Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Vražedné muzikálové drama Thrill Me má v Ostravě vzácně vyrovnané alternace

Vražedné muzikálové drama Thrill Me má v Ostravě vzácně vyrovnané alternace

14.5.2019 Divadlo

Dramatický muzikál Thrill Me v pondělí podruhé opanoval Dvanáctku, komorní scénu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Tentokrát se v rolích vrahů představili Adam Živnůstka a Tomáš Krpec za klavírní spolupráce Michaely Kadlecové. Muzikál Stephena Dolginoffa divadlo uvádí v režii Juraje Čiernika a českém překladu Hany Novákové. Můžou protagonisté druhé premiéry důstojně konkurovat Lukáši Adamovi a Richardu Pekárkovi, kteří se představili o den dříve?

Zvětšit obrázek

Zleva Tomáš Krpec a Adam Živnůstka.
Foto: Martin Popelář

Komorní scéna Dvanáctka opět ukázala, proč má tak malý divadelní prostor opodstatnění a smysl. Už nedávná premiéra Čtyřnotové opery naznačila, že intimita spoluprožívání je pro některá díla zásadní. Je tomu tak i v případě nové inscenace Dolginoffova muzikálu Thrill me (Vzruš mě), který byl v České republice nastudován teprve podruhé.

Dvanáctka a její suchá akustika i v tomto případě umožnila hercům zpívat bez ozvučení. Mohly tak vyniknout jejich přirozené pěvecké dispozice a hlasové témbry, ideální byl taktéž dynamický poměr vokálů s klavírem Michaely Kadlecové, jenž je situován za scénu. Reprodukované dějové sekvence znázorňující soudní proces byly v pondělí zbytečně, nepříjemně nahlas. To je ale jediná vada na intenzitě a temné kráse druhé premiéry. Tomáš Krpec a Adam Živnůstka pojali své postavy s výrazně odlišnou typologií než jejich předchůdci. Panovaly mezi nimi jiné, více vyostřené emoce.

Tomáš Krpec a Adam Živnůstka. (Foto: Martin Popelář)

Nathan Tomáše Krpce byl  znepokojivý, jeho zvláštní, monotónní mluvní tempo mělo své kouzlo. Ruku v ruce s tím dokázal postavě propůjčit i větší agresivitu a rafinovanost, s níž se dožadoval svých „nároků“ a tužeb. Krpec velmi kvalitně zpíval (jen pozor na občas nezřetelnou artikulaci) a jeho občasná pohybová topornost byla víc ku prospěchu věci než naopak, neboť vždy reagovala na konkrétní dějový stimul. Každopádně se projevil jako velký talent a jeho výkon byl srovnatelný s pojetím Lukáše Adama.

Adam Živnůstka jako „macho“ a autor všech zločinů zaujal od počátku negativní aurou, která vanula a prostírala se kolem jeho osobnosti. Jakoby se neviditelné zlo přestalo schovávat za pseudovýklady Nietzscheho filozofie a střídavě se promítalo v mimice a modulacích výrazu jeho tváře. Také Živnůstka svou postavu nastudoval a hrál s velkou přesvědčivostí.

Mezi herci to pořádně jiskřilo, oba do představení vložili své vlastní finesy a osobité řešení některých situací a konfliktů. Jejich vztah je rovnocennější, Krpcův Nathan není tak jemný typ jako Adamův, odmítá se zcela podřídit diktátu svého milence. Sbližování a rozkližování jejich vztahu má drsnější průběh, není podepřeno jemnější hrou detailů, ale zato má expresivnější charakter.

Adam Živnůstka a Tomáš Krpec. (Foto: Martin Popelář)

Zajímavý poměr kontrastu mezi skutečností a jejím napodobením je dán osobitou metodou vyprávění, která je běžná ve filmové naraci. Příběh začíná podobně jako Kingovo Vykoupení z věznice Showshank retrográdním vylíčením dávných událostí pohledem jednoho z vrahů. Časová osa se po soudním procesu a uvěznění obou mladíků přemostí a dopoví příběh Nathana až do jeho úmrtí. Rozuzlení příběhu není jednoznačné. Těžko říci, kdo byl skutečně viníkem, jisté je, že ústřední roli hrála spalující touha, která oslepila schopnost sebereflexe.

Strhující je Nathanovo odhalení vlastního plánu na neodvratitelné odhalení vraždy, které potvrzuje přísloví: kdo seje vítr, sklízí bouři. Ostravská inscenace probíhá na ploše asi devadesáti minut v dechberoucí gradaci, čas během ní uplyne tak rychle, až je to divákovi líto.

Tomáš Krpec a Adam Živnůstka. (Foto: Martin Popelář)

Hudba, texty a libreto Dolginoffa jsou vzácně komunikativní. V jeho muzikálu absentuje potřeba zviditelnění sexuálních obsesí a obscénních podrobností o provedení. Zajímá jej psychologie obou jedinců a ukazuje, jak zdánlivě nevinně může začít osudová hra o něčí život. Zvolené hudební prostředky charakterizují a podtrhují dynamiku vyprávění, často jen klavírní prodlevou v base, opakujícími se motivy a akordickými sekvencemi. Musím opět ocenit výbornou hru Michaely Kadlecové, jejíž spolehlivá, tvárná a stylově poučená interpretace byla oběma muzikálovým hercům velkou oporou.

Muzikál Thrill Me v Ostravě i napodruhé ukázal svou sugestivitu a sílu. Docílil tak esteticky znamenitými prostředky, pomocí jemných symbolů a skvělého vystižení typologie chování a povahových vlastností. Druhá premiéra nebyla lepší nebo horší. Byla prostě jiná, velice osobní, osobitá a to je moc dobře. Je to benefit pro všechny zúčastněné strany, včetně možnosti diváků zhlédnout a porovnat obě famózně nastudovaná obsazení.

Čtěte také: Recenze muzikálu Thrill Me v obsazení Lukáš Adam/Richard Pekárek

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.