Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Divadlo loutek představilo pohádku pro děti od tří let. Poučný příběh Fuj je to! pobaví nejenom ty nejmenší

Divadlo loutek představilo pohádku pro děti od tří let. Poučný příběh Fuj je to! pobaví nejenom ty nejmenší

28.9.2019 Divadlo

Alternativní scéna Divadla loutek Ostrava nabídla v páteční premiéře roztomilou pohádkou o milém pejskovi, který diváky provede svým životem na zahradě i dobrodružstvím, prostřednictvím kterého pozná, co je v životě opravdu důležité. Režisérka Michaela Homolová propojila loutky s lidskými herci a vytvořila tak velmi živý kontrast, který dodává inscenaci šmrnc.

Zvětšit obrázek

Z pohádky Fuj je to!, která je určena pro nejmenší děti.
Foto: Roman Polášek

Vít Peřina není coby autor na ostravské loutkové scéně nováčkem. Již jsme mohli vidět jeho velmi povedenou adaptaci pohádky Hrnečku, vař! nebo inscenaci Hodina Komenského. Nyní se z Liberce opět vrací a společně s kolegyní z Naivního divadla Liberec Michaelou Homolovou coby režisérkou představuje svou hru, vhodnou pro děti od tří let Fuj je to!

Půlhodinové putování rozverného psího hrdiny z klidného zahradního opevnění až do důmyslně propracované stavby velkého domu, kde je Haryk svědkem procesu lidského úsilí, diváky provede světem psích loutek i pekelně důmyslných pracovních strojů. Liberecký trojlístek doplňuje Filip Homola, který svou energickou hudební složkou vytvořil ideální pracovní doprovod pro přestavbu (doslova) scény.

Z pohádky Fuj je to! (Foto: Roman Polášek)

Zápletka je sice velmi jednoduchá, ale křivka příběhu vás naprosto pohltí a do konce s napětím sledujete, zda Haryk dojde k poznání, co ztratil svým útěkem z domova, nebo zda se mu nabitá svoboda zalíbí natolik, že zůstane v útrobách staveniště napořád.

Nicméně kouzlo celé inscenace je především v úhlu pohledu. Nevypráví totiž nikdo jiný než samotný Haryk, a tím se dostává do popředí především jeho vnímání světa a celá ta záležitost vztahu pániček-pes dostává nový nadhled, který vás pobaví, protože si uvědomíte, jak se svými pejsky páničkové opravdu mluví a jak pejsci na takové chování mohou pohlížet.

Hlavní hrdina pohádky. (Foto: Roman Polášek)

Loutkoherec Karel Růžička dodává svému Harykovi naprosto přesvědčivé pohybové kreace. Jeho dobře načasované výpady dopadají na úrodnou půdu a z divadla díky němu odchází s úsměvem i nejeden dospělý. Důmyslná a velmi realistická podoba Haryka přitáhne dětské oči, které se od něj ne a ne odlepit. Tedy do doby, než na scénu „vstoupí“ stroje. Válec, jeřáb a bagr. Jde vidět, že si nezvyklé rekvizity užívají nejen herci, ale také děti, které po představení čekalo překvapení.

Z pohádky Fuj je to! (Foto: Roman Polášek)

Všechny tyhle divadelní hračky má na svědomí Hza Bažant, velmi kreativní umělec, který zde potvrdil svůj cit pro tvorbu loutek. Na scéně se vedle Karla Růžičky představí také Aneta Červená a Ondřej Beseda. Až na výjimku v podobě Pepiny a Psa, nemají k dispozici žádné loutky, a tak si musí vystačit sami se sebou a bohatě jim to stačí. Oba jsou kouzelní ve vztahu k Harykovi a coby dělníci zase ukazují svou drsnou povahu.

Kontrast scény poklidné čisté zahrádky, na které Haryk žije a kde se po něm vyžaduje, aby byl čistý a nepouštěl se do žádného fuj, a zaprášeného staveniště je markantní. Také přerod čistého Haryka na toho ušpiněného je viditelný a málem je mu osudný.

Z pohádky Fuj je to! (Foto: Roman Polášek)

Haryk potkává při svém dobrodružství několik přátel. Ať už zmíněnou načančanou Pepinu z lepší společnosti nebo zanedbaného Psa, který nemá jméno. Ani jeden ho nepřesvědčí o tom, že útěk z domova nebyl nejlepší nápad. Haryk si na to musí přijít sám. Proces poznání je zabalen důmyslně do nově vystaveného domu, kde je Haryk svědkem něčeho, co mu chybí. Tento nápad je velmi zajímavý, nicméně pro ty menší diváky velmi dlouhý a melancholická chvilka je díky tomu mírně rušená šumem nudících se dětí.

Představení Fuj je to! má přesto vše, co pohádka má mít. Krásný příběh, velmi napínavou zápletku, precizní gradaci i akorát dlouhé načasování a především šťastný konec, zde ještě posílený o dobrý skutek. Inscenace vás potěší, hezky naladí a možná se i na své pejsky začnete dívat jinak a nebudete po nich zase tolik chtít, aby se vzdali svých fuj, když to mají přeci jen tak moc rádi.

Evelína Vaněk Síčová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.