Ta hudba je na hraně geniality, říká Tomáš Novotný před premiérou muzikálu Pět let zpět

Už ti někdo řekl, že jsi dost podobný Rogeru Federerovi? Je to jediná analogie mezi tebou a slavným Švýcarem, nebo mne překvapíš i nějakým sportovním nadáním?

Přiznám se, že kdysi dávno mi to jeden tenisový fanda řekl. A teď až ty. Nicméně kromě platonické lásky k Petře Kvitové už mě s tenisem nepojí zhola nic…

Číst tvůj životopis je docela velké dobrodružství. Z obchodní akademie jsi skočil rovnou do divadelního života. To je slušná změna kurzu! Divadlo bylo větším magnetem?

Divadlo bylo odjakživa jasná cesta. Jen jsem o tom musel přesvědčit i rodiče. Konzervatoř mi tedy byla rozumně rozmluvena a mně nezbývalo, než vystudovat něco „normálního“. Maminka s tatínkem doufali, že mě moje choutky za čtyři roky přejdou a zamiluji se do účetnictví. Inu, nepovedlo se…

Ve své profesi úspěšně kombinuješ činohru a muzikál. To musí být oboustranně užitečné a inspirativní!

Ano, je. A mohu říct, že mé „kombinování“ bylo od začátku promyšlené. Jestli mi na výkonech muzikálových herců v rámci České republiky vždy něco chybělo, byla to právě činoherní složka. Buď ji daný interpret neuměl dostatečně naplnit, nebo na ni bylo zanevřeno tak nějak plošně. Řekl jsem si, že takhle já muzikál dělat nechci, a šel jsem se na pět let pokorně učit činohernímu herectví do Městských divadel pražských. Drsná, ale krásná léta to byla.

Už zanedlouho se v Divadle Jiřího Myrona rozezní muzikál Pět let zpět, v jehož ohni máš hned několik želízek. Začněme tou překladatelskou, neboť jsi muzikál Jamese Roberta Browna sám převedl do českého jazyka. Předně mne zajímá, co tě k této jistě náročné práci vedlo? Už jsi něco tak velkého na profesionální divadelní úrovni dělal?

Tak velkého ne. Nicméně mé překladatelské střevo bylo rozvíjeno už na JAMU, kdy mně i mým spolužákům chyběly písně ze světových muzikálů v češtině. Začal jsem tedy překládat napřed pro sebe, poté pro ostatní, až mě oslovila kolegyně Vendulka Příhodová a poprosila o psaní textů pro její kapelu. Ta mě následně doporučila Michaelu Prostějovskému, který mou cestu velmi podpořil. Oběma za to patří veliký dík.

Mohl bys nastínit, jak tvoje práce probíhala, co bylo největším úskalím a s jakými obtížemi ses musel vyrovnat?

Předesílám, že muzikál Pět let zpět je pro mě něco, čemu se říká srdeční záležitost. Bez přehánění. Stejně jako autor J. R. Brown toto dílo psal na základě svých osobních zkušeností, i já jsem se tu v mnohém našel. Největším úskalím tedy mnohdy nebyla textařská či překladatelská práce, ale spíš to poznání sebe sama. Když jsem přeložil píseň Pokud bych v tebe nevěřil (If I Didn´t Believe in You) a celou si ji poprvé přečetl, zjistil jsem, že by to klidně mohla být má vlastní výpověď o jistých životních situacích. Tento muzikál je především ze života. Je obrovsky pravdivý. A pravda někdy bolí.

Měl jsi při své překladatelské práci nějaké mentory, kteří ti byli oporou a pomohli dobrou radou?

Jak jsem již říkal, svou velkou zásluhu na mé cestě má Michael Prostějovský. Jedním z mentorů byla i šéfka souboru operety/muzikálu NDM Gábina Petráková, která si logicky chtěla přečíst, co že si to vlastně pustí do divadla. Téměř všechny její přínosné připomínky jsem s pokorou přijal a přepisoval a přepisoval. A oporou, dobrým rádcem i inspirací byla samozřejmě žena, jejíž jméno si nechám pro sebe. Ona ví…

Druhé želízko je herecké. V muzikálu Pět let zpět si zahraješ Jamieho Wellersteina. Jak bys v krátkosti charakterizoval jednu z hlavních postav? Je to klaďas, nebo záporák?

