit se zvuku, jaký měli Beatles v jejich hamburském období, kdy ještě nebyli slavní. To bylo gró původního nápadu, se kterým jsem kluky oslovil. Postupně jsme pak začali repertoár rozšiřovat o věci, které nás bavily a které zároveň bavily i posluchače. Momentálně slavíme deset let fungování.

Jste jako správně vyhraní a dlouhodobě fungující muzikanti schopni a hlavně ochotni zahrát opravdu vše, co by se požadovalo?

Petr: Schopni ano, ale ochotni ne… (smích)

Pavel: Mnohokrát se nám stalo, že za námi někdo přišel s tím, ať zahrajeme něco od Michala Davida nebo zkrátka něco, co se netýká našeho vyhraněného repertoáru. Za tím si však stojíme a hrajeme jen to, co se nám líbí. Nás si jako kapelu sice zájemci mohou objednat, ale zároveň musí počítat se specifikem našeho repertoáru.

Rudy: Jestli ta otázka byla míněna tak, že jsme schopni zahrát i jiné styly, tak to ano. O ochotě by se však dalo polemizovat. (smích)

Honza: Myslím, že jednou jsme udělali výjimku v rámci soukromé narozeninové akce, ale byla to věc, za kterou jsme si ještě pořád stáli a korespondovala s hudbou, kterou v rámci tohoto projektu děláme.

Bere někdo z vás hudbu jako povolání, při kterém se musí dělat určité ústupky vůči uměleckým ambicím?

Rudy: Já jako profesionální hudebník ty ústupky určitě dělat musím. Jak kvůli penězům, tak i kvůli jiným věcem. Momentálně mám štěstí, že si můžu vybírat, ale jednou to tak třeba nebude.

Nedávno jste na Facebooku zveřejnili příspěvek informující o fiktivní výhře Ceny Anděl, přičemž spousta fanoušků tomu naletěla. Nemáte v plánu vyhrát Anděla doopravdy?

Rudy: S touto kapelou to snad ani doopravdy nejde. S jinými projekty ano, každý máme i autorskou kapelu…

Honza: My už asi dva roky rozjíždíme kapelu Ptakustik, se kterou do budoucna hypotetická šance je. Zatím je to ještě v plenkách, ale podle mého názoru by například tento projekt za nějakých deset let nějakou cenu získat mohl.

Pavel: Ta fotka vlastně vznikla úplnou náhodou. Toho falešného „Anděla“ jsme na dané akci našli a řekli jsme si, že se s ním vyfotíme a dáme ho na Facebook. Během hodiny se strhla lavina, kterou nikdo z nás absolutně neočekával… (smích) Když si nakonec organizátoři všimli, co se děje, Anděla vykoupili od výherce zpět a po posledním přídavku nám jej slavnostně předali.

Kterou převzatou tvorbu nejčastěji hrajete?

Pavel: Hodně vycházíme z padesátých a šedesátých let, což plyne už z našeho názvu „Chess Sunny“, takže máme hodně věcí původně z vydavatelství Sun Records – Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, Carl Perkins, Roy Orbison – a taky Chess Records, tedy hlavně Chuck Berry, ale i Muddy Waters, Little Walter a podobně. To jsou všechno interpreti, ze kterých vycházíme. A pak také Beatles, Rolling Stones nebo Tom Petty a filmové věci, které strašně dobře zabírají na publikum, například soundtrack k Pulp Fiction nebo Dirty Dancing.

Honza: Zažili jsme ale jednu specialitku, když nás pozvali na akci, která se jmenovala Celorepublikové setkání beatlemaniaků. Pro toto jediné vystoupení jsme připravili repertoár z věcí, které normálně nahrajeme. Vystoupili jsme tedy s programem z ryze hamburského období Beatles, což se ovšem nesetkalo s úplným úspěchem navzdory tomu, že to bylo setkání fanoušků Beatles.

Pavel: Nemyslím si ale, že to byl neúspěch u publika, ale spíše u kritiky, protože nás poté jeden přítomný recenzent strhal.

Jenny: Většina lidí asi chtěla slyšet věci jako přes kopírák z těch desek, v oněch kostýmech a postojích, na které jsou všichni zvyklí.

Kde v rámci cílové skupiny, pro kterou hrajete, vystupujete nejčastěji a zároveň nejraději?

Pavel: Je to různorodé a pokaždé jiné. Teď jsme hráli již poněkolikáté na Muzikantském plese v Kopřivnici, což je ples, kde v podstatě hraje několik kapel v několika sálech a celý se nese ve velkém duchu. Máme to štěstí, že tam hráváme v klubovém sále, kde je pokaždé vynikající atmosféra. Ta akce se sice jmenuje „ples“, ale je to ryzí koncert, kde dáváme pokaždé přídavky.

Petr: Vydařená bývá také tradiční Štěpánská party. Chtěl bych ale podotknout, že se lišíme od takových těch klasických běžných revivalů tím, že máme autentickou energii ve všech skladbách a textech a dokážeme i z nich vydolovat vše a tlačit to nahoru. Na rozdíl od jiných kapel, které hrají plesy a zábavy, snad nejsme nikdy nudní a máme na výběr z mnoha setů, které nejsou je kulisou k poslechu, jak se často děje. Posluchač tak často na dané akci velmi rychle nabude dojmu, že je to hudba, kterou je nutné vnímat.

Pavel: Ano, třeba na svatbách máme velmi často provinilý pocit, že jsme novomanželům ten večer ukradli. (smích)

Navážu na předchozí slova a musím se zeptat – šel by někdo z vás do klasického revivalu?

Jenny: Určitě ne, za všechny.

Rudy: Je to velmi omezující. Byla tady jedna malá výjimka, když jsme dělali tribute akci na počest Toma Pettyho, ale to spíše z toho důvodu, že jsme si chtěli zahrát ony písničky. Jinak si nikdo z nás nedokáže představit, že by to dělal celý život.

Honza: Revivaly se totiž snaží udělat dokonalou kopii dané kapely nebo interpreta, kdežto my jsme si i v této oblasti našli svůj zvuk a děláme hudbu tak, jak nás baví. Revivaly jsou kvůli svému charakteru strašně svazující a zároveň tak trochu cirkusem, kdy se musíš reálně stylizovat třeba do Bon Joviho nebo Kiss.

Je převzatá hudba něčím, do čeho stále stojí za to vkládat svou energii?

Pavel: V podstatě jsme už odpověděli. Baví nás to, máme určité výrazové prostředky a dokážeme tu energii navíc předat tak, že se nám vrací. Ještě nikdy se nám snad nestalo, že bychom ty lidi pod podiem nezvedli.

Petr: Hrál jsem a hraji i v autorských kapelách. Ačkoli je naše kapela trochu jinak pojatá a hrajeme koncerty, kdy repertoár spousta lidí zná, často z nich vyplyne mnohem větší a silnější zážitek než u autorských projektů. Proto se mi to líbí. Navíc si užívám i toho, že všichni z nás jsou výborní muzikanti a po hudební stránce výsledek vždy dopadne perfektně.

Pavel: Často se z naší původně jakoby zábavové akce stal opravdový koncert, na kterém jsme akorát nehráli naši hudbu. To je ten důvod, proč stojí za to ji hrát a připomínat ji.

Gabriela Stašová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.