Dovolím si odpovědět třetí možností. Je to muž. Se všemi kladnými i zápornými vlastnostmi, které k tomu patří. A právě to, že jsou obě misky vah krásně naplněny, dělá z postavy Jamieho pravdivého a snad uvěřitelného člověka. Věřím, že tak, jak jsem se v něm našel já, najde se v Jamiem alespoň částečně i pánská část publika.

Pan Hrušínský kdysi řekl, že záporné role bývají obvykle daleko lépe napsány. Je tomu podle tvého názoru i v případě tohoto muzikálu?

Krásné je, že ani postava Jamieho, ani ženská role Cathy nejsou jen záporné. Ano, mají chyby, ale tyto chyby mnohdy dělají z lásky. Dají se snad tyto chyby vyčítat? Dá se na ně hledět negativně…?

Brownův muzikál je pověstný velmi zvláštní vypravěčskou linií. V čem spočívá její osobitost?

V geniálně jednoduchém principu. ON vypráví příběh od začátku do konce a její verzi toho samého příběhu, toho samého vztahu vidíme od konce (rozvodu) až k počátku (první schůzka). Jediná situace, kde se tito dva střetnou, je jejich svatba. Je nějaká lepší metafora pro současný trend „míjení se“…? Ať už v partnerských, nebo jakýchkoliv jiných vztazích…

Jak na tebe působí Brownova hudba? Dá se jeho styl přirovnat k někomu ze slavných muzikálových autorů, nebo je naopak zajímavá svou originalitou?

Na to by určitě mnohem erudovaněji odpověděl dirigent a autor hudebního nastudování Marek Prášil. Nicméně – mám-li použít jeho vlastní slova: „Takový nářez jsem dlouho neslyšel!“. Vážně – ta hudba je na hraně geniality. Tolik žánrů, tolik hudebních nápadů… Nenapadá mě žádný jiný autor, který by si s muzikou uměl tak hezky hrát.

Třetí záležitostí, kterou máš na starost, je dramaturgie. Co všechno jsi v případě muzikálu Pět let zpět jako dramaturg měl a máš na starosti?

Patří do toho samozřejmě onen překlad do češtiny. Následně hodiny a hodiny rozborů s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou a pak také kontrola z hlediště, zda to všechno dává smysl. Vzhledem k tomu, že jsem na konci prázdnin spadnul ze žebříku a donedávna chodil o berlích, byl můj pobyt v hledišti častější, než bych si představoval…

Rád přijímáš výzvy, přesto mi nedá se nezeptat, jak jsi to všechno mohl stihnout?

Mnohdy bohužel na úkor osobního života, což se teď snažím všelijak možně napravovat. Zjišťuji, že je občas dobré spadnout ze žebříku, aby si člověk spoustu věcí uvědomil…

Jsi novou posilou týmu muzikálového souboru Národního divadla moravskoslezského. Na nějaký osobní vztah k tomuto divadlu se tedy ptát nebudu. Ale zeptám se jinak, pracuje se ti tady dobře a máš vše, co potřebuješ k tomu, abys realizoval své sny?

Dostal jsem kancelář. Mám ji napůl s Markem Prášilem a společné soužití si zatím nemůžeme vynachválit. Víme, že ve skříňce toho druhého se vždycky najde něco dobrého k pití… Ale vážně, můj velký sen, tedy muzikál Pět let zpět, za pár dní přestane být snem a vstoupí do života. Doteď tomu nevěřím. Věřím ale tomu, že tento sen docení diváci. Malým důkazem je fakt, že představení je do konce roku vyprodané a od ledna budeme přidávat termíny.

Jednou větou, prosím, vyslov své přání ve vztahu k premiéře Pět let zpět.

Aby těch přidaných a vyprodaných představení bylo co nejvíc